Jen málokdo si dokáže představit, jaká muka zažila a stále ještě zažívá Natálka Černá z Mokroušů u Plzně i její rodina. Dívenka jako šestiletá při nevydařeném chemickém pokusu na příměstském táboře v srpnu 2019 utrpěla popáleniny na 43 procentech těla. Lékařům se Natálku podařilo zachránit, i když její šance na přežití nebyly velké. Od té doby absolvovala autotransplantaci kůže na 26. procentech těla a celkem 14 operací a převazů v celkové anestezii. Učila se znovu chodit a další operace ji ještě čekají. Jejímu zdravotnímu stavu vůbec neprospívá současná covidová situace, holčičce totiž velmi chybí její spolužáci a kamarádi. O obrovské tragédii, která naprosto převrátila život celé rodině, jsme si povídali s Šárkou Černou, maminkou popálené Natálky.
Policie právě ukončila vyšetřování případu Natálie Černé, která se předloni popálila na táboře v Rokycanech při pokusu nazvaném Faraonův had. Spis míří ke státní zástupkyni. Vyšetřování neštěstí trvalo 17 měsíců. Sedmačtyřicetiletou vedoucí tábora obvinili policisté z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. V případě prokázání viny jí hrozí až čtyři roky vězení. Při experimentu, který měl být zpestřením tábora se popálily celkem tři děti, dvě dívky a jeden chlapec. Nejhorší zranění utrpěla právě Natálka.
Co se vlastně toho osudného 23. srpna 2019 stalo?
Dcerka chodila do Volnočasového centra Mozaika v Rokycanech. To centrum jsem si vybrala i proto, že celoročně pracují s dětmi a mají zkušenosti… Chemický pokus se tehdy vymkl kontrole došlo k výbuchu. Ten zasáhl Natálku a začalo na ní hořet oblečení i vlasy. Přivolaný lékař uvedl Natálku co nejrychleji do umělého spánku. Popáleninové úrazy jsou ty nejzávažnější a v tomto obrovském rozsahu ta bolest musela být nesnesitelná. O to hůř, že si Natálka všechno pamatuje. Pamatuje si, jak hořela, jak ji lékař balil do speciální deky, jak byl na ní hodný a až do doby, než usnula, tak si všechno pamatuje. V nemocnici mi pak vyprávěla, jak to všechno pálilo a jak křičela.
Předpokládám, že pak následoval transport na specializovanou kliniku?
Potom ji lékaři transportovali v umělém spánku s napojením na umělou plicní ventilaci, jelikož ji selhaly plíce a postupem dalších hodin i celkový tělní oběh. Byla převezena vrtulníkem do Vinohradské nemocnice, kde ji dvě hodiny operovali. Nemají tam ale tu speciální plicní ventilaci, kterou potřebovala, proto ji převezli na ARO v nemocnici Ke Karlovu, kde ležela v umělém spánku dalších deset dnů. Z vrtulníku nám volali, ať za ní zatím nejezdíme, že nám dají vědět až bude po operaci. Takže jsme jeli domů zajistit dvojčátka a pak jsme jeli rovnou na ten Karlov. Tam nám řekli, že je v kritickém stavu a že můžeme jen čekat. Koukali jsme na naše dítě napojené na šílený aparát, plný hadiček a z obvazů toho na nás koukalo velmi málo. Byla to nesnesitelná bolest a bezmoc.
A lékaři bojovali o život Natálky…
Seděla jsem ve dne v noci na židli v kuchyni a modlila se, aby nezazvonil telefon z Karlova s tou nejhorší zprávou, co si dokážete představit. Otevřené rány v takovém obrovském rozsahu jsou velmi náchylné k infekci. Kontrolní náběry krve se dělaly ve dne v noci a já tam třeba i v půl druhé v noci volala, abych se zeptala na výsledky. Nebyly to dny, ale týdny, dokud nebyla všechna místa pokryta kožními štěpy, byla Natálka pořád v kritickém stavu a v ohrožení života. To trvalo vlastně až do poloviny září. Musím říct, že profesionalita lékařů a sestřiček v obou nemocnicích je neskutečná a vděčíme jim za mnoho, za život naší dcery.
Kolikrát byla za tu dobu Natálka na operačním sále?
Jen za pobyt na Vinohradech byla v celkové anestezii čtrnáctkrát. Ta první vlna byla od 23.8. do 11.10.19. Propuštěni jsme byli s nedohojeným ramínkem a z tohoto důvodu, jsme dojížděli 3x v týdnu na převazy. Ramínko se bohužel nezahojilo z důvodu zlatého stafilokoka, který se do rány dostal a 11.11.19, jsme nastupovali zpět na JIP popáleninové kliniky na Vinohradech. Znovu musel být Natálce odebrán kožní štěp ze stehýnka, který pokryl ramínko.
Od kdy se Natálka mohla vrátit domů?
Od 20. listopadu 2019 máme Natálku v domácím léčení. Zákroky se od té doby dějí už ambulantně. Včetně laserových zákroků, které jsou v celkové anestezii, ale je to na soukromé klinice. Ráno tam přijdeme a po obědě nás pustí domů.
Vím, že je pro vás velmi těžké o tom mluvit, ale jaký je rozsah toho zranění, které Natálka utrpěla a jaký její současný zdravotní stav?
Ta holčička je zmrzačená od kolenou po hlavu. Netknutá jsou vlastně jen lýtka. Ze zad, zadečku a zadní strany stehen jí byly odebrány kožní štěpy. I tyto odběrové plochy jsou obrovské a zjizvené. Je to všechno děsivé. Jelikož měla rány po obou stranách těla, ležela na vzdušném lůžku, aby se zahojila a zvládla bolest. Má špatnou hybnost pravé ručičky, jemná motorika na tom není také dobře. Kvůli hluboké popálenině na bříšku a uvolnění svalstva se Natálce kroutí nožičky, přišla o mnoho svalstva a tkáně. Je to o celoživotní rehabilitaci, celoživotní péči o jizvy. Pokud laserová terapie nezabere, tak hrozí nářezy, protože s ní ty jizvy nerostou. Má transplantovanou část obličeje a mohou jí začít deformovat obličej. Šijeme speciální oblečení, ve kterém se nepotí a které chladí. Jsou to úžasné materiály, že v nich dokázala přečkat i letní horka, ale také jsou neuvěřitelně drahé. Ale mohla se v tom alespoň i koupat. Je oblečená v roláku od krku až po prsty. Nesmí se dostat na slunce. A navíc nemluvím o psychické újmě. Omezuje ji to šíleně. Přišla o vlasy, má místo, kde ji nikdy ani neporostou. Přišla o kus ucha, které ji dodělávali. Uhořel jí lalůček, náušničky jsme nastřelovali znovu. Měla popálené plochy i na hlavičce. Kůže z vlasové části hlavy, byla transplantována na obličeji. Je to šílené a bohužel realita………
Mohla dcerka chodit do školy, když to tedy ještě bylo možné?
Natálka může chodit do školy, jen má dost sníženou imunitu, tak chodí čtyři dny do školy a 14 dní je doma nemocná. Je to pro ni těžké a psychicky jí to opravdu nepřidává. Nechce se už učit doma, chce mezi děti. Je pořád zavřená doma a nemocná. Není to dobré. Celá naše rodina loni navíc prodělala Covid. Od září byla ve škole jen osmkrát. Pak měli distanční výuku. Potom jsme jeli do lázní, kde navštěvovala lázeňskou školu. Tam to bylo bezvadné. Vrátili jsme se domů, týden chodila do školy a opět onemocněla. Po Vánocích Covid, takže šla po dalším měsíci a vydržela čtyři dny. Teď byla opet dva týdny nemocná a týden doma preventivně, aby neonemocněla, před dalším laserovým zákrokem, který prodělala 12. února.
Jak tu složitou situaci zvládáte jako matka i celá vaše rodina?
Nemám žádný čas pro sebe. Člověk je v roli ošetřovatelky, zdravotní sestry, učitelky, rehabilitační pracovnice. Do toho ještě další děti. Už přišla několikrát velká krize, už je toho hodně, Pro všechny. Jsme naštěstí velká rodina a držíme při sobě. Máme už dvě dospělé děti, kteří jsou od začátku velkou oporou a moc pomáhají. I když pro ně je to též psychicky náročné a špatně celou situaci nesou.
Co spolužáci Natálky, jak se postavili k tomu jejímu zranění?
Ve školce visel na nástěnce Natálky příběh, tak že děti i rodiče věděli, co se stalo a s tímto kolektivem šla Natálka i do školy, tak že není nejmenší problém. Děti ze školky jí dokonce namalovaly obrázky, bylo to úžasné. Ona se dětí nestraní, naopak tu socializaci velmi potřebuje, a právě teď jí velmi chybí.
Jak vůbec probíhalo policejní vyšetřování?
Policie ukončila vyšetřování a předala věc státní zástupkyni. První tři měsíce od té události, to měl v ruce policejní komisař, který s tím neudělal vůbec nic. Jen vyslechl dvě vedoucí z toho tábora to bylo všechno. My jsme mu volali a on nám tři měsíce mazal med kolem pusy, že bude mluvit s dalšími svědky. atd. Lhal nám a nedělal vůbec nic. Pak své kolegyni předal prázdný spis a odešel do civilu. Neskutečné! Musela pak začít znovu od začátku. Rychlost vyšetřování považujeme za velmi nestandartní, co se rychlosti týká. A vlastně to dost nechápu, tady bylo málem zabité dítě a nikam se nespěchá.
Projevila nějakou lítost vedoucí tábora, která prováděla ten chemický pokus? Jste s ní v kontaktu? Zajímala se o stav vaší dcerky?
Ta paní mi vyjádřila lítost hned u vrtulníku. Tato hlavní vedoucí, která byla obviněna, měla tu slušnost se přijít omluvit aspoň tam na místě. Od té doby už se vůbec neozvala, aby se zeptala, jak se Natálka má nebo co by potřebovala.Vůbec k ničemu nedošlo. Až když jsme se s ní sešli u notáře, tak přinesla Natálce dárkovou tašku s dárky. To bylo jediné. O té druhé ani nemluvím, ta má asi pocit, že vůbec nic neprovedla. Asi není třeba omluvy a ničeho, vždyť nám jen zmrzačila dítě. Najdou se lidé, kteří argumentují, že s tím ony také musí žít. Ale to nás nezajímá. Ony musí žít s tím, co si vymyslely a co udělaly a musí jen nést následky. Ale co nese to dítě a rodina? Následky za jejich výmysl a nezodpovědnost. Dostali mě i Natálku do péče psychiatra na antidepresiva, je ze mě troska. Jen pořád něco studuji, řeším a vymýšlím, co by ještě Natálce usnadnilo život a zlepšilo zdravotní stav. Ta paní si teď otevřela obchod. Já musela nechat svou práci a starám se o dítě a její zranění, které způsobily ony. Jedna redaktorka se ptala, jestli jim dokážu odpustit. Nedokážu! Večer, co večer, kdy se Natálce starám o jizvy, když jí vidím bez trička, tak mi tečou slzy jak hrachy. Je to rok a půl a jsem pořád na tom samém dně a nemohu se zvednout.
Léčba Natálky je finančně velmi náročná. Pomáhá vám někdo?
Nebýt transparentního účtu a solidarity lidí, tak nevím, jak bychom to zvládali. Uskutečnila se také celá řada charitativních akcí pro Natálku, ale ty loni bohužel zarazil Covid…
Pokud by chtěl někdo Natálce přispět na její léčbu, může poslat příspěvek na transparentní účet číslo 4100329063/0800
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.