Ornitologové pátrali v SRN po ztracených cenných vysílačkách, které nesli na zádech draví ptáci. Oba zahynuli cestou do Afriky

Na začátku celého příběhu bylo hnízdo motáků u rybníka nedaleko od Brodu nad Tichou na Tachovsku. Všechna tři mláďata loni v červenci vybavila Veterinární univerzita Brno (VU Brno) maličkými satelitními vysílačkami pro sledování jejich polohy. Koncem léta se dva bratři podle údajů z vysílaček vypravili před odletem do Afriky ještě do sousedního Německa. Vysílačka prvního dravce ohlásila jeho úmrtí 24. srpna a druhý pták měl podle údajů zahynout 8. září.

„Podle jednotlivých pozic ukládaných do map jsme věděli, že se jeden z motáků zdržuje v rybniční oblasti u Ingolstadtu kousek od Regensburgu. Jedna vysílačka z ničeho nic začala hlásit pokles tělesné teploty ptáka a jeho nulovou aktivitu. Podle podrobných satelitních map se tak stalo na soukromém chovném rybníku, hojně využívaném k lovu divokých kachen. Časová osa plus zpětně vyhodnocená data z vysílačky nasvědčují tomu, že dravec byl nelegálně uloven a střelen,“ vysvětlil Karel Makoň z Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva (DES OP).

Kolegové z VU Brno požádali o spolupráci místní německé ornitology, pohybující se v dané oblasti. Ti potvrdili původní domněnku o nelegálním zástřelu. Veškeré jejich pokusy dostat se na lokalitu a zajistit vysílačku však končily tím, že rybník je v soukromém vlastnictví a vstup je tam zakázán. Vysílačka na mrtvole pochopa bohužel postupem času přestala vysílat a hlásit svoji pozici. Zcela nečekaně ale na pár dní naskočila letos koncem března. Opět vysílala data, hlásila pozici, samozřejmě už bez pochopa a z úplně jiné části rybníka. Bylo jasné, že někde musí ležet se solárním panelem otočeným ke slunci.

„Pokud by se nám podařilo vysílačku najít, mohli bychom ji umístit na jiného sledovaného dravce. Jedna taková vysílačka se vším všudy včetně nasazení na dravce plus licenční poplatky vyjde cca na 40 000 Kč. Díky úzké a odborné spolupráci s VU Brno máme možnost jenom na Plzeňsku od roku 2019 telemetricky sledovat celkem 21 motáků pochopů. Proto jsme se vypravili s Milošem Paiskerem do Německa vysílačku hledat,“ vysvětlil důvody expedice Makoň. Díky domluvě s místní policií se podařilo vyjednat s majitelem vstup na jeho oplocený soukromý pozemek u rybníka.

„Rybník byl evidentně vypuštěn, teď se znovu napouští. Zátoka, odkud se nám vysílačka opětovně zahlásila, je přímo pod zahradou majitele rybníka. Zadáváme souřadnice do map a opatrně krok po kroku těsně vedle sebe očima pročesáváme naplaveniny, bláto i pod vodní hladinou až na písek na suchu, rákosí, listí, kompost. Po třech hodinách systematicky centimetr po centimetru převracíme písek a naplaveniny. Bohužel marně. Přijeli jsme pozdě a vysílačka už musí být zase pod vodou,“ řekl Makoň.

Podle ornitologů se potvrdila teorie o tom, že samec pochopa byl zastřelen na opačném konci rybníka, přičemž s vysílačkou ho následně voda a vítr přenesly do zátoky u stavidla. Tam se tělo uhynulého dravce rozložilo a vysílačka klesla na dno, kde vybitá ležela až do doby, než rybáři rybník vypustili. Následně ji slunce nabilo, zprovoznilo, vysílačka ožila a poslala několik dalších dat z lokality. Jak však začali rybáři rybník po výlovu zase napouštět, překryla vysílačku opět voda, vybila se a je na dně rybníka pohřbena. Pátrací tým přijel na místo sedm dní od odeslání posledních souřadnic. V tu dobu už byla drahocenná vysílačka zase nefunkční a vybitá.

Po druhé vysílačce se pátralo u Lipska

Druhou ztracenou vysílačku se tým vypravil hledat do lokality mělkých vodních nádrží v otevřené krajině po těžbě štěrkopísku zhruba 15 km od Lipska. Podle dat aktivita pochopa s vysílačkou ze vteřiny na vteřinu spadla na nulu a jeho tělesná teplota razantně klesla podle toho, jak jeho tělo chladlo 8. září 2022 pozdě odpoledne. Přesnou příčinu smrti tohoto dravce se nepodaří zjistit. I v tomto případě to vypadalo na definitivní ztrátu dravce i vysílačky. Ta však začala sama od sebe opět vysílat data o své poloze v polovině března.

Pátrači měli k dispozici aktuální data a byla proto velká šance ztracený přístroj najít. Vybaveni detektorem kovu pročesávali pomalu terén u břehu rybníka. Nakonec se podařilo vysílačku objevit ve vodě mezi suchými stébly rákosí. Plavala solárním panelem otočená ke slunci. Nadšení z jejího objevu bylo obrovské. „Je dost pravděpodobné, že na vodní hladině plavala i první vysílačka u Regensburgu. Napuštění a vypuštění rybníka s ní pravděpodobně pohnulo natolik, že se začala zase znovu hlásit. A v době, kdy jsme na lokalitu dorazili a hledali ji, už mohla být pod nánosem jiného materiálu na rybníku úplně jinde,“ dodal smutně Karel Makoň. Nelze ale vyloučit, že vysílačka zase někdy vyplave a slunce ji uvede do provozu.