Unikátní nález ruky ze sochy římského císaře z počátku letopočtu objevili 50 kilometrů severně od Říma archeologové Západočeské univerzity. Expedice studentů a dvou doktorandů tam od roku 2016 zkoumá zaniklou římskou kolonii Castrum Novum v přímořské oblasti Santa Marinella ve středním Laziu. Letošní výzkum tento týden končí, ale bude pokračovat další tři roky, opět v červnu, řekla dnes Klára Preusz z týmu. Chce dále vysvětlit, proč odtamtud lidé v pátém století odešli.
V místě zaniklé kolonie ze třetího století před Kristem už loni plzeňští archeologové objevili část veřejných lázní s cisternou, městskou bránu a dlážděnou komunikaci. Letos se zaměřují na odhalování veřejných budov v centru města, jehož počátky jsou spojovány se stavbou cesty Via Aurelia. Na výzkumu se podílí Muzeum moře a starověké námořní plavby v Santa Seveře a archeologičtí nadšenci GATC.
Místo bylo dlouhá léta silně osídlené vojáky a poté bohatými římskými rodinami. "V pátém století tam ale život zmizel a obyvatelé se přesunuli do okolní krajiny. Důvody zatím nejsou známé," řekla Preusz. Hypotéz je několik. Kvůli tomu, že bylo město na výhodné obchodní pozici, ale "na ráně", a mohly tam vznikat časté konflikty. Nebo se tam rozšířily mokřady a lidi vyhnal obtížný hmyz. "Lokalita se znovu osídlila až po druhé světové válce," řekla Preusz. Developerská činnost ale změnila její velkou část na moderní letovisko. Výzkum teď pokračuje na pozemku soukromníka, který odmítl velký pozemek prodat.
"Už jsme našli patku sloupu, fragment prstu a oka ze sochy v životní velikosti, 120 mincí z 3. až 5. století. Unikátním nálezem, který se v místě desítky let nestal, je nález fragmentu ruky v životní velikosti, který byl více než metr pod současným povrchem. Šlo zřejmě o sochu císaře Aurelia. Třímá vůdcovskou hůl a má prsten," uvedla Preusz. Archeologové nemohou zveřejnit ani fotografii, protože to musí schválit italský památkový ústav, který dává koncesi na výzkum, a poté se to objeví ve vědeckých publikacích. Archeologové teď okrývají loubí, kde byly sochy císařů. Všechny exponáty skončí v muzeu, výzkumníci vydávají vědecké publikace v italštině, češtině a angličtině.
Podobně jako řada jiných byla lokalita také zpustošena drancovacími nájezdy v době renesance, kdy měla elita zájem o antické sochy. Řada z nich skončila v 15kilometrových chodbách vatikánských muzeí, ale neví se, odkud jsou. "Nám zůstaly paběrky. Proto je fragment ruky tak významný. Kolena se nám rozklepala všem," uvedla Preusz.
Systematický výzkum římské kolonie začal už v roce 2010 z iniciativy místního muzea. První vykopávky, které inicioval papež, jsou už z 18. století a tvoří část sbírek Vatikánu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
