Dodnes nevyřešenou záhadou zůstává i po 29 letech zmizení legendárního a prokletého surrealistického básníka Karla Šebka. Rozervaný umělec, který se měl pětadvacetkrát dobrovolně pokusit opustit tento svět těmi nejšílenějšími způsoby, odešel v dubnu 1995 na propustku z Psychiatrické nemocnice Dobřany na Plzeňsku. Tam se dlouhodobě léčil. Potom navštívil kamaráda v Praze. Při loučení na nádraží řekl, že se vrací do Dobřan, kam ale nedojel. Od té doby je Šebek nezvěstný. Bylo by mu 83 let.
V proslulé psychiatrické nemocnici v Dobřanech působil začátkem šedesátých let Karel Šebek původně jako sanitář. Prostředí léčebny silně působilo na jeho psychiku. Inspiroval se fantaziemi schizofreniků i dalších duševně nemocných, se kterými se setkával během profesního působení v léčebně. Brzy na sobě začal na sobě zkoušet účinky různých léků a drog. Poté, co se neúspěšně snažil pomoci uprchnout z léčebny několika pacientům, pokusil se poprvé o sebevraždu. V roce 1960 se z Šebka sanitáře stává Šebek pacient.
Po propuštění z léčebny vystřídal Karel Šebek celou řadu zaměstnání. Živil se jako lesní dělník, pracoval na stavbách mládeže, na poště nebo v knihkupectví. Působil i v kotelně nebo v automobilce. Jeho velikou posedlostí bylo po celou dobu opisování surrealistických knih od mnoha zahraničních i tuzemských autorů. Na psacím stroji jich měl opsat téměř dvě stovky. Později se seznamuje se Surrealistickou skupinou a v rámci arteterapie se věnuje i vlastní poezii. Pobyty na svobodě střídá Šebek s pobyty v psychiatrických a protialkoholních léčebnách.
V roce 1970 se Šebek zúčastní pod vedením lékaře Milana Hausnera unikátní experimentální léčby, kdy se pacientům v léčebně v Sadská podávala v rámci psychoterapie droga LSD. Léčby pomocí halucinogenní látky se tehdy dobrovolně zúčastnilo i několik dalších členů Surrealistické skupiny. Šebek se však stále více propadal do svého šílenství a jeden neúspěšný pokus o sebevraždu střídal druhý.
Když Šebek vyskočil z okna bytu ve čtvrtém patře, dopadl na střechu zaparkovaného Trabantu. Střecha vozu byla zcela zničena, zatímco básník vyvázl s lehkým zraněním. Jindy básník kráčel po kolejích vstříc rozjeté lokomotivě a nařizoval, aby uhnula. Náraz muže ale jen odhodil. Šebek se prý na pět minut ocitl ve stavu klinické smrti, ale opět přežil. Když se snažil oběsit, přetrhl se mu provaz. Když spolykal prášky, vypumpovali mu včas žaludek. Přežil i podřezání žil a řadu dalších sebevražedných pokusů.
Za své sebezničující pokusy byl přezdíván posledním žijícím „fextem.“ To jsou bytosti s nadpřirozenými schopnostmi, které disponují nezranitelností. Rychle se jim hojí rány a dožívají se vysokého věku. Básník razil krédo, že život je choroba, kterou je nutné přežít.
Naposledy byl Karel Šebek viděn živý na Smíchovském nádraží v Praze v dubnu 1995. Předtím navštívil v Praze několik známých a podle jejich svědectví se tehdy choval velmi podivně a agresivně a přátelé ho odmítli. Na nádraží se rozloučil s přítelem básníkem, kterému řekl, že se vrací zpátky do léčebny v Dobřanech. Mluvil ale také o tom, že plánuje navštívit přátele v Paříži. Na cestu do Francie ovšem neměl žádné finanční prostředky.
Jisté je pouze to, že zpět do léčebny v Dobřanech už Karel Šebek nikdy nedorazil. Od té doby je prokletý básník nezvěstný. Mezi lidmi z branže kolují historky o tom, že Šebek dál kdesi žije. A nikým nepoznáván. Čas od času se objeví náznaky svědectví o jeho existenci. Samotného básníka však ve skutečnosti nikdo neviděl. Dodnes se nenašlo ani jeho tělo.
Foto Marie Fialová, Jana Stejskalová, Wikipedie | Zdroj Wikipedie
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
