Slavná Roklanská chata na Šumavě unikla demolici a bourat se nebude. Chystá se i otevření tajemného přechodu Modrý sloup

Objekt není památkově chráněný a legálně se k němu v současné době nelze dostat kvůli ochraně přírody. „Roklanská chata se nebude bourat. Má dlouholetou historii a důležitou hodnotu pro místní. Zároveň ale stojí v klidové zóně. Stavební povolení na demolici nevyužijeme, místo toho uděláme nový projekt na její zakonzervování. O jejím využití se můžeme bavit v delším horizontu jen za předpokladu úpravy režimu klidových zón v souladu s ochranou tetřeva hlušce,“ informoval při své páteční návštěvě Šumavy ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Zároveň ministr životního prostředí na místě potvrdil, že je pro jeho úřad prioritou otevření desítky let uzavřeného legendárního šumavského hraničního přechodu Modrý sloup. Bývalý česko-německý přechod leží v nejvíce chráněném klidovém území národního parku. Veřejnost tam nemá přístup kvůli populaci tetřeva, která se tam vyskytuje. „Děláme všechno pro to, abychom ho v červenci 2025 mohli otevřít v souladu se zjišťovacím řízením. Důležité je, že populace tetřeva stoupá. Je to jediné území, kde tetřev hlušec žije,“ uvedl ministr Hladík. Otevření Modrého sloupu podpořil i při své lednové návštěvě Šumavy také prezident Petr Pavel.

Národní park, jemuž Roklanská chata od roku 1993 patří, usiloval o její zbourání a má od stavebního úřadu v Kašperských Horách na budovu demoliční výměr. Proti demolici chaty jsou ale turisté i někteří politici. Správci parku byli připravení vypsat výběrové řízení, aby co nejdříve sehnali firmu, která chatu rozebere a materiál odveze. Proti zbourání chaty se postavil například Klub českých turistů (KČT). Petici loni podepsaly tisíce nespokojených osob.

O osudu chaty rozhodovaly tři posudky

Ministr demolici zastavil a rozhodl o vypracování tří studií. Posuzovaly stav chaty, prověřovala se i její historie. „Shodli jsme se, že nebudeme bourat, já ji nechci bourat, zároveň je asi neudržitelné nechat ji v současné podobě," připustil ministr. Zkoumání, které před rokem zadal, podle něj prokázalo, že chatu nechala postavit správa lesů a používala ji jako dům pro lesníky. Nikdy ji nevlastnil ani nespravoval Klub českých turistů.

Nejdetailnější ze tří zpracovaných posudků uvedl, že chata má mnoho nepůvodních prvků, zejména v dřevěných částech. „Nicméně, byť by to znamenalo velký zásah a velkou výměnu, stavebně se zachránit dá," uvedl ministr. Připomněl, že jakékoliv práce jsou vzhledem ke klidovému území limitovány obdobím od začátku srpna do konce října, takže i případná konzervace, pokud by se podařilo rekordně rychle vypracovat projekt a získat stavební povolení, by mohla začít nejdříve příští rok v srpnu. Hladík předpokládá, že se to podaří spíše až v srpnu 2026.

„Čas je neúprosný, jsou tam drsné přírodní podmínky a každý měsíc, kdy do toho prší nebo sněží, je pro dřevěné i zděné prvky špatný," řekl ředitel parku Pavel Hubený, který musí nyní zadat vypracování projektu na konzervaci. Podle odhadů se dá zachránit tak 20 procent dřevěných prvků, zděné části jsou v zachovatelném stavu z 80 procent, uvedl. „Projektant to ale může vidět jinak," uvedl Hubený. Chata není podle ministra v tak špatném stavu, že by v nejbližší době hrozilo její zřícení.

Projekt ukáže, jak bude nejvhodnější zakonzervování udělat. „Je více variant. Jedna je, že bychom zakonzervování provedli přímo na místě, druhá, že by se zakonzervování dřevěných část provedlo mimo místo a pak by se někam uložily a čekali bychom, než se rozhodne, jak a kde se použijí," řekl Hubený.

Hladík chce nechat rozhodnutí o konečném osudu chaty na dobu za deset či 20 let. Podle něj je možné, že se časem přírodní poměry v území změní, chráněný biotop se posílí a bude případně možné území výhledově v omezeném režimu zpřístupnit. Pak by se mohli lidé dostat i k chatě. Rozhodně to ale není otázka několika let, spíše několika pětiletek, dodal ministr.

Hubený dodal, že bude třeba zjistit, zda je pro veřejnost podstatná stavba nebo chata na daném místě. Pokud by se ukázalo, že klíčová je pro lidi samotná stavba, mohly by se její dochované konzervované prvky použít do nějaké repliky, do infocentra či jiného přístupného místa i mimo původní lokalitu.

Z české strany k Roklanské chatě nevede turistická trasa, od poloviny července do poloviny listopadu se k ní dá dostat z německé strany přes hraniční chodník. Chata je v takovém stavu, že je už nebezpečná, řekl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák. „I přes zákaz se do ní ale turisté stále pokoušejí dostat. Naši strážci musí pravidelně obnovovat zatlučená okna. Stavba je ale opravdu v tak dezolátním stavu, že tam může hrozit nebezpečí ohrožení života nebo zdraví,“ uvedl. O napadení chaty dřevomorkou se ví od roku 2003. V roce 2013 bylo poprvé navrženo zbourání stavby. Chata se navíc nachází v místech, kde je podle vedení parku jádro výskytu tetřeva. Přímo v té lokalitě žijí desítky jednotlivých kusů tetřevů.

„Lidé si často pletou Roklanskou hájenku zmiňovanou Karlem Klostermannem v románu Ze života lesních samot. Ale současná Roklanská chata není Roklanská hájenka, která sloužila jako hostinec a ubytovna. Ta stála na jiném místě, byla mnohem starší a je dávno úplně pryč. Hájenku zlikvidovalo vojsko po roce 1950. Poblíž stála roklanská nádrž, která v případě plavení dříví sloužila jako zásobárna vody. Když byla potřeba, tak se voda pustila, aby zvýšila stav vody a umožnila lepší plavení dříví. Také hráz této nádrže odstřelili vojáci. Dodnes je tam ta protržená hráz viditelná,“ dodává mluvčí parku. Těsně vedle Roklanské chaty v dobách Železné opony vyrostla pohraniční rota Roklan. Ta už dnes také neexistuje. Zbyly po ní jen základy zarostlé v trávě.