Čin studenta Jana Palacha, který se na pražském Václavském náměstí zapálil ve snaze probudit národ z letargie, do níž upadl po srpnové okupaci roku 1968, nezůstal osamocen. Plzeňský dělník Josef Hlavatý, který se zapálil před 55 lety, 20. ledna 1969, byl prvním z téměř tří desítek Čechoslováků, kteří tak učinili. Město Plzeň teď odhalilo na náměstí T. G. M pamětní desku Josefovu Hlavatému.
Tragický čin Josefa Hlavatého nyní nově připomíná pamětní deska umístěná v zemi v místě, kde dle záznamu byly nalezeny ohořelé zbytky jeho oděvu a krabička zápalek. Autorem pamětní desky je sochař Luděk Míšek. Žulovou deskou proniká válec. Tento průnik označuje symbolicky nejen bod, kde Josef Hlavatý svůj čin dokonal, je zároveň symbolem protestu.
Hlavatý se zapálil pouhý den poté, co Jan Palach v nemocnici podlehl svým zraněním. „Na dotaz lékaře, proč svůj čin spáchal, uvedl, že tak učinil na protest proti Rusům, že Rusy nemá rád,“ stálo ve zprávě Veřejné bezpečnosti o důvodech činu tehdy pětadvacetiletého Hlavatého. O plzeňském sebeupálení se celé Československo dozvědělo prakticky ihned, zmínil je totiž prezident Ludvík Svoboda ve svém večerním televizním projevu, který se původně měl věnovat Palachově činu.
„Právě jsem dostal otřesnou zprávu, že v Plzni podobným způsobem vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk. Za vaše rodiče, za všechen lid naší země, za sebe... vás žádám, zastavte tyto strašlivé činy,“ pronesla v přímém přenosu viditelně otřesená hlava státu. Následující den se ovšem - alespoň podle informací, které se objevily v tehdejších médiích - začalo ukazovat, že Hlavatý nejspíš s Palachem neměl nic společného, zcela jistě se neznali.
V osudné lednové pondělí nejdřív popíjel pivo v restauraci Lidový dům, vpodvečer si v bytě u rodičů vzal láhev s petrolejem a odešel na nedaleké náměstí, kde se polil a zapálil. Náhodní chodci hořícího muže uhasili a zavolali záchranku, která jej odvezla do vojenské nemocnice. Tam po pěti dnech zemřel.
Noviny a rozhlas už 21. ledna přinesly zprávy o tom, že se Hlavatý těsně před sebevraždou potýkal s osobními problémy a hovořil o tom, že si vezme život. Vyučený slévač často střídal zaměstnání, naposledy pracoval jako dělník v plzeňském pivovaru. A pouhé dva týdny před tragickým činem se mu definitivně rozpadlo manželství. Podle výpovědí jeho blízkých se Hlavatý poměrně intenzivně zajímal o čin Jana Palacha.
„Čin Josefa Hlavatého byl téměř hned po jeho uskutečnění zpochybňován a interpretován tak, že mladý muž upálením řešil své osobní problémy. Až mnoho desítek let po jeho smrti, vlastně teprve nedávno, a to především díky historiku Petru Blažkovi, bylo potvrzeno, že Josef Hlavatý se upálil na protest proti tehdejší společenské situaci,“ řekla radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Eliška Bartáková (ANO).
Slavnostního odhalení pamětní desky Josefovu Hlavatému se zúčastnila také jeho neteř Jaroslava Silvarová. „Pro rodinu to byl tehdy dvojí šok. Josefovi rodiče i jeho sestra, má matka, samozřejmě těžce nesli, že zemřel, k tomu se však přidalo i to, že zdůrazňovány byly jen jeho životní neúspěchy. Představitelé režimu, policisté i tehdejší média uváděli, že můj strýc spáchal sebevraždu kvůli svým rodinným problémům. Tvrdili třeba, že neplatil alimenty. Josefovi rodiče dokonce nesli složenky, které dokazovaly, že alimenty platil, do redakce tehdejších novin – Pravdy. Nikoho to nezajímalo,“ uvedla Jaroslava Silvarová, neteř Josefa Hlavatého. Bylo jí deset let, když se strýc upálil.
Autoři ČTK | Foto Martin Pecuch, magistrát města Plzně
