Dříve to byla běžná činnost, dnes se to považuje za raritu. Řeč se o sekání trávy kosou. Tato aktivita ale znovu získává na oblibě, a to i díky akcím pro veřejnost. Například obyvatelé prvního plzeňského obvodu se takto pravidelně scházejí, aby si práci s kosou sami vyzkoušeli pod vedením profesionálních sekáčů trávy.
Jak se pracuje s kosou a jak se správně naklepává? Na tyto otázky našli odpovědi ti, kteří dorazili na květnatou louku mezi Božickou, Pálavskou a Mikulovskou ulicí v Plzni na Sylvánu, kterou přijeli pokosit profesionální sekáči František Šmolík a František Baloun ze Spolku sekáčů a kosců České republiky. Druhý jmenovaný se k práci s kosou dostal už jako malý kluk, když žil na statku v jižních Čechách. Nyní bydlí v Plzni. „Trávu jsem sekal už v deseti letech,“ vzpomíná.
Do povědomí veřejnosti se sekání kosou dostává i díky soutěžím, třeba jako je Kosafest v Horšově. Na těchto akcích se František Baloun postupně seznámil s dalšími nadšenci. Sekání kosou tak rychle přerostlo v srdeční záležitost a originální cvičení.
„Při sekání kosou musí člověk zapojit celé tělo. Jenom rukama to nejde, to by byl každý za chvíli vyřízený. Někteří to přirovnávají ke cvičení tai-chi, já to přirovnávám k hodu oštěpem – k tomu také nemůžete použít jenom ruku, je třeba zapojit celé tělo. A také musím zopakovat, že sekání kosou je nejen práce, ale zároveň skvělý tělocvik a rekreační aktivita. Navíc nepotřebujete žádnou elektřinu ani benzin, neděláte hluk,“ vyzdvihuje Baloun, který se dnes věnuje i školení začátečníků.
Podle děj jsou důležité tři základní faktory: dobře naklepaná kosa, její správné postavení na kosišti a v neposlední řadě technika. „Kosa se musí držet těsně nad zemí, musíte jet v takovém oblouku. Když je to moc z výšky, zaseknete se do země nebo se vám tráva bude shýbat,“ popisuje Baloun.
Jeho kolega František Šmolík pak přítomným vysvětlil, jak se správně naklepává kosa. „Je to základ,“ podotýká s tím, že dobře naklepat kosu zabere tak hodinu a půl. Za jak dlouho bude potřeba ji naklepat znovu, záleží na mnoha faktorech. „Jak je tráva stará, jestli jsou tam dřevnaté stonky, také můžete zajet do mraveniště, to kose nesvědčí,“ pokračuje Šmolík. „Na vsi dříve sekal každý, i ženy a děti,“ shodují se sekáči. Podle nich není důležité odvést práci co nejrychleji, ale hlavně kvalitně. „A užít si to, v dnešní době je to parádní relax,“ míní Baloun.
Květnatá louka v Božické ulici na Sylvánu byla založena v roce 2020. Zdejší travnatou plochu oživila výsadba typu takzvané České květnice. „Travnaté cesty sečeme intenzivně, aby tudy mohli procházet lidé. Samotnou luční směs však sekáme pouze jedenkrát až dvakrát do roka a loni jsme ji poprvé pokosili,“ uvedla vedoucí Odboru životního prostředí a dopravy ÚMO Plzeň 1 Romana Tomašuková. Díky správné technice sekání se rostlinky na květnaté louce zase vysemení a ta bude po čase opět hrát všemi barvami. Když půjde vše podle plánu, sekáči louku znovu posečou na podzim.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.