Amerického generála Pattona Plzeňané za osvobození uctívají, ve skutečnosti se ale ve městě jen mihnul bez ovací

Na úvod tedy zásadní otázka. Navštívil generál Patton po osvobození v květnu 1945 Plzeň?
K tomu, abych mohl na tuto otázku odpovědět, je potřeba objasnit některé historické skutečnosti, které se staly na samotném konci války. Všichni dnes víme, že do centra Plzně dorazili američtí vojáci 16. obrněné divize 6. května 1945 ráno v 8.15 hodin. Generál Patton velel 3. armádě, se kterou vybojoval řadu důležitých a řekněme i stěžejních bitev. Třetí armádu tvořily tři sbory XII., XX. a III. Zvláště ten XII. generála Mantona Eddyho byl vždy v čele bojů. Až na začátku května 1945 se dostal pod Pattonovo velení z 1. armády její V. sbor. Ten byl pod Pattona převelen, aby posílil XII. sbor, protože se rozjížděl útok na Československo. V. sbor z První armády převzal úsek od Aše až po Domažlice. Nikdo tehdy samozřejmě netušil, že 7. května dojde k podpisu kapitulace v Remeši. A pod velení generála Pattona přešla i zmíněná 16. obrněná divize.

Ale to přece byli úplní nováčci...?
Ano, to byla úplně nová divize, která se vylodila až v únoru 1945. Předtím nebojovali. Ještě v druhé polovině dubna působili v Norimberku. Původně měla jet na Plzeň velmi zkušená 9. obrněná divize, která měla za sebou řadu operací, např. obsazení slavného mostu u Remagenu. Patton ale chtěl, aby se zapojila do bojů právě 16. obrněná divize. Takže dostali rozkaz a projeli z Německa všemi pozicemi. Jednoduše řečeno, jeli na čele a pak dorazili do Plzně. Dá se tedy říci, že 16. obrněná divize měla za války jedinou bojovou operaci a tou je osvobození Plzně. Město Plzeň tedy osvobodila 3. armáda generála Pattona, ale „šestnácka“ byla pod jeho velením skutečně jen necelý týden. To platilo např. i o slavné 2. pěší divizi také z V. sboru. Převzala na Domažlicku pozice počátkem května po 90. pěší divize z XII. sboru. Devadesátka tvrdě bojovala v Českém lese a na Šumavě. Takže 16. a 9. obrněná divize a 1. i 2. pěší divize byly pod Pattonem jen několik dní. A pak válka najednou skončila…

A jak to tedy bylo s generálem Pattonem v Plzni? Kdy se tady objevil?
Vypráví se ledacos, často mylně. 15. června přijel prezident Edvard Beneš do Plzně na pozvání V. sboru, čili toho V. sboru, který na začátku května posílil 3. armádu generála George Pattona v postupu ve směru na Plzeň. Toho slavného dne 15. června proběhla přehlídka V. sboru. Patton však v té době byl už v USA, kam po návštěvě Paříže a Londýna dorazil 7. června. Všude byl triumfálně vítán. Přehlídky v Plzni se zúčastnil vynikající generálmajor Hobart R. Gay, náčelník štábu Třetí armády. Je zajímavé, že na náměstí bylo dekorovaných několik generálů, ale všichni byli z V. sboru. Tedy ti, co byli přiřazeni k Pattonovi jen týden. Je proto zvláštní, že prezident Beneš nevyznamenal vojáky z XII. sboru, kteří s Pattonem byli od invaze a jejich role v osvobozování Československa byla stěžejní. Např. 90. a 5. pěší divize či legenda 4. obrněná divize. Ani další Pattonova stopa po návratu z Ameriky nevede do Plzně, 17. července 1945 přiletěl Patton do Horažďovic. V doprovodu generálmajora Harmona a generálmajora Malonyho vykonal na loukách u Jarova vojenskou přehlídku a vyznamenal sedm amerických vojáků 94. pěší divize. Téhož dne navštívil ještě také Strakonice, odkud je i následující fotografie. 

Vypadá to, jako by se generál Patton Plzni vyhýbal
On skutečně nikdy nebyl oficiálně přijatý na radnici a nikdy nebyl v Plzni na oficiální návštěvě. S trochou nadsázky v tom možná hrál fakt, že prvním poválečným primátorem Plzně byl komunista Josef Ullrich, ale to je jen úvaha. V každém případě 27. července 1945 přistál George S. Patton s letadlem Dakota na vojenském borském letišti v Plzni, tam jej přivítal gen. Ernest Harmon. Odtud odjeli vozem do Prahy na Hrad. Odpoledne mu předal prezident Beneš řád Bílého lva I. třídy a Československý válečný kříž 1939. Pak se slavný generál vrátil zpět na letiště do Plzně a odletěl. Další velká přehlídka byla v Plzni 18. srpna, šlo o oslavy Amerického vítězství nad Japonskem. Ale to už v Plzni defilovali vojáci XXII. sboru, vedeného generálem Harmonem.

Stále nepřestávám doufat, že generál Patton Plzní alespoň projel…?
7. září generála Pattona přivítal na letišti v Chebu velitel 16. obrněné divize John Pierce. Přiletěl tam na inspekční návštěvu a vykonal přehlídku. Pak se přesunul se svým štábním lehkým letadlem Stinson L-5 na Tachovsko. Tam 10. až 12. září, přátelé Patton a Harmon trávili krátkou dovolenou na jednom velkostatku v Borku u Tachova. Ve svém archivu mám z jejich pobytu unikátní sérii fotografií. Byla to poslední Pattonova dovolená jako velitele 3. armády. Plzeň ale stále nic. Ještě jedna zvláštnost, 14. září dopoledne navštívil Patton Rokycany. Přijel zeleným služebním Cadillacem generála Harmona. Pronesl na náměstí projev před nastoupenými americkými vojáky. Stál tam s bičíkem v ruce, což je zachyceno na slavné fotografii opět z mého archívu. Poskytl jsem jí jako předlohu pro Bokrův pomník v Dýšiné. Ve 13:00 hod. se pak generál Patton v Plzni zúčastnil krátké slavnostní, vlastně vojenské, recepce v grandhotelu Smitka, dnešní hotel Slovan. Ale už ve 14:30 odletěl z borského letiště do Bavorska. Přijel, najedl se, popovídal si a odjel. Ale že by tam bylo něco oficiálního, vítání na radnici či setkání s Plzeňany, tak to tedy opět ne. Paradoxně v Praze vítali Pattona na Staroměstském náměstí davy nadšených Pražanů…

Američané přijeli do Plzně obsazené Němci 6. května 1945 v 8.15 ráno. Vypukly dlouhé pouliční boje a začala likvidace fanatických střelců

Sobota, 6. května 2023, 06:31ZprávySpolečnost

Do centra Plzně dorazili američtí vojáci 16. obrněné divize 6. května 1945 ráno v 8.15 hodin. I když byl v tu dobu ve městě klid, zdaleka ještě nebylo dobojováno. Německá armáda se nehodlala jen tak lehce vzdát. Plzeň zažila po příjezdu Američanů v...

Existuje nějaké vysvětlení proč se neuskutečnila generálova oficiální návštěva Plzně?
Můžeme dnes jen polemizovat o tom, proč generál Patton oficiálně nikdy nebyl v Plzni. Nebyl přijatý na radnici, nemávaly mu davy, nepřednesl projev a tak dále. Hrál v tom patrně fakt, že V. sbor nebyl tak úplně jeho. Byl pod ním opravdu jen krátce a neměl šanci si k těmto vojákům vytvořit nějaký vztah. Nebyla ta prostě ta jeho srdečná záležitost, jeho slavná 3. armáda, se kterou bojoval po celou dobu a měl tam své famózní divize. Myslím si, že kdyby do Plzně dorazily divize XII. sboru, ty Pattonovy divize, co učinily největší průlomy, objevil by se ve městě hned po skončení války. Je také zajímavé, že my v Plzni hodně oslavujeme indiány tzv. „Indian Head“, kteří absolvovali mnohá slavná tažení, ale byli pod 3. armádou také jen těch zmíněných několik dní. To jsou fakta. Kdyby Patton skutečně oficiálně navštívil Plzeň, či sem byl oficiálně pozván vedením města, informoval by o tom tisk, existovalo by množství fotografií a také jistě i filmové záběry. Přivítání by bylo jistě triumfální. On byl obrovská persona, živá legenda. Vítaly by jej davy lidi jako tomu bylo v Praze. V Plzni se to nestalo nikdy. Což je vzhledem k souvislostem opravdu zvláštní.

Komunistická propaganda ale návštěvu generála Pattona v Plzni barvitě popisovala
Ano a je to gigantická lež. Nechvalně proslulá kniha z 50. let od svazáků historiků Karla Bartoška a Karla Pichlíka „Američané v západních Čechách v roce 1945“ líčí Američany jako hanebné vrahy a okupanty. V knize je jedna drsná nepravda, těch je ale plná celá kniha. Tam se naopak píše, že Patton přijel do Plzně a navštívil Škodovku, kde si užíval pohled na vybombardovanou továrnu. Vše má doložit trapná kresba - karikatura Lva Haase. Doslova se tam píše: “Hned po svém příjezdu navštívil trosky Škodových závodů velitel 3. americké armády generál Patton. Přišel se podívat na výsledky zničujícího zákeřného náletu amerických bombardérů z dubna 1945. Byl velmi spokojen. Skákaje jako kamzík z hromady na hromadu, fotografoval zničené objekty a zvláštně zajímavá místa v troskách jednotlivých oddělení. Nad úplně rozbitými budovami a zhroucenými továrními komíny projevoval radostné uspokojení. Jeho počínání se nijak nelišilo od počínání vraha korejského lidu MacArthura, který při pohledu na znetvořené mrtvoly korejských vlastenců pronesl: Je to krásný pohled pro mé stařecké oči.“ Bartošek ani Pichlík se později nikdy nedistancovali od těchto lží. Tato kniha má smutný primát, je to naprosté dno české historiografie.