Pomalu, ale jistě, směřuje z vyhnanství zpět do Plzně obávaný, agresivní a jednoznačně nejslavnější český labutí samec. Získal přezdívku Trenér. Dlouholetý postrach vodáků, který byl na jaře nuceně přesídlen z Plzně na Klabavskou přehradu, zahájil v minulých dnech návrat do oblíbené západočeské metropole, kde má své teritorium na řece Radbuze.
Nositel červeného ornitologického límce B 110, podle posledních zpráv minulý týden opustil Klabavskou přehradu, kam byl se samicí letos v dubnu převezen. „Vydal se po řece Klabavě k soutoku s řekou Berounkou. Jeden den se zdržel na rybníku v Klabavě. V dalších dnech byl pozorován už v Nové Huti a podle všeho směřuje po vodě zpět na řeku Radbuzu do Plzně k vodácké loděnici. Teď je jen otázka času, kdy opět začne naše rychlostní kanoisty trénovat a jak vyhodnotí letošní výsledky našeho olympijského týmu z Paříže,“ říká s úsměvem Karel Makoň, šéf Dobrovolného ekologického spolku ochrana ptactva (DESOP).
Labuťák je známý tím, že už řadu let v Plzni napadá rychlostní kanoisty na plzeňské řece Radbuze, kterou považuje za své teritorium a podle toho ji také chrání. Letos se podařilo odchytit labuťáka Trenéra i s jeho partnerkou bezprostředně po prvním útoku na kanoistu. Sportovce tehdy nejen vykoupal, ale dokonce mu i zdemoloval loď. Pro vodáky z loděnice TJ Prazdroj je to doslova hororový zážitek, při kterém jde sportovcům nejen o zdraví, ale i o život. Trenér si útokem vysloužil okamžitý odchyt a jízdenku první třídou na novou hnízdní lokalitu, kde ho s partnerkou neměli rušit a rozptylovat žádní trénující vodáci.
Předpokládalo se, že Trenér s partnerkou v nové lokalitě po přesídlení společně vyvedou mláďata. Bohužel ani po přesunu na Klabavskou přehradu pár mláďata nevyseděl. Původně na jejich hnízdě byla tři vejce, ale žádné mládě se zřejmě ani nevylíhlo.
Problematický pár labutí velkých se v minulých letech pokaždé vrátil po přestěhovaní na jiné místo zpět do Plzně na řeku Radbuzu pod Papírenskou lávku k loděnici TJ Prazdroj. Zatím se tak nenašla lokalita, která by překonala mocnou touhu po původním hnízdišti labutího páru.
Trenér začíná útočit s přibývajícími slunečními paprsky. Dokud totiž bývá zataženo, tak se to s obrovským labuťákem dá vydržet. Jakmile ovšem vysvitlo sluníčko, nastoupaly mu opět hormony a začal prohánět kanoisty. Velmi dobře vycítí, když se ho někdo bojí a kdo ne. Při ochraně svého teritoria neváhal pronásledovat rychlostní kanoisty z TJ Prazdroj Plzeň trénující na řece Radbuze kolikrát až k papírenské lávce či k jejich nástupnímu molu u loděnice.
„Přiznávám se, že dokud jsem neviděl video, jak dospělému člověku šlape labuťák za zády po křehounké a vratké rychlostní kánoi, tak jsem tomu nevěřil. Není divu, že některé kanoisty při svém útoku převrátil a že zejména děti se ho bály,“ popisoval útoky labuťáka už dříve Karel Makoň. Jediným způsobem, jak se útoku dalo ubránit, bylo vyrazit přímo proti samci v dostatečné vzdálenosti od hnízda. Ve skutečnosti labutí samec opravdu není zlý. Jen si chrání své teritorium a partnerku, o nic víc mu nejde.
Zajímavý je celý život obávaného labuťáka. Poprvé se s ním pracovníci záchranné stanice setkali v červnu 2012, kdy mu byly dva roky. „Celého od oleje jsem ho vytáhl z Berounky u norné stěny, kterou tam vytvořili hasiči nedaleko od kostela sv. Jiří. Z bleskem poničené trafostanice unikl do řeky olej. Museli jsme ho na stanici vykoupat, odmastit a vysušit, jelikož olej by si sám z peří neodstranil. V tu dobu to byl ještě nehnízdící mladíček,“ doplnil Karel Makoň.
Foto Gabriela Černá
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
