Půlstoletí činnosti oslavila neznámější tuzemská lyžařská škola. Tisíce lidí naučila lyžovat na šumavském Špičáku

Psal se rok 1974, kdy ve sportovním areálu Špičák začal působit projekt Okresní lyžařská škola mládeže (OLŠM). Do roku 1993 fungovala lyžařská škola pouze ve formě víkendových kurzů. Prvním vedoucím lyžařské školy byl ještě v rámci OLŠM Josef Treml. V nelehkých začátcích mu pomáhala jeho tehdejší manželka Eva Tremlová. Oba v té době působili jako profesoři tělesné výchovy na Gymnáziu v Klatovech.

Projekt s názvem „základní výcvik“ je postavil před mnoho neznámých úkolů. Propagace, hledání kvalifikovaných instruktorů a hlavně vytipování míst pro samotnou výuku. Nadšení a kvalitní práce obou brzy popularizovala lyžařskou školu v širokém okolí. A škola začala chrlit stovky nových lyžařů. V 80. letech již byla díky kvalitnímu týmu instruktorů a svým výsledkům hodnocena jako vlajková loď lyžařské výuky v České republice.

Významný zvrat nastal v roce 1993, kdy lyžařská škola začala nabízet i každodenní lyžařské kurzy pro volně příchozí návštěvníky. Zpočátku chod školy vystačil s jedním vedoucím pracovníkem a jedním instruktorem. S přibývajícím zájmem nejen o lyžování, ale i o snowboarding se musel zvětšit i nábor studentů, kteří byli ochotni v roli instruktora lyžování nebo snowboardingu trávit zimu na horách. V tehdejší době byla taková brigáda velice neobvyklá.

První tři zimní sezóny zajišťovala chod Blanka Nová. S narůstajícím zájmem byly přibrány jako instruktorky Věra Vítkovou ml. a později Martina Sedláková, která se v následujících letech stala vedoucí nejen na Špičáku, ale také na Samotách v Železné Rudě. Chod a řízení lyžařské školy si s rozrůstající působností žádal další a další instruktory. Od zimní sezóny 1999–2000 se vedení ujal Radek Vaniš. V té době již řídil chod školy na třech pracovištích. Na Špičáku, na Samotách v Železné Rudě a nově na hotelu Horizont, kde byla převážně holandská klientela.

Zimní sezóna 2005–2006 byla pro Sportovní areál na Špičáku dalším mezníkem. Došlo k výstavbě čtyřsedačkové lanové dráhy a nového zázemí přímo v srdci areálu. Do nové budovy pod nástupištěm lanovky se přesunula půjčovna a kancelář lyžařské školy, která se do té chvíle nacházela u výukového lyžařského hřiště, mimo areál. Díky snadné dosažitelnosti pro klienty a zvýšení zájmu o školu se v kanceláři vytvořila nová pracovní pozice. Díky této shodě okolností Tereza Korabečná opustila práci instruktora a začala se podílet na chodu lyžařské školy přijímáním rezervací a komunikací s klienty. Od roku 2011 se ujala vedení školy.

Lyžařská škola v současnosti pořádá pětidenní víkendové kurzy a každodenní kurzy po dobu celé zimní sezóny. Působí nejen na Špičáku, ale také ve Ski areálu Nad Nádražím a areálu Belveder v Železné Rudě. Od roku 2007 vlastní akreditaci MŠMT. Do roku 2021 pro kurzy instruktor lyžování, instruktor snowboardingu. Od roku 2022 pro kurzy instruktor základů sjezdového lyžování, instruktor základů snowboardingu a instruktor základů běžeckého lyžování. V nabídce jsou samozřejmě doškolovací kurzy. Instruktory lyžařské školy lze poznat vždy podle jednotného obleku. Hlavní kancelář sídlí ve Ski&Bike Špičák.

U příležitosti 50. výročí založení školy se uskutečnilo na Špičáku setkání bývalých i současných instruktorů. Nejstarším z nich je již 80 let. „Málokdo si to asi uvědomuje, ale tady na Železnorudsku se podařila opravdu mimořádná věc a půlstoletí let existence to jen podtrhuje,“ říká k výročí instruktor Jiří Vaculík (73), který na přátelské setkání přicestoval na Špičák až z Olomouce, kde stále aktivně působí jako ředitel Akademik sport centra Univerzity Palackého. Nejen sportovně ladění Plzeňáci nebo Klatováci si jej ale určitě vybaví z jeho zhruba třicetiletého působení v našem regionu. Ať už jako učitele tělocviku plzeňského gymnázia na Mikulášském náměstí, posléze 15 let odborného asistenta na katedře tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty v Plzni. A samozřejmě právě taky jako instruktora lyžování v Lyžařské škole na Špičáku.

„Nebyl jsem hned u jejího zrodu v sedmdesátém čtvrtém, ale učil jsem tu pravidelně až do roku 1985. Se školou jsem pak byl v kontaktu až do roku 1995. „Pepík Treml měl obrovský dar, uměl spojovat lidi dohromady, nadchnout je pro smysluplnou věc. S podporou tehdejšího vedení areálu výuku lyžování inicioval, organizačně i metodicky pak dotáhl do zdárného startu a následného rozvoje. Stál taky u zrodu Svazu lyžařských škol ještě v Československu,“ vystřihl Vaculík kompliment bohužel již zesnulému zakladateli školy.