Její hlas dobře znali všichni posluchači Svobodné Evropy. Teď získá Lída Rakušanová prestižní Cenu 1. června

„Paní Lída Rakušanová se díky své práci a postojům stala symbolem nezávislosti a statečnosti v novinářském světě i v občanské společnosti. Její hlas přispěl k demokratizaci i posílení svobody médií v České republice. Svobodu a demokracii obhajovala svými činy po celý život a stala se tak vzorem pro mladší generace,“ uvedl primátor Roman Zarzycký (ANO).

Lída Rakušanová se narodila 26. května 1947 v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka, následně studovala obor čeština a dějepis na Univerzitě Karlově. V srpnu roku 1968 odešla spolu s Josefem Rakušanem, budoucím manželem, do Francie, poté do Německa. V roce 1969 požádali manželé Rakušanovi o politický azyl a útočiště nalezli v Mnichově, kde se aktivně zapojili do činnosti československého exilu.

Lída Rakušanová vystudovala na mnichovské univerzitě germanistiku a slavistiku, poté pracovala jako soudní překladatelka, současně i jako externistka v Rádiu Svobodná Evropa (RSE). V roce 1978 se stala redaktorkou v zahraniční a následně ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením nejen na Československo, ale také na země střední a východní Evropy, NATO a EU. Její hlas byl známý též v pořadu Literatura bez censury, který byl věnován knihám zakázaných a samizdatových autorů.

V roce 1994, kdy došlo k ukončení činnosti české redakce RSE v Mnichově, se pracovně přesunula do České republiky. Aktuálně spolupracuje s řadou českých i zahraničních médií. Je autorkou několika knih o Václavu Havlovi a demokracii v Evropě. Za svůj život získala mnohá významná ocenění.

Železnou oponu si nakonec musela rozstříhat sama

Takto vtipně vzpomínala Lída Rakušanová při rozhovoru pro Plzeňskou Drbnu na událost ze 3. února 1990, kdy se na přechodu v Železné Rudě měly za účasti řady politiků stříhat hraniční dráty železné opony. Ale nakonec to všechno bylo trošku jinak. „Tehdy panovala euforie na obou stranách hranice. Zorganizovali jsme s manželem zájezd pro naše německé sousedy a jeli jsme jim ukázat Prahu. Na té slavné akci s ministrem zahraničí Jiří Dienstbierem se žádný ostnatý drát tenkrát nestříhal,“ řekla Lída Rakušanová.

„Přijela jsem z naší mnichovské redakce s úkolem od vedení Rádia Svobodný Evropa. Měla jsem přivézt pár metrů toho ostnatého drátu, který se měl následně rozstříhat, zatavit do plexiskla a věnovat na památku americkým kongresmanům. Ministr Dienstbier říkal, že už žádné dráty stříhat nechce, protože to dělal předtím už několikrát. Poměrně rychle tenkrát odjel a já byla dost smutná, že nemám drát a nemohu splnit úkol. Řekla jsem to bývalému starostovi Železné Rudy. Ten zorganizoval pohraničníky, odjeli jsme k té železné oponě, dostala jsem do ruky kleště a ten drát si sama ustřihla,“ uvedla s úsměvem Lída Rakušanová.

Komunisté protest v Plzni tvrdě potrestali

Cena 1. června se předává u příležitosti vzpomínky na události 1. června 1953, kdy Plzeňané protestovali proti měnové reformě. Šlo o první vystoupení proti komunistickému režimu v tehdejším Československu. Dnes se označuje jako Den prvého zvonění. Do protestní akce se zapojilo 20 tisíc lidí, kteří na necelý den ovládli značnou část města a až večer jejich neposlušnost potlačily přivolané ozbrojené posily. Během povstání bylo na obou stranách zraněno kolem 250 osob.

Toto vůbec první povstání proti komunistickému režimu v Evropě však tehdejší režim potlačil a utajil. V souvislosti s nepokoji bylo v Plzni odsouzeno v politických procesech 331 osob, někteří až na 14 let vězení. Celkem 50 rodin bylo vystěhováno z města do zapadlých pohraničních obcí, celá řada lidí přišla o práci a mnozí byli léta diskriminováni.

Cena 1. června se uděluje od roku 1993. Jako první získal ocenění český spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid. Mezi další laureáty ceny patří například Václav Havel, Jefim Fištejn, Jiřina Šiklová či novináři Petra Procházková, Michal Kubal, Jan Šibík, Petruška Šustrová nebo Sabina Slonková. Předloni cenu obdržel kněz a bývalý disident Václav Malý, loni Luboš Dobrovský in memoriam.