Lidé dnes vůbec nečtou, posteskl si majitel Orin Tabáku Jiří Mašek. Trafiku na plzeňském náměstí Republiky vedl více než 30 let. Počet prodaných výtisků novin za den teď může spočítat na prstech jedné ruky. Na odbyt už nejdou ani časopisy nebo široký výběr křížovek. Poslední, co drželo obchod nad vodou, byl prodej kalendářů a diářů. Nic ale nejde donekonečna, a tak legendární tabák nadobro končí. Na starých fotografiích náměstí se přitom krámek s novinami objevuje bezmála 120 let.
„My jako soukromníci jsme tu fungovali 31 let, ale trafika tu byla už dřív. V 70. letech tu byla mami a já jí chodil pomáhat. Viděl jsem v jednom kalendáři historickou fotku trhů na náměstí z roku 1900 a už v tu dobu tady byl tabák. Byl tedy vedle, protože tohle byl dříve vchod do domu. Za první republiky se trafika posunula. Lze ale říct, že v těchto místech byl tabák přes sto let,“ popisuje majitel Orin Tabáku Jiří Mašek.
Zhruba patnáct let nazpátek se před trafikou tvořily dlouhé fronty a tržby byly oproti těm dnešním mnohonásobně vyšší. Jenže tyhle časy jsou dávno pryč. Situaci nepomohlo ani otevření velkých obchodních center a čím dál větší přechod médií do online prostoru.
„Otevření Plazy bylo hrozně znát. Na tržbách se to projevilo okamžitě. Ale obecně, když se teď rozhlédnu po náměstí, tak se tu za těch 30 let udržely jen tři obchody. Hrozně se to proměnilo,“ podotýká Mašek. Tabák přitom stojí na poměrně frekventovaném místě a přímo u stanice tramvají č. 1 a 2. Skoro se až nabízí otázka, že si trafikanti nemohou přát lepší místo.
„Ano. Zastávka je super místo. Ale kolik si myslíte, že sem přijde lidí pro jednu jízdenku za pětiprocentní zisk? Další věcí je prodej cigaret, ze kterých jako prodejce máte nejméně peněz a představují dneska nulový zisk. Další sranda bylo EET. Ten jednorázový poplatek a nákup poklady, jak kdosi proklamoval, nás za těch šest let stálo 50 tisíc. Sice se koupila kasa, ale pak musíte každý měsíc platit správcovský poplatek a dokupovat roličky papíru na účtenky. To pak také slušně naskákalo,“ připomíná Mašek.
Jako hlavní důvod rapidního poklesu zákazníků vidí v tom, že dneska už klasické tištěné noviny téměř nikdo nečte. „Už ani babičky si nechodí pro časopisy. Dřív jsme jich prodali opravdu hodně a ani se nám nevešly na pult. Dneska jich prodáme tak pět kusů. A tištěných novin? To je také v řádech jednotek,“ postěžoval si Mašek.
Během našeho povídání vešlo do obchodu několik málo zákazníků, většinou důchodci. Doufali, že si koupí noviny, ale bohužel. Dnes už se doprodávají poslední kusy křížovek, časopisů a doutníky. Na policích jsou nápisy „sleva“. „Všechny tyto police byly plné křížovek. Měli jsme tu všechny časopisy, které vycházely a kalendáře. Snažili jsme se mít velký výběr a mysleli jsme si, že to na tom utáhneme. Bohužel. Jediné, u čeho jsme zrušili odběr byly Haló noviny. To jsem opravdu prodávat nechtěl,“ říká s mírným pobavením majitel.
Provozovatele držel nad vodou prodej kalendářů a diářů, foto: archiv majitelůPři vstupu do jiných trafik si občas připadáte jako ve smíšeném zboží. Mašek říká, že vždy chtěl mít trafiku, kde budou noviny a kde to bude vonět tabákem. Přesto kromě těchto výrobků nabízela trafika i například prodej originálních přáníček.
„Co nás hlavně zachraňovalo, byl prodej kalendářů a diářů. Měli jsme jich přes 700 druhů, což tady nikdo nenabízel. Tohle nám pomáhalo naše finanční problémy trochu vyrovnávat. Ale nejde to donekonečna, tak jsme to vzdali. Je nám to líto, ale legenda skončila,“ říká závěrem majitel obchodu. Co bude dělat dál zatím netuší. Stejně tak je ve hvězdách osud samotného skromného prostoru, který si Mašek pronajímal od města.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
