Mrtvé a uschlé šumavské kmeny oživovala desítka umělců svými malbami na rozhledně Poledník

„Tyto umělecky ztvárněné, již suché části kmenů, mají lidem připomenout, že na první pohled mrtvé dřevo není vůbec mrtvé, ale je plné života. Tlející dřevo je totiž hybnou silou pro přírodu, pro lesy,“ vysvětluje cíl workshopu jeho iniciátor, Josef Štemberk ze Správy Národního parku Šumava.

Všechna díla od desítky začínajících i profesionálních umělců jsou v současnosti vystavena v provizorní venkovní galerii na Poledníku. „Oživlé kmeny do začátku letních prázdnin převezeme k návštěvnickým centrům na Kvildě, Srní a k dalším informačním střediskům Správy Národního parku Šumava. Jedno z děl přitom zůstane přímo pod rozhlednou Poledník. Osobně věřím, že takto umělecky pojednané téma tlejícího dřeva přitáhne pozornost mnoha návštěvníků, které by jinak zcela míjelo,“ říká Josef Štemberk.

Místo konání workshopu na Poledníku je symbolické. Lesy okolo Poledníku totiž obrovskou silou zasáhl orkán Kyrill v roce 2007. Po běsnění živlů zůstaly stovky vyvrácených smrků, které se ponechaly na místě přirozenému vývoji. V následujících letech ještě kůrovcová kalamita změnila desítky let známé okolí rozhledny, kde odumřela absolutní většina dospělých smrků.

„Množství návštěvníků tuto změnu neslo těžce. Poledník, se navíc stal určitou ikonou jedné politické kampaně v roce 2019, která jej zahrnula do šumavských lokalit, které se přeměnily na „měsíční krajinu, kde nic neroste. Že je toto tvrzení mylné se může nejen přesvědčit každý na vlastní oči, ale dokládají to i fakta z biomonitoringu, který v této lokalitě proběhl právě v roce 2019,“ vzpomíná mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák.

Kolem Poledníku roste nový les, který nikdo nesázel

Aktuální výsledky biomonitoringu jednoduše dokládají, že kolem Poledníku roste nový smrkový les, který nikdo nesázel. „Průměrná hustota všech malých stromků v omlazujícím se lese tehdy činila 1750 kusů na hektar, pohybuje se od 400 do 3840 ks/ha. Přitom hustota mladých smrků tvořila 1040 ks/ha, ale není všude stejná. Zmlazení tvoří shluky, takže se hustota mladých smrků pohybuje od 80 ks/ha do 2300 ks/ha. Je jich tady více než smrků, které odumřely před 10 lety. Těch rostlo kolem 500 na hektaru, a také nebyla jejich hustota všude stejná,“ vysvětlil mluvčí Dvořák.

Vedle smrků v oblíbené lokalitě rostou především jeřáby, přimíšené jsou břízy, jednotlivě i malé osiky. Nejvíce je mladých jeřábů, průměrně 672 kusů na jeden hektar. Jejich hustota se pohybuje od 160 ks/ha do 1760 ks/ha.

Není bez zajímavosti, že takový les sám dělá všechno proto, aby se nestal stejnověkým smrkovým lesem. Polovina mladých smrků vyklíčila v pětiletí před Kyrilem. Ale jsou mezi nimi i smrky z 90. let, které tvoří čtvrtinu stromů. Každých pět let přibývá asi 20 smrků na hektar. Výsledky tohoto monitoringu jsou přitom součástí vnitřní expozice rozhledny Poledník. V nejbližších letech se navíc tento monitoring na stejných plochách zopakuje.

K samovolné obnově lesů na Šumavě pomáhá tlející dřevo, zadržuje vodu a poskytuje útočiště vzácným broukům

Středa, 12. června 2024, 18:20ZprávyZ krajeKlatovsko

Ponechat v lese popadané dřevo má svůj význam, říkají zcela jasně odborníci ze šumavského národního parku. Tlející dřevo tam nechávají na zhruba 43 procentech rozlohy parku. Odumřelé stromy mají totiž mnoho nenahraditelných funkcí. Navrací živiny do...

„I když se to na první pohled nezdá, mnohé smrky, které přežily, jsou více jak stoleté. Celou generaci smrkového lesa totiž čekaly na svoji příležitost a živořily pod korunami těch silnějších. Stanou se nejstaršími stromy nově vznikajícího lesa,“ sděluje ředitel národního parku Pavel Hubený.

„Data a fakta, která pracovníci Správy NP Šumava sbírají v terénu, jsou tedy tou zásadní věcí pro to, abychom mohli otevřeně a pravdivě interpretovat informace třeba o životě lesa, který nemusí být na první pohled vidět. Neméně důležitou složkou poznání je osobní prožitek, který třeba právě okolí Poledníku, ale i jiná bezzásahová místa nabízejí. A jsem velmi rád, že tyto věci ještě podpoříme i jedinečným, uměleckým ztvárněním. Vždyť pralesy a divočina na Šumavě inspirovala možná tisíce umělců nejrůznějších uměleckých směrů už od pradávna,“ zmiňuje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený, který sám vymaloval jeden ze sedmi kmenů.