Komunitní sdílení elektrické energie je cestou k úsporám. V Česku přibývá zájemců, kteří se chtějí zapojit

Evropská unie přišla již před časem s legislativou, která přiměla členské země EU, aby umožnila lidem nejen spotřebovávat vyrobenou energii, ale také se podílet na její výrobě. Rozhodně se nejedná o národní záležitost, ale je to součást celoevropského úsilí. V Česku jde ale o poměrně novou záležitost energetiky, která je v rukou lidí. Spočívá v tom, že si mezi sebou lidé i zástupci obcí a podnikatelé, mohou mezi sebou sdílet vyrobené energie.

„Energetika do této chvíle byla dominována velkými hráči. Byl jeden velký výrobce, který ji dodával spoustě malých odběratelů. Jaké nastavil podmínky, takové byly. Komunitní energetika srovnává podmínky, protože umožňuje drobným výrobcům sdružovat se. A otevírá tak trh pro malé a střední podniky, které tak mají příležitost podnikat. A to je proces, který vede k prosperitě,“ konstatoval na úvod debaty europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti).

Podle slov europoslance Stanislava Polčáka (STAN) je cílem komunitní energetiky v Česku posílením naší energetické soběstačnosti a decentralizace energetických zdrojů. „Zároveň nebude působit potíže v tom aby, byla naše energetická soustava udržitelná. Jde o posilování naší energetické soběstačnosti a nezávislosti. Umožní se tak realizace benefitů tohoto systému na té místní úrovni,“ uvedl Polčák.

Některá města se už do problematiky sdílení energií zapojila a zřejmě úplně nejdál je v současné době Liberec. „Komunitní energetiku vnímáme v Liberci dost významně. Pomáhá nám to stmelovat občany. Vytváříme komunitu a dáváme tak možnost na něčem velkém se ve městě podílet. A mohou z toho benefitovat opravdu všichni zapojení občané,“ zdůraznil Vojtěch Prachař, zastupitel Liberce v oblasti komunitní energetiky.

Zájemců o komunitní energetiku přibývá

V Plzeňském kraji se od loňského října zabývá komunitní energetikou společenství ENERKOM Plzeňsko. „Lidé si nás sami vyhledávají a ptají se, jak to má fungovat v praxi. Rozjíždíme komunitní energetiku zespoda, kde se lidé znají a vidí, že mohou přesdílet energie třeba jako škola školce, nebo pomohou centru seniorů. Vidíme to u zemědělců nebo podnikatelů, kteří vlastní vodní a větrné elektrárny nebo mají bioplynové stanice. Chtějí pomoci té jejich komunitě,“ uvedla Andrea Kubernátová, předsedkyně ENERKOM Plzeňsko. „Je to příležitost pro obce, podnikatele, neziskové organizace či občany, jak společně vyrobenou energii spotřebovávat, sdílet a prodávat. Díky obnovitelným zdrojům můžeme dosáhnout vysoké míry energetické soběstačnosti na našem území, stabilizovat ceny a přiblížit se udržitelnosti,“ řekla Kubernátová.

Na společenství ENERKOM Plzeňsko se obracejí zájemci vyrábějící vlastní energii, kteří se chtějí zapojit do komunitní energetiky. „Když se na nás obrací třeba zástupci SVJ nebo bytového domu, tak první, na co se ptáme je, zda mají zmapováno, jakou mají oni spotřebu energie v rámci jejich domu. A jestli chtějí sdílet jen v tom domu, jestli tu energii přes den opravdu spotřebují. Když přes den lidé odejdou z toho jejich domu do práce a do školy, nebudou energii spotřebovávat. Zaměřujeme se tedy na to, jestli je v okolí toho domu například nějaká mateřská škola, družina, nebo obchod, prostě něco k čemu by se dalo vytvořit to sdílení v rámci komunity. Od 1. 1. 2023 už je možné sdílet energie. Teď je to rok a čtvrt poté, co se to mohlo zařídit, ale ta potřebná osvěta stále ještě chybí,“ říká Andrea Kubernátová.

Česká legislativa zatím není stoprocentní

Na české úrovni má komunitní energetika nově schválenou legislativu, která ale zatím není úplně stoprocentní. „Nejprve bylo nutné nastavit v rámci Sněmovny správně ty podmínky. Něco se povedlo, něco ne, to se ukáže až v tom reálném provozu. Snažíme se vytvářet infrastrukturu i pro ta sebemenší společenství, reálně budou vznikat společenství do 50 členů. Taková skupina pak může efektivně rozložit svoji elektřinu. Cítíme na trhu velký zájem o sdílení. Snažíme se pomoci tomu, aby tady nevzniklo u někoho zklamání, že si někdo postavil solární elektrárnu a nemá komu moc co prodat,“ vysvětlil Michael Šturm, předseda představenstva Družstvo Energie.

V Česku vzniklo přes 170 000 domácností, které budou dodávat elektřinu do sítě. „Neví se, jak to bude s cenou elektřiny. Nelze lehce predikovat cenu elektřiny v létě. Je třeba aby lidé neposkytovali svoji elektřinu za směšně nízkou cenu, ale aby ji poskytovali za rozumnou cenu. Tím benefitem pro odběratele má být to, že bude mít levnější a obnovitelnou elektřinu,“ doplnil Šturm s tím, že budou vznikat spíše lokální družstva. „Zájem je na tom, nezatěžovat páteřní síť a je snaha na tom, aby se spotřebovala energie, která se vyrobí v dané lokalitě.“

Také europoslanec Polčák zmínil, že důležitou legislativu ke komunitní energetice, která bude znamenat přínos pro české spotřebitele, obce, města i místní aktéry, jsme u nás v Česku přijali s velkým skluzem. „Jsou tam dílčí problémy, nebýt té evropské legislativy, kterou jsme u nás přijali možná po 2,5 letech, tak by se tento koncept v České republice možná ani nerozvinul. A nevyužili bychom ty benefity z místních zdrojů, které v ČR máme. Nejsme odkázáni na plošnou a přímou výrobu energie.“

Je potřeba vytvořit balanční kapacity

Během diskuse zazněla i otázka, zda se infrastruktura dokáže vypořádat s tím, když vyrostou noví výrobci energií, kteří budou dodávat elektřinu do sítě. Podle europoslance Peksy není energetická soběstačnost otázkou jedné země. Je potřeba, aby se v síti vytvořily nějaké balanční kapacity. To znamená, že když je té elektřiny přebytek, tak aby připojila nějaké spotřebiče, které tu elektřinu budou odebírat a do budoucna třeba i ukládat. Naopak v situacích, kdy je energie nedostatek, tak by se měly připojit nějaké zdroje a naopak nějaké spotřebiče vypnout.

„Pro balancování sítě by se mohlo využít vytápění domácností a ohřev teplé vody. Tam je velký potenciál. Je ale potřeba mít právní a technický rámec, pomocí kterého bychom ty domácnosti dokázali do toho systému zapojit. A právě v tom hraje roli ta komunitní energetika, která pomáhá na trh dostat tyto subjekty bez toho, aby se vytvářely nějaké složit smlouvy s velkými producenty energie. Mohou se v rámci té své komunity zapojit. To je způsob, jak vytvořit balanční kapacity, jak síť stabilizovat bez toho, že by někdo v rámci centrálního plánu diktoval, že je potřeba vytvořit 20 plynových elektráren, pomocí kterých bychom tu síť stabilizovali,“ uvedl Peksa.

Na závěr diskuse zmínil europoslanec Polčák, že si umí představit to, že některé místní komunity budou mít přebytky a takovou výrobu, že pro ně bude zajímavé spolupracovat například i se společností ČEZ. „Nebo to naopak bude zajímavé pro nějakého velkého místního spotřebitele. Primárně má ale komunitní energetika sloužit pro místní aktéry a sdílení elektřiny je pro mě prvořadé. Trápí mě to, že česká právní úprava obsahuje některé zbytečnosti, jsou tam administrativní bariéry. Mohlo to být všechno jednodušší, čekáme na prováděcí legislativu energetického regulačního úřadu. Ale je tam i významná nepřipravenost státu. Velké aktéry bychom neměli vylučovat. Neměla by na nich ale stát komunitní energetika,“ dodal Stanislav Polčák.