Celý svět zmátl v roce 1964 šokující nález čtyř beden. Vyzdvihli je potápěči ze dna tajemného a hlubokého šumavského Černého jezera. Bedny zalité asfaltem údajně obsahovaly tajné nacistické dokumenty z druhé světové války, které měly způsobit pořádný poprask. Až po mnoha letech vyšlo najevo, že celou tajnou akci Neptun zorganizovalo dezinformační oddělení komunistické státní bezpečnosti. Cílem bylo zdiskreditovat tehdejší západní Německo a prezentovat ho jako stát plný nacismu.
K Černému jezeru dorazili čtyři příslušníci StB 20. června kolem 02.00 hodin. Ještě předtím bylo potřeba zajistit absolutní klid na rotě Černé jezero v těsné blízkosti hranic s Německem. Střežila se i příjezdová cesta, aby náhodou konspirátorům nepřekazil plány nějaký horlivý příslušník pohraniční stráže. „Ve 03.10 akce začala, nad ránem ve 04.30 už ležely všechny čtyři bedny na dně jezera v hloubce šesti metrů asi 20 metrů od břehu. Byly spuštěny na laně ze člunu. V hlubině je rozmístil a zamaskoval důstojník StB Ladislav Bittman, který stál u zrodu celé zinscenované operace. Na dně jezera ve skutečnosti ležely v bednách wehrmachtu prázdné papíry. Všechen humbuk, který kolem toho tehdy byl, dodnes lidi vzrušuje,“ uvedl pro Plzeňskou Drbnu badatel a publicista Zdeněk Roučka, který před deseti lety uspořádal o akci Neptun rozsáhlou výstavu. K vidění byla v Železné Rudě nepřetržitě dva roky.
StB do svých dokonale připravených plánů zapojila nicnetušící štáb Československé televize a její tehdy populární publicistický pořad Zvědavá kamera. Publicisté natáčeli pořad, který měl potvrdit pověsti o zázračných konzervačních vlastnostech vody ze šumavského jezera. Poprvé se reportéři spolu s potápěči vypravili na Šumavu už v dubnu 1964. Již tehdy nechyběl mezi žabími muži Ladislav Bittman, který tehdy vystupoval jako amatérský potápěč ze Svazarmu pod krycím jménem Brychta. Na dně objevili 11 krabic s trhavinou, které tam měl na konci války odhodit wehrmacht. Ve skutečnosti šlo o zapomenutou munici, která v roce 1947 sloužila k vědeckým pokusům přenosu třesku ve vodě. Objevení těchto náloží okamžitě inspirovalo Bittmana k naplánování zpravodajské hry, kterou schválili Sověti i nejvyšší československá místa.
Pod záminkou, že se na místě budou konat vojenská cvičení, musel se televizní štáb vrátit zpátky do Prahy. V tehdy novém dezinformačním oddělení Státní bezpečnosti začali připravovat podvržené bedny. Listiny pocházející například z nacistického Říšského hlavního bezpečnostního úřadu, pak dodala sovětská tajná služba. Nestihla to ovšem včas, takže na dno Černého jezera putovaly oné červnové noci roku 1964 bedny plné prázdných papírů. O celé akci věděl jen úzký okruh osob včetně tehdejšího ministra vnitra Lubomíra Štrougala.
Začátkem léta se štáb Zvědavé kamery na Šumavu vrátil a už 3. července objevili potápěči, mezi kterými opět nechyběl Bittman, pod hladinou pět beden. Okolí jezer bylo hermeticky uzavřeno, dorazili potápěči ministerstva vnitra a ženijní oddíl sušické brigády PS. Už 5. července přineslo Rudé právo první informaci o nálezu beden. Otevření beden přímo na místě zabránil jeden důstojník varováním, že by se uvnitř mohly nacházet výbušniny. Bedny proto zůstaly pod vodou. Příkaz z centrály StB k jejich nalezení mezi 3. - 4. byl splněn.
Po 7. červenci, kdy noviny potvrdily, že na dně leží bedny vojenského typu, začali se k jezeru sjíždět novináři. Nakonec jich dorazilo celkem 51. „Mezi zástupci médií propukly velké konflikty ohledně získávání informací. Čs. televize si akci nárokovala jako svůj projekt a odmítala předávání informací. Když akce dostala charakter celostátního zájmu, musel štáb Zvědavé kamery ustoupit,“ říká Zdeněk Roučka.
Ženisté následně přesunuli 11. července na hladinu jezera dva velké pontony. Na hladinu je s až teatrální opatrností vyzvedli potápěči mezi 11. a 13. červencem, 14. července 1964 tajemné schránky zamířily, samozřejmě za bedlivého dozoru kamer, zpátky do Prahy. Tam je v dalších týdnech "zkoumali" odborníci ministerstva vnitra, kteří konečně dostali z Moskvy i netrpělivě očekávané archivní dokumenty.
Šokující obsah beden představil 15. září 1964 ministr vnitra Lubomír Štrougal na tiskové konferenci, na níž nechyběli zahraniční novináři. Ani u nich přitom objev nevzbudil žádné podezření. O necelý rok dříve totiž v Toplitzkém jezeře na jihu Rakouska byly objeveny bedny plné falešných bankovek, které tam koncem války ukryli nacisté. Skutečný příběh, který nebyl tajemstvím ani v Československu, tak posloužil k vytvoření falešné legendy, nad kterou téměř nikdo nepochyboval.
Několika členům štábu Zvědavé kamery sice přišla vstřícnost komunistické bezpečnosti podezřelá, nakonec ale i je přemohla touha po "sólokapru". Do světa tak v září 1964 vypustili informace z archivních dokumentů, 20 let ukrytých v sovětských archivech, které například vlivným lidem v západním Německu - mimo jiné spoluzakladateli Sudetoněmeckého krajanského sdružení Emilu Franzelovi nebo poslanci za FDP Siegfriedu Zogelmannovi - připomněly jejich válečné "hříchy".
Výsledky akce Neptun také pomohly rozpoutat kampaň proti promlčení válečných zločinů (mělo se tak stát 20 let po skončení války) a západoněmecká vláda musela po diplomatickém nátlaku prodloužit promlčecí lhůty o pět let. Dezinformační akce StB tak byla ve své době úspěšná. Po srpnu 1968 ale její hlavní aktér Ladislav Bittman emigroval do Spojených států, kde prozradil nejen řadu agentů komunistické tajné služby, ale také pravdu o bednách ze šumavského jezera.
Bittman byl v Československu v roce 1972 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a propadnutí majetku. Sám k dezinformačním akcím později obecně uvedl, že drtivá většina operací byla ve prospěch zahraniční politiky SSSR, nikoliv Československa. To společně s okupací v srpnu 1968 vnímal jako zásadní důvody ke své riskantní emigraci. Bittman zemřel v USA 18. září 2018.
Autoři ČTK | Foto Richard Beneš, se svolením Zdeňka Roučky | Zdroj Šumavou ze svobody do opony - Zdeněk Roučka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
