Hospodskou vraždu u Dobré Vody na Šumavě zneužila nacistická propaganda k největší protičeské akci ve stínu hákového kříže

V hospodě u bývalé osady Skelná ( Glaserwald) nedaleko od Dobré Vody bylo v noci ze 7. na 8. srpna 1938 pořádně živo. Uvnitř se bavilo u piva asi 20 mladých lidí. Hrálo se na kytaru, housle i harmoniku, zpívalo se i tančilo. Většinu osazenstva tvořili němečtí sociální demokraté žijící v okolních šumavských obcích. Stranou u stolu ale popíjeli také tři mladíci. Jmenovitě Baierl, Kuchler a Schwarz. Na rozjařenou skupinku hleděli dosti pohrdavě. Jednalo se totiž o tři příslušníky Sudetoněmecké strany Konráda Henleina (SdP). Němečtí sociální demokraté byli pro Henleinovce nepřátelé i proto, že se nedali jako jediná německá strana donutit ke splynutí s SdP. Navíc se netajili sympatiemi k Československu.

I když byli Henleinovci výrazně v menšině, začali ostatní osazenstvo v hospodě provokovat. Uráželi sociální demokracii, provolávali nacistická hesla a došlo i k prvním strkanicím. V jednom rohu seděl u svého stolu československý voják - finančník Matějka. Ten ještě první potyčku urovnal, ale pak z hostince odešel. Když Henleinovci stupňovali provokace, zakročil po 22. hodině hostinský. Sociální demokraty vykázal z hostince a podnik uzavřel, zatímco Henleinovce na chvíli zamkl v kuchyni. Kolem 23. hodiny je ale pustil ven.

Sociální demokraté na henleinovské provokatéry čekali před hospodou a strhla se divoká bitka. Jako zbraně se použily vedle pěstí nejen půllitry, ale i nože. Henleinovec a rolník Wenzel Baierl z Dobré vody zakřičel na sociálního demokrata Roberta Hoidena ze Srní, že je marxistické prase. Ten se už neudržel a zasadil Wenzelovi smrtící rány nožem. Pět sociálnědemokratických rváčů zatkla vzápětí policie a Hoiden se při výslechu přiznal k Baierlově smrti. Jedenatřicetiletý Hoiden pocházel z Rakouska, odkud utekl před nacisty do demokratického Československa na Šumavu poté, co mu přívrženci NSDAP v roce 1934 zastřelili ve Vídni sestru při pokusu o nacistický převrat. K nacistům od té doby cítil velkou nenávist.

Nacisté si našli svého mučedníka  

V rozbouřené době na česko-německém pomezí se představitelům Sudetoněmecké strany přesně takový konflikt náramně hodil k rozdmýchání protičeských nálad a nikomu z nich nijak nevadilo, že se vlastně pobili dva německy mluvící muži. Ze zavražděného Baierla udělali Henleinovci mučedníka. Jeho tělo 10. srpna převezli do nedaleké osady Rovina (kde je dnes vyhlášená restaurace) a položili na katafalk před kapličkou při silnici ze Železné Rudy do Prášil.

Od časných ranních hodin 11. srpna v den pohřbu proudilo k rakvi procesí Němců ze Sušička. Na kolech a motocyklech přijížděli Němci z širokého Pošumaví a v autech i autobusech dorazili soukmenovci z celých Čech. Sudetoněmecká strana totiž vyzvala své věrné k veliké účasti a z pohřbu se stala manifestace síly a předzvěst následujících temných let.

Na pohřbu se napočítalo 1000 jízdních kol, 400 motorek, 600 automobilů a 40 autobusů. Nechyběly ani autobusy elektrických podniků města Plzně. Kronika města Klatov se zmiňuje o celkem 6000 účastnících pohřbu. Drtivá většina z nich musela zůstat před samotným hřbitovem, kam byl umožněn vstup jen nejvýznamnějším pohřebním hostům. Přítomno bylo i 15 poslanců a senátorů SdP, dvacet uniformovaných krajských vedoucích SdP z celých Čech i Moravy, ordneři a mládež v bílých a šedých košilích. Ale to zdaleka nebylo všechno.

O velikou provokaci se totiž postaral čtyřmotorový letoun , který přiletěl od bavorského Weidenu a narušil československý vzdušný prostor. Jeho cílem bylo shodit k rakvi věnec přímo od vůdce sudetských Němců Konráda Henleina. Klatovy přeletělo letadlo od severozápadu k jihovýchodu v devět hodin dopoledne. Byl vyhlášen letecký poplach. Z Plzně sice odstartovalo československé letadlo, ale německý narušitel se stačil včas bezpečně vrátit přes hranici do Bavorska.

Velkolepý pohřeb v Dobré Vodě

Pohřební průvod se vydal na hřbitov do Dobré Vody. Zúčastnilo se ho 4500 členů SdP. Průvod se mohl uskutečnit jen s podmínkou, že v jeho čele se ponese československá vlajka. Zpočátku byla demonstrativně nesena zašpiněná vlajka, tu se ale podařilo z rozkazu okresního úřadu vyměnit za čistou. Na začátku průvodu šli ordneři, za nimi poslanec K. H. Frank a další vůdci SdP. Rakev zahalenou do vlajky SdP nesli ordneři.

Celou cestu lemovaly desítky černých praporů, standarty SdP a vlajky s hákovým křížem. Na hřbitově pronesl projev K. H. Frank. Podle očekávání byl Baierl prohlášen za německého národního mučedníka. Poslanec Frank využil příležitosti k propagování nacismu. Terčem jeho projevu byl samozřejmě vrah Robert Hoiden. Toho Frank ho označil za rudého zrádce a dezertéra německé velké věci, který utekl do českého národa.

Případ byl během projevů označen za těžké násilí na německém občanu. Tak jej také nacistická propaganda okamžitě prezentovala světu. Stuhy z věnců byly téhož dne odneseny jako relikvie do kostela v Hartmanicích. Kostel byl po celý den pro poutníky otevřený. Stala se však i jedna nepříjemnost. Ze stuh kdosi odstřihl iniciály SdP a ze stuhy od Konráda Henleina dokonce celé jméno. Policie pak formálně zahájila vyšetřování výtržností, nicméně vše během několika týdnů vyznělo do ztracena. Samotná událost ovšem upoutala velkou pozornost i daleko za hranicemi a to bylo přesně to, čeho se snažili Henleinovci dosáhnout.

„Byla to první velká protičeská akce, která se navíc odehrála v samém srdci Šumavy. Je to něco, co by nikdy nemělo být zapomenuto. Je zajímavé, jak se obyčejná hospodská rvačka mezi dvěma německy mluvícími muži dokázala politicky zneužít proti Čechům,“ říká na závěr publicista a badatel Zdeněk Roučka. Samotný vrah Robert Hoiden šel do vězení, ale jeho další osud po obsazení Československa není úplně známý.