Hned dvakrát zlikvidoval řadu měsíců trvající loňský i letošní lockdown slibně rozjeté podnikání plzeňské kadeřnici Ireně Mikulášové. Došly jí nejen peníze, ale i trpělivost. Uzavřené kadeřnictví proto předělala na květinářství. Ta totiž zůstala otevřená i v době nejtvrdších vládních opatření.
V říjnu roku 2019 si Irena Mikulášová otevřela jako kadeřnice s kamarádkou velký salon pro ženy. Kadeřnictví bylo jednou z jeho součástí. „Měla jsem velké plány. Mám mimo jiné speciální metodu na prodlužování vlasů, kterou mám patentovanou pro Českou republiku. Salon se začal hezky rozjíždět, fungoval vlastně do února. V březnu pak přišlo první uzavření z důvodu koronavirové pandemie. Salon zůstal zavřený do června,“ vzpomíná na první lockdown podnikatelka.
Vzhledem k tomu, že bylo zavřeno tak dlouho a salon byl nový, nestačily si vybudovat velkou a stálou klientelu. „Za tu dobu jsme přišly o většinu zákazníků, kteří už se nevrátili. Situace byla nejistá s tímto velkým projektem, tak jsem se rozhodla, že si otevřu své malé kadeřnictví. Pronajala jsem si ke konci roku 2020 prostory, zrekonstruovala, vybavila je a než jsem vyřídila všechny náležitosti kolem jeho spuštění už jsem ani nestačila otevřít. Od té doby bylo zavřeno,“ uvedla Irena Mikulášová.
Od státu dostala příspěvek 25 000 korun, což pokrylo provozní náklady velkého salonu. „Tím to ale skončilo. Pak jsem měla nárok na 15 000 měsíčně, což mi zase pokrylo jen náklady na pronájem toho malého salonu, plus zdravotní a sociální pojištění. Finančně musel táhnout celou rodinu přítel. Pořád jsem čekala a čekala. Nechtěla jsem salon opustit, protože jsem ty prostory celé nově zrekonstruovala a nově vybavila,“ říká podnikatelka.
Veškeré finance, které získala z prvního salonu, investovala do svého menšího kadeřnictví. „Bylo mi líto po pár měsících se toho všeho vzdát. Tak mě napadlo, že bych se vrátila ke svému dřívějšímu podnikání, kdy jsem měla s maminkou květinářství. V tomto oboru byla zatím jistota, že zůstane otevřeno i nadále. Potřebuji nějak fungovat, živit rodinu, přispívat do rodinného rozpočtu a v neposlední řadě mít režim a chodit do práce. Kompletní vybavení kadeřnictví jsem tedy vystěhovala do garáže.“
Veškerou sílu a energii teď podnikatelka věnuje svému květinářství. „Už mě nebaví ty hry s otevíráním a zavíráním, na týden, na měsíc na dva. Žít v té neustálé nejistotě. Pokud budu vědět, že už třeba budou fungovat kadeřnictví půl roku nebo rok, tak se k tomu možná někdy vrátím. Bohužel ta situace z minulých měsíců mi znechutila práci, kterou jsem měla opravdu moc ráda,“ konstatovala Irena Mikulášová.
Mobilní kadeřnictví si podnikatelka nechala povolit. „To bych dělat mohla. Ale s ohledem na bezpečnost se mi nechce jezdit po lidech k nim domů. Ale hlavně se mi nelíbí provozovat kadeřnictví někde v obýváku na koleni. To mně nevyhovuje. Byla jsem ve své profesi hodně kreativní a potřebuji k tomu odpovídající prostor a mnoho věcí. Chci, aby ta služba měla nějakou úroveň. Než jsem si otevřela první velké kadeřnictví, tak jsem dva roky pracovala jako kadeřnice v Německu, kde jsem sbírala zkušenosti a učila se novou metodu prodlužování vlasů. Všechny vydělané peníze jsem pak investovala do salonu.“
Práce v kadeřnickém salonu Ireně Mikulášové chybí, ale svoji kreativitu teď uplatňuje v květinářství. „Věnuji se květinám a moc mě to baví. Specializuji se na různé dárkové balení květin, do krabiček, kabelek a netradičních tvarů. Ještě bych chtěla v rámci doplňkového sortimentu seskupit lidi, kteří něco ručně vyrábí a tvoří. A nabízet jejich zboží. Chtěla bych takovým lidem dát možnost a prostor někde prezentovat své výrobky,“ dodala majitelka plzeňského květinářství Květiny u Andělky.
Foto Richard Beneš
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
