KOMENTÁŘ: Viktorku nevyřadil z boje o LM Šulcův odchod. Střelila se sama do nohy

První se udál bezprostředně po postupové otočce na trávníku Servette Ženeva. Kouč Miroslav Koubek si na tiskové konferenci začal emotivně stěžovat: „Za chvíli je půlnoc a v sobotu hrajeme v Boleslavi už v pět. Proč, proboha? Proč ne v osm?“

Vzápětí v krátkém monologu pokračoval: „Teď ve čtvrtek jsme pořád ještě v Ženevě, v úterý pak hrajeme v Glasgow proti Rangers. A že máme v sobotu Boleslav, je problém. Všiml jsem si, že některé asociace to svým týmům v pohárech ulehčují. U nás to tak je v play off, ale ne v těchto fázích. Je to téma k zamyšlení.“

Nový plzeňský kapitán Matěj Vydra postoj svého kouče podpořil. „Přeletíme domů, v sobotu jedeme na ligu, v neděli budeme v Plzni a v pondělí prý zas letíme pryč, takže rodina si mě moc neužije.“

Adolf Šádek, klubový boss a současně člen výboru Ligové fotbalové asociace, okamžitě spustil akci na odklad ligového utkání. Vzhledem k jeho postavení a vlivu bylo předem jasné, že této hurá snaze bude ze strany potřebných orgánů vyhověno. Ve hře přece bylo „obecné dobro“ vytesané do sloganu: Udělejme všechno, co můžeme udělat, proto, aby Česko mělo dva zástupce v základní fázi Champions League.

Tohle klima se snažili lídři Viktorie navodit. A protože české fotbalové prostředí má stále do toho západoevropského daleko, přeložení zápasu v Mladé Boleslavi obdrželo zelenou.

Nyní už všichni vědí, že to byla medvědí služba pro Plzeň i celý český fotbal.

Kdo chce hrát Ligu mistrů a evropské poháry vůbec, musí přijmout, že v sezoně bude podstupovat anglické týdny, dokud z evropského jeviště nevypadne. Bez ohledu na to, jestli se jedná o rozjezd nebo utkání uprostřed kalendářního fotbalového roku.

Skotové si nestěžovali

Je to realita, na kterou se musíte adaptovat. Všichni to rádi dělají, neboť odměna za to je opravdu sladká. Znamená nárůst prestiže, hodnoty hráčů, generuje to výdělky v řádech stovek milionů a možnost mezinárodní konfrontace, bez které nelze sportovně šplhat výš.

Viktoriáni prokázali v posledních dvou letech, že se na tenhle zápřah umí adaptovat. Jinak by se nepřehoupli v Evropské a Konferenční lize do jarního play-off.

Jenže před dvojutkáním s Glasgow Rangers na to zapomněli a místo toho zahájili fňukání. Nedomysleli však, že se tím sami střílí do nohy.

Proč?

Zaprvé: ve vyspělé Evropě odklady kvůli tomu, že ve středu odehrajete Evropu a v sobotu v podvečer máte nastoupit do boje o ligové body, neexistují. Glasgow Ranger měl totožný harmonogram jako Plzeň – ve středu 30.7. odveta na Panathinaikosu Atény, v sobotu 2. 8. liga s Motherwellem, ale trenéra a klubovou generalitu nenapadlo, že by si emotivně vynucovali odklad.

Přitom Skotsko nepatří k fotbalově nejvyspělejším zemím a také by mohlo kalkulovat s úvahou, pomozme co nejvíce našim týmům do základní fáze evropských pohárů, potažmo do Champions League.

Zadruhé: když zvěsti o nedostatečné době na regeneraci pustíte do hlav hráčů, jak po nich pak chcete, aby, až výjimka skončí, jeli úspěšně na dvou frontách v zápasovém rytmu úterý, respektive středa, sobota nebo neděle. Děláte jim v hlavách z toho trošku guláš. Aby si na větší permanentní zápasovou frekvenci zvykli, musí to trénovat. Tedy procházet tím opakovaně v praxi. A nejen tehdy, když se to zrovna hodí.

A to už se vůbec nebavme o tom, že Plzeňští si žádali odklad po dvou utkáních v domácí ligové soutěži, dvou utkáních v pohárové Evropě, kterým předcházela letní příprava věnovaná dobíjení kondičních i psychických baterek.

Zatřetí: jakékoli výjimky z pravidel nabourávají regulérnost soutěže. Je jasné, že když viróza skolí skoro celý kádr, odklad zápasu je logický a nutný. Ale kvůli tomu, že by tým po středečním pohárovém mači nebyl dostatečně fresh pro úterní pohárové pokračování, pokud by si střihl v sobotu ligu, se zápasy odkládat nemají.

Návrhy, že by Plzeňští mohli odehrát odložené utkání na jaře, zněly až komicky. Fanoušky pamatující neblahou berbrovskou éru to přimělo k ironickým poznámkám typu: To aby věděli, jak jsou na tom ostatní a mohli se podle toho zařídit.

Viktoria Plzeň měla ještě jeden speciální důvod, proč zápas neodkládat. Po odklizení Ženevy se zvýšila pravděpodobnost, že mužstvo opustí ofenzivní tahoun Pavel Šulc. Do hry o něj totiž intenzivně vstoupil francouzský nápadník Olympique Lyon.

Viktoriánům tudíž začala blikat výstražná kontrolka, aby také oni zintenzivnili nácvik variant, jak útočnou oporu nahradit. Že se nejlépe alternativní řešení prověřuje v ostrých soutěžních zápasech si nemusíme vykládat. Ale Plzeňští se o jednu takovou příležitost na boleslavském stadionu sami připravili.

Čert vem pasivitu!

Už slyším námitku, že po boji je každý generálem.

Kdepak!

Již před bojem byly tyto všechny argumentu známé a ti, kdo řídí kluby s pohárovými ambicemi a manažeři Ligové fotbalové asociace je měli znát a držet s jich. Pokud si tedy v budoucnu doopravdy přejí dva české celky v Lize mistrů.

Musí přijmout náročné standardy, které nejsou zpochybňovány, když svítí sluníčko, ani když prší. A jsou platné pro všechny. Bez výjimky. V civilizované Evropě, odkud proudí více mužstev do základní fáze Champions League, tomu tak je.

K čemu vede opak, se Plzeňští a spolu s nimi kompletní český fotbalový národ přesvědčili v utkání na půdě Glasgow Rangers. Hosté měli být odpočinutější a zrelaxovanější než domácí, kteří měli v nohách ligový duel. Leč ve skutečnosti to byli hráči západočeského mužstva, kteří vůbec na hřišti nestíhali a vypadali, že mají ve svalech mnohem méně šťávy než hostitelé.

Tím, že Koubkovi svěřenci byli daleko od sebe, poskytovali soupeři, jenž si po příchodu kouče Martina Russella zakládá na kombinaci nakrátko, luxusní prostor pro přihrávky. Jak to, že jim to umožnili, když byli dostatečně odpočinutí?

O týden později se obraz hry zcela změnil.

Viktoriáni zatlačili aktivním fotbalem s náročným vysunutým presinkem Rangers a bez Šulce do úzkých, a kdyby jejich fotbalu nescházela efektivní koncovka, mohli výbuch v prvním zápase vymazat a radovat se ze šance rozdat si to v závěrečném play-off o lístek do základní části Ligy mistrů. Navzdory tomu, že po příletu ze Skotska o víkendu odehráli ligu se Slováckem.

Takže – poučení pro příště pro Plzeň a český fotbal.

Nehledejme výjimky, kde je nemáme hledat. Budiž ke cti Spartě a trenéru Brianu Priskemu, že nevolal po odkladu ligových zápasů, i když pohárové stezky Letenské zavály do dalekého Kazachstánu a Arménie.

A hrajme aktivně! Tak se totiž na mezinárodní scéně hraje. Aby nedošlo k mýlce, aktivně lze hrát i ve středním nebo v hlubším bloku. Viktoriáni však ukázali v Glasgow výstavní pasivitu.

Snad to jako výstraha stačilo.