Z dřevěné bedny se už podařilo vysvobodit legendárního truchlícího anděla, který hlídá hrob významného českého dramatika a divadelníka Josefa Kajetána Tyla. Nádherná socha se nachází se nachází na plzeňském Slavíně na Mikulášském hřbitově. V minulosti ji už několikrát poničili vandalové. Proto skončila preventivně ukryta pod bedněním. Nyní je smuteční socha veřejnosti opět odkryta a v létě se bude restaurovat.
„Odstranili jsme bednění, které Tylův náhrobek chránilo. Už je nasmlouváno restaurování tohoto vandaly několikrát poškozeného díla. Socha se očistí a provede se její plastické a barevné retušování. Poté na ni bude nanesen voduodpuzující nátěr,“ uvedl náměstek primátora města Plzně pro oblast dopravy a životního prostředí Aleš Tolar (STAN), do jehož gesce spadá také Správa veřejného statku města Plzně.
Město už dříve avizovalo, že má připraven projekt skleněné ochrany Tylova náhrobku. Speciální ochranné sklo by mohlo po restaurování dílo chránit před dalšími útoky vandalů. Podle vizualizace by mělo jít o podobné akvárium, jaké chránilo v době covidu bývalého prezidenta Miloše Zemana. „Byl bych však daleko raději, kdybychom ochranný skleněný poklop nemuseli instalovat. Věřím, že všichni, kdo Mikulášský hřbitov navštíví, se nejen k náhrobkům, ale k celému prostoru budou chovat ohleduplně,“ podotkl Aleš Tolar.
Vandalové poškodili sochu opakovaně v letech 2016, 2017 a 2018. Pokaždé to odnesla uražená ruka s vavřínovým věncem. Škoda se vždy pohybovala kolem 70 000 korun. Celkově šlo o částku přesahující 210 000 korun. Tyto skutečnosti následně vedly správce majetku k tomu, že sochu truchlícího anděla ukryl bedněním před dalším řáděním vandalů. Současně se mělo najít řešení, jak sochu do budoucna zabezpečit, aniž by zůstala ukryta před návštěvníky malebného hřbitova, kde odpočívají slavné plzeňské osobnosti. Památkově chráněný areál hřbitova je zároveň i parkem.
Zároveň je třeba zdůraznit, že pod bedněním se neskrývá originální pískovcová socha, jejímž autorem byl Antonín Wildt. Ten v roce 1858 vytvořil náhrobek na objednávku českých vlastenců z jemnozrnného mšenského pískovce. Toto dílo ale poničily průmyslové spady. Protože původní pomník na hrobě byl ve špatném stavu, nechalo město Plzeň místo upravit, historický pomník zakonzervovat a uložit do depozitáře.
V roce 2011 byla slavnostně odhalena přesná kopie pomníku od Jaroslava Vlčka u příležitosti 155. výročí od smrti J. K. Tyla. Na výrobu kopie pomníku byl použit pískovcový materiál a to z totožné lokality, odkud byl použit tento materiál na výrobu originálu. Pomník vznikl podle historické fotodokumentace vzhledu náhrobku a podle odlitku sochařského díla po jeho úpravě, při níž byly očištěny nepůvodní doplňky.
„Dominantu pomníku tvoří právě socha truchlícího anděla v plášti s rozevřenými křídly. Pravou rukou se opírá o náhrobní stélu, kterou zdobí vavřínová větev na pergamenovém listu a dvojice divadelních masek, levou rukou pokládá anděl na hrob národního buditele vavřínový věnec. Socha stojí na pískovcovém soklu, v jehož čele je mramorová pamětní deska připomínající Tyla. Na podstavec přibyla koncem 19. století kovová lucerna,“ uvedla Eliška Bartáková (ANO), radní pro oblast kultury a památkové péče.
Tylův pohřeb v roce 1856 v Plzni byl velkou událostí. Náhrobek byl zhotoven na přání českých vlastenců. Prostor kolem něj byl architektonicky upraven, do jeho blízkosti byl po roce 1990 přenesen vzorek hlíny z hrobu Františka Škroupa v Rotterdamu.
„Josef Kajetán Tyl, významná osobnost českých kulturních dějin, je s Plzní neodmyslitelně spjat. Jeho jméno nese Divadlo J. K. Tyla a ve městě má kromě náhrobku také pomníky u Velkého divadla a na Mikulášském náměstí. Pokud hovoříme o národním buditeli J. K. Tylovi, opomenout nesmíme ani cenný rukopis jeho hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka z Tylovy pozůstalosti umístěné v Archivu města Plzně s písní Kde domov můj, která se následně stala národní hymnou. Letos je to právě 190 let od doby, kdy poprvé tato budoucí česká hymna zazněla na jevišti pražského Stavovského divadla,“ připomněla Eliška Bartáková.
Mikulášský hřbitov sloužil od roku 1414, původně k pohřbívání chudiny. Později získal oblibu a byli na něm pochováváni významnější občané města. Koncem 19. století byl už obklopen městskou zástavbou, a proto se tam začátkem 20. století pohřbívat přestalo. Mimo jiné zde najdete také hrob průmyslníka Emila Škody a řady dalších plzeňských osobností.
Město Plzeň nyní rozpracovává záměr na jeho další úpravy. „V plánu je udělat z Mikulášského hřbitova průchozí odpočinkový park, jímž by vedly cesty, jež by spojovaly Mikulášské náměstí s prostorem u kostelíku U Ježíška a s pravým břehem řeky Radbuzy. Díky tomu by se na Mikulášském hřbitově zvýšila návštěvnost, a tím snížily podmínky pro vandalismus. Kde se pohybuje více lidí, nedochází tak často k ničení. Prostor je více pod veřejnou kontrolou,“ poznamenal náměstek Aleš Tolar.
Foto Richard Beneš, Martin Pecuch, Správa veřejného statku města Plzně
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
