Kvóta na české potraviny? Poslanci, myslete prosím hlavou
Milé poslankyně, milí poslanci. Vzpomínáte? „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tato slova přednesl/a každý/á z vás po vašem zvolení na první schůzi poslanecké sněmovny.
My jsme si vás totiž zvolili tak nějak v dobré víře, abychom se v té naší republice měli všichni fajnově. Jste to jen a jen vy, kteří za nás máte ve sněmovně „bojovat“. A co vy? Vy si jen tak v pohodě letos v lednu odhlasujete povinné zastoupení českých potravin v obchodech?
Co to vyvádíte? Vždyť je to ptákovina. Zboží se zdraží, jeho výběr bude menší a s kvalitou to taky půjde z kopce. Naše země není v mnoha základních potravinách soběstačná, takže proto se musejí mnohé z nich dovážet. Žádný zákon a pochopitelně ani žádná regulace nezajistí, abychom vyráběli o desítky procent více vepřového masa nebo vypěstovali najednou více jablek, okurek, rajčat nebo květáku. Pokud tedy někdo z vás nemá čarovnou hůlku Harryho Pottera nebo buřinka Pana Tau. Ale to nepředpokládáme.
Hlavami nad vaším rozhodnutím kroutí všichni, od všemožných odborníků přes obchodníky, potravináře až po spoustu zemědělců. A taky sousední státy dávají najevo, že se jim to nezdá. Jsme totiž členem Evropské unie, takže bychom měli dodržovat nějaká společná pravidla. Ještě že měli senátoři tolik rozumu a tenhle paskvil nepustili dál.
Určitě je dobré mít v nabídce obchodů české produkty – mimochodem, ony tam jsou –, ale ty zahraniční tam prostě patří taky. A je pak na každém kupujícím, jestli sáhne po tuzemském nebo po zahraničním jogurtu, mléku, bonbonech nebo třeba vínu. Dovedete si představit, že bychom musel jezdit výlučně v českých autech, která neexistují, stejně jako neexistuje třeba česká sůl. Ale tu sůl chcete omezit tak, abychom jedli alespoň dvě třetiny – překvapivě té české. Opět se tedy ptáme: máte čarovnou hůlku nebo jste se inspirovali pohádkou Sůl nad zlato?
Pokud nám tedy kvóty schválíte, regály od jistého okamžiku začnou zet prázdnotou. Namátkou paštika dojde za pět dnů, salátová okurka za necelé dva měsíce, hlávková kapusta jakbysmet, květák a rajčata za necelé čtyři měsíce, cibule za sedm a půl měsíce a vepřové maso za osm měsíců. A co pak? Oči pro pláč a možná směnný obchod typu „já mám čtyři květáky v zásobě, tak dva vyměním se sousedem za okurku a pár rajčat“.
Tak se prosím vás vzpamatujte a až o tom budete hlasovat podruhé, myslete především na nás, na vaše voliče. A se ctí dokončete svoje volební období, vždyť už to máte jenom za pár.
Vaši (stále doufající) voliči společně s Tomášem Prouzou, prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.
