Vyprostit živého ježka z kovové pasti bylo těžší než vyřešit záhadu hlavolamu

Odrostlé mládě ježka spadlo do šachty od protivjezdového sloupku v Lochotínském parku. „Velká pochvala patří osmiletému Adamovi, synovci paní Martiny, která nás o všem pohotově informovala a poslala polohu i fotografie z místa nálezu. Protože kdyby se do díry nezvídavý malý kluk, který šel s rodiči a tetou do ZOO, nepodíval, pořadatelé by po skončení akce na amfiteátru sloupek znovu nasadili. A ježek by tam zůstal bez šance na záchranu,“ popsal případ šéf záchranné stanice Karel Makoň.

Vyndání ježka bylo tentokrát opravdu v duchu oblíbeného hlavolamu „Ježek v kleci“. „Dvě napevno instalované překážky v díře totiž znemožňovaly zabaleného ježka vytáhnout. Chvilku mi trvalo, než jsem na to přišel. Ale nakonec se to přece jen podařilo a ježka jsem pustil přibližně o 30 metrů dál na sousední zahradu a louku,“ uvedl k záchranné akci Makoň.

Neodnášejte ježky z přírody

Aktuálně nastala doba ježčích mláďat a ve většině případů jde o zbytečnou snahu veřejnosti o jejich „záchranu“. Od minulého víkendu jich do plzeňské záchranné stanice zcela nesmyslně přinesli kolem 50. A to je teprve začátek září. „Pokud bude pěkný podzim a pseudoochranářská hysterie bude postupovat tímto tempem, v listopadu bychom jich měli kolem pětiset, což je pro nás kapacitně i ekonomicky, a hlavně s ohledem na finální přínos pro přírodu i ježky samotné, absolutní nesmysl,“ říká šéf záchranné stanice.

Každoročně záchranné stanice vyzývají lidi, aby nechávali ježky tam, kde jsou zvyklí, kde mají potravní zdroje a pelíšky. Je nesmysl je zbytečně týrat někde v zajetí nebo je nosit do záchranných stanic, pokud nemají viditelné zranění. Ježek je opravdu velice citlivý na změnu prostředí a tím, že ho někdo sebere a odnese kamkoliv, kde by se mu údajně mělo dařit lépe, ho vystaví zbytečnému stresu. Výrazně se tím zkomplikuje příprava ježků na zimu.

Proč musí být ježek tam, kde je zvyklý?

Ježek velice špatně vidí, ale velmi dobře cítí. Proto také kudy chodí, tam kálí, značně zapáchá a s oblibou si nakadí jak do misky se žrádlem, tak do pelíšku. Protože téměř nevidí, orientuje se v prostoru hlavně podle pachových cestiček, které si sám vytváří. V momentě, kdy ho někdo přesune jinam, bude ztracen a před zimou bez pelíšku i žrádla. Záchranářské ambice a dobrý pocit tak ve finále udělají víc škody než užitku. Samozvaní záchranáři nakonec ježka zabijí.

Do záchranných stanic by se měli dostat hlavně ježci, kteří mají zdravotní problémy – ti, kteří se například obtížně pohybují, jsou apatičtí nebo malátní. Také ti, kteří se chytili do nějaké pasti, například do pletiva, mají tržné rány nebo jiný úraz. Jakmile klesnou teploty pod bod mrazu, je na místě zvažovat záchranu ježků, kteří jsou malí a nemají dostatečnou váhu. Lidská pomoc má smysl, jestliže najdeme v říjnu mládě vážící pod 300g, nebo které má v listopadu méně než 400g.

„A tak nechte ježka tam, kde je. Maximálně mu podstrojujte vhodné krmení v podobě masových kapsiček pro kočky, případně sušeného hmyzu. Ježek je hlavně masožravec, mléko mu nedělá dobře a jablíčkem ho opravdu nezasytíte,“ dodal Makoň.