Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Vůně svařáku, všudypřítomné stánky s nejrůznějšími výrobky a z pódia znějící vánoční písně. Všemu vévodí nádherná vyzdobená jedle. Dalo by se říci, že vánoční atmosféra naplno ovládla plzeňské náměstí. Jenže po dvou letech covidu se mnozí návštěvníci chovali, jako kdyby nešlo o společenskou akci, ale o tu slevovou v nějakém obchodě, kdy je třeba se probít davem, ječet kolem sebe a pokud možno u toho přišlápnout pár dětí nebo psů.
Jakožto novinářce mi připadla milá povinnost zmapovat, jak probíhalo rozsvěcení vánočního stromečku na náměstí Republiky v Plzni. Do začátku zbývaly necelé dvě hodiny. Náměstí už ale bylo téměř zaplněné a to, že moje výprava pro svařák dopadla úspěšně, považuji za malý předvánoční zázrak. Tím to ale také skončilo.
Představa, že koupím nějakou drobnost se ukázala jako bláhová. Tlačenicí se skoro nedalo projít a fronta u některých stánků byla nekonečná. S blížícím se odpočtem do rozsvícení stromečku začínali být někteří jedinci v davu mírně agresivní. Prodírali se na sílu na lepší místa a vůbec nekoukali na to, zda před nimi nestojí malé dítě nebo babička o holi.
Dokonce jsem viděla muže, který měl na hrudi tašku a v ní třesoucí se čivavu. „Je mi jedno, že tu máte děcko!“ křičel kolem sebe. Jeho “pes“ mu zřejmě posloužil jako beranidlo. Obecně přítomnost psů na takové masové akci je až zarážející. Byla jsem svědkem i toho, jak si mladý pár vedl drobného jezevčíka. Šel za nimi na samonavíjecím vodítku a vůbec mu nevěnovali pozornost.
Neděle, 27. listopadu 2022, 18:48
Vánoční strom v centru Plzně už září. Jeho slavnostní rozsvícení sledovalo plné náměstí Republiky. Nádherně rostlá čtrnáctimetrová jedle ojíněná oblékla stejné světelné ozdoby jako ta loňská. Strom zdobí 3,5 kilometru dlouhé blikající řetězy, tenké...
V davu byly v drtivé většině rodiny s dětmi. Narazit na jednotlivce, který už notnou dobu popíjí, ale také nebylo těžké. Jejich brblání, že jim ve výhledu brání nějaký ten proklatý Ukrajinec, bylo totiž slyšet na hony daleko. Jedna paní stála opřená o stánek a chtěla si udělat fotku. Přímo do obličeje jí nějaký tento brblal zařval „Rusko na vás!“ a pokračoval dál ve své cestě k nejbližšímu stánku s nápoji. Ano. Ukrajinština byla na náměstí slyšet, stejně jako němčina, angličtina či vietnamština.
Odpočet do rozsvěcení už se blížil a z pódia zněly proslovy představitelů města. Tři, dva, jedna,… SVÍTÍ. Hurá! Rychle udělat pár fotek a utéct někam do klidu. Jdu ale tam, kam mě tlačí dav a doufám, že mě vyplivne někde na kraji chodníku. Poté pokračuji s úlevou na zastávku tramvaje v sadech Pětatřicátníků. Na dohled od Velké synagogy se potácí nějaký odrbaný opilec. „Sieg Heil!“ vykřikne s takovou silou, až ho to málem složí. „Krásnou první adventní neděli!“ stojí ve zprávě, která mi zrovna cinkla v telefonu. Inu, jak zpívají Pondělníci: „Říkám jí zcela jasný Hmm a jedno značný nevím.“
Foto Milan Říský
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Takže normální večer v jakémkoliv větším městě!! Myslím si že subjektivní názor proukrainske a jemně pomýlené pisatelky by se hodil spíš do..( no vlastně nevím kam). Být to v papírové podobě možná na zátop!
Nějak mi to uteklo, takže doplňuji. On tu byl v noci binec vždycky, co za těch 40 let, co tu bydlíme, pamatuji. Ale teď se k tomu přidalo ještě neuvěřitelné množství rozeřvaných Ukrajinců. Takže Cikáni odtud už dávno zmizeli, a zase Ukrajinci přibyli - z deště pod okap. Jak je psáno ve Švejkovi: "Všechno má své meze," řekl jednoroční dobrovolník dvojsmyslně. Pozdravujte Richarda od "Orla holohlavého".
Milá Zuzano, měla byste sem k nám do centra města chodit večer častěji - to byste viděla věci!
