Unikátní vesmírné pero píše už 57 let. Stejné používají dodnes astronauti a měli ho i na Měsíci

„Otec jezdil pravidelně z titulu své funkce v plzeňské Škodě na Mezinárodní strojírenský veletrh do Brna a v roce 1969 se tam prezentovaly převratné novinky z USA. Ten rok se uskutečnilo přistání na Měsíci a americká expozice tehdy byla strašně populární. Lidé doslova hltali jejich technologie, které byly spojené s programem Apollo. Společnost Fisher Pen Company tam vystavovala jejich vesmírnou propisku, konkrétně model AG7. Otec tehdy jeden exemplář zázračného pera získal a přivezl domů,“ říká plzeňský publicista a badatel Zdeněk Roučka.

Dlouhá léta ležela slavná propiska doma v šuplíku téměř bez povšimnutí. „Když táta zemřel, tak jsem si ji samozřejmě nechal na památku. Před pár lety jsem ji vytáhl z krabičky a pořád krásně psala modrou plnou linkou. Začal jsem se o ni více zajímat a dozvěděl jsem se všechny ty úžasné věci o její historii. Strašně mě to nadchlo. Na první pohled vypadá úplně nadčasově a je strašně lehká. Ale to nejdůležitější je, že díky té speciální technologii krásně píše i po 57 letech,“ říká Roučka.

Jak vznikla vesmírná propiska?

Proč vlastně astronauti potřebují během svých vesmírných misí speciální pero? Jednoduše proto, že klasické kuličkové pero ve stavu beztíže nefunguje. K tomu, aby kuličková pera psala, potřebují sílu zemské gravitace, díky které při psaní inkoust přirozeně stéká na kuličku. To se ale ve vesmíru neděje. Další velký problém při používání běžného kuličkového pera spočíval v možnosti úniku řídkého inkoustu z otevřeného nebo poškozeného obalu náplně do okolí. To ovšem představovalo riziko při používání vzhledem ke sterilnímu prostředí na palubách vesmírných lodí.

Z těchto důvodů nezbývalo astronautům ve vesmíru nic jiného než používat obyčejné tužky. I zde však existovalo další nemalé riziko, které mohlo přerůst v katastrofální následky. Při použití tužky totiž hrozilo odlomení křehké tuhy a její následné nekontrolovatelné poletování uvnitř plavidla. Kdyby se později tento zbloudilý, navíc elektricky vodivý úlomek tuhy dostal do útrob vysoce citlivých přístrojů, mohl zde zapříčinit zkrat nebo mechanicky znehybnit některé jejich pohyblivé části.

Chytří lidé proto začali v šedesátých letech přemýšlet, jak tento nebezpečný problém vyřešit. Na scéně se objevil Američan Paul C. Fisher se svou společností Fisher Pen Company, který se již od roku 1945 podílel na vývoji psacích per s kuličkovou náplní. Z vlastních prostředků investoval jeden milion tehdejších dolarů na vývoj převratného pera. V roce 1965 představil americkému Národnímu úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) své patentované pero označené AG7 (Anti-Gravity 7) Astronaut Space Pen a nabídl ho pro používání při vesmírných letech.

Co všechno AG7 dokáže?

Pero je schopné psát ve stavu beztíže, pod vodou, na mokrý a mastný papír, v jakémkoli úhlu (včetně vzhůru nohama) a ve velmi širokém rozsahu teplot od -35 do 120 °C. Navíc v případě mechanického poškození pouzdra náplně inkoust díky svým tixotropním vlastnostem neunikal volně do okolního prostředí, ale zůstal jakoby nalepen okolo náplně. Hlavní předností tohoto vysoce spolehlivého pera s celokovovým tělem z karbidu wolframu byla jeho hermeticky uzavřená náplň s vnitřním prostorem rozděleným na dvě komory pohyblivým pístem.

Spodní komora obsahovala speciální, vysoce elastický tixotropní inkoust. V klidovém stavu je tuhý, při psaní v místě pohybu kuličky zkapalní. Komora nad pístem byla natlakována dusíkem na tlak 343 kPa. Díky této unikátní konstrukci nebylo pero závislé na zemské gravitaci. Je to nejčistší kuličkové pero, jaké kdy bylo vyvinuto. Pero má odhadovanou životnost 100 let. Zatím tedy není pochyb o tom, že jsou pera Fisher Space Pen dodnes jedněmi z nejlepších per pod sluncem.

Po dvou letech důkladného testování rozhodla NASA v roce 1967 o zařazení per Fisher Space Pen do vesmírného programu. Svou spolupráci se společností Fisher Pen Company zahájila nákupem prvních čtyř set kusů těchto per pro projekt Apollo, přičemž poprvé bylo pero Fisher AG7 Space Pen naostro použito při misi Apollo 7, která se uskutečnila 11. až 22. října 1968.

V únoru 1969 využil tehdejší Sovětský svaz spolupráce s USA při projektu Apollo–Sojuz. Pro své kosmonauty nakoupil prvních sto kusů per a tisíc kusů náhradních náplní. Do té doby sovětští kosmonauté používali tužky a mastné tužky na plastových tabulkách. Od té doby jsou pera Fisher Space Pen součástí inventáře každé pilotované mise do vesmíru, a to včetně té nejznámější – mise Apollo 11. Jednalo se o první přistání člověka na Měsíci z 20. července 1969.

Každý máme doma spoustu propisek. Kolik z nich ale píše ještě po pěti letech? Natož po 57 letech, jako pero, které doma v originální, dnes již trochu zažloutlé a prasklé krabičce pečlivě střeží Zdeněk Roučka.