Při procházce Smetanovými sady v Plzni narazíte v těchto dnech na malé ohraničené políčko plné ručně vyrobených vlčích máků. Instalovala je tam organizace Post Bellum, která pořádá sbírku a venkovní výstavu ke Dni válečných veteránů. Tento den se celosvětově slaví 11. listopadu, u příležitosti konce první světové války. Květy vlčího máku pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě a staly se proto symbolem tohoto svátku.
Den válečných veteránů se slaví jako připomínka 11. listopadu 1918, kdy bylo podepsáno příměří a ukončeny boje první světové války. Jako Den veteránů se slaví od roku 1954. Jeho znamením se stal vlčí mák coby symbol nového života, Česká republika si toto datum připomíná od roku 2001.
Rudý vlčí mák na klopě je symbolem padlých vojáků ve světových válkách, ale i v novodobých válečných konfliktech. Zakoupit je mohou lidé během celého listopadu na 70 místech po celém Plzeňském kraji. Bílé kasičky s vlčími máky potkají lidé v obchodech, kavárnách nebo třeba v knihovně. V neposlední řadě je prodávají také dobrovolníci v ulicích. Přispět lze i online.
„Kromě máků koupených na našich sbírkových místech, kterých je letos mimochodem v kraji rekordní množství, je možné mák vyrobit z krepového papíru a špejle a ten následně například s dětmi zapíchnout do makového pole v sadovém okruhu v Plzni u Divadla J. K. Tyla,“ říká ředitel Paměti národa pro Plzeňský kraj Jiří Kunc.
Momentálně je na místě něco kolem 220 květin a další přibývají. Dobrovolníci jich každý den pár přidají, podle toho, kolik se daří vybírat v celorepublikové sbírce. Plzeňský záhonek tu po celý listopad nebude. „Příští týden vezeme výstavu do Stříbra, kde taktéž vznikne makové pole a následně se přesuneme do Plané u Mariánských Lázní,“ upřesňuje Kunc.
Vybrané prostředky z veřejné sbírky půjdou na chod organizace, která zaznamenává a uchovává příběhy válečných veteránů. V neposlední řadě pomáhá Post Bellum v rámci Centra pomoci Paměti národa. Centrum umí zajistit nákupy či obědy, vyzvednout léky,obstarat odvoz k lékaři nebo drobné pochůzky. Dokáže ale také zprostředkovat například psychologickou pomoc.
„Jsem vděčný za to, co tak odhodlaně děláte. Nošení vlčích máků se dneska stává už takovým standardem a je dobře se to nespojuje čistě s válečnými veterány, ale stává se z toho symbol bojovníků proti nacismu a komunismu,“ doplnil primátor Plzně Martin Baxa.
Pietním aktem u pomníku na náměstí Milady Horákové vzpomněli na hrdiny také členové Československé obce legionářské, Armády ČR a představitelé města i kraje. „V první světové válce se zrodil charakter československé armády dvacátých a třicátých let. Právě legionářskou myšlenkou byly položeny základy našeho tehdy vznikajícího demokratického státu, na kterých stojí naše republika dodnes,“ uvedla hejtmanka Ilona Mauritzová.
Zároveň dnes také ocenila šest veteránů, a to účastníky vojenských misí na Balkáně. Pamětní medaili si převzal Miroslav Charvát, Josef Hrůza a Jozef Liška. Další tři ocenění se nemohli účastnit a medaile převezmou individuálně. Jedná se o Mojmíra Petráně, který se aktivně účastnil bojů při Pražském povstání v roce 1945. Oceněnou je také Slávka Altmanová, jež se zapojila do Karpatsko-dukelské operace a postupného osvobozování Československa od nacistické nadvlády. Posledním oceněnou je Milada Málková, která působila jako spojka na Plzeňsku v jednotce Jestřáb II. V době protektorátu se její tatínek a další příbuzní zapojili do odboje. Kočárek na panenky tehdy teprve devítileté Milady sloužil k maskovanému převozu baterie od vysílačky k nabití do Kladna, rozvážela také letáky s odposlechnutými a přepsanými zprávami na předem dané adresy. Činnost buňky byla později prozrazena, Milady tatínek ani strýc válku nepřežili.
Do světového povědomí se symbol vlčího máku dostal díky básni kanadského chirurga Johna McCrae, který ji napsal v reakci na smrt svého přítele. Tuto báseň psal pouze pro sebe a zahodil ji. Kolemjdoucí důstojník ji však zvedl a odeslal do Anglie, kde byla 8. prosince 1915 otištěna v časopise Punch. Samotný John McCrae zemřel na zápal plic 28. ledna 1918.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanony jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
