Agresivní labuťák přezdívaný Trenér i s partnerkou stále uniká, brání se odchycení a následnému přesunu na jinou lokalitu. Zhruba měsíc už se snaží experti z Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva (DESOP) o odchyt problematického páru labutí velkých, které se vrátily na řeku Radbuzu do Plzně pod Papírenskou lávku k loděnici TJ Prazdroj – rychlostní kanoistiky. Labutí samec proslul tím, že na vodě útočí na trénující kanoisty.
Nejdříve labutě na lokalitě nebyly vůbec. Tento týden začaly usilovně stavět hnízdo a připravovat se na hnízdění. „Vyrazili jsme tedy na lokalitu s tím, že celý pár i v rámci jeho bezpečnosti odchytíme a přesuneme jinam. Po týdnu a několika neúspěšných akcích, při kterých jsem na lokalitě strávil několik dní a vystřídal snad všechny lidi, co mám, některé z nich dokonce i vykoupal, se nám labutí pár odchytit nepodařilo,“ říká Karel Makoň ze spolku DESOP.
Pro úspěch celé akce je třeba odchytit oba ptáky současně, a to prioritně hlavně samici, na kterou by pak bylo možné nalákat i samce. Labutě ale rozhodně nejsou hloupé. Několik odchytů už zažily v minulých letech a všechno si samozřejmě dobře pamatují. „I přesto, že jsme v odchytovém týmu vystřídali všechny známé i neznáme tváře, tak je samice stále neuvěřitelně ostražitá. Odchytit se nám ji nedaří! Navíc ji samec stále kryje vlastním tělem, tak zatímco samce se nám odchytit podařilo, tak samice je stále nepolapitelná,“ říká Makoň.
Experti z DESOP ví, že je tlačí čas. Pokud se odchyt nepodaří do doby, než samice snese první vejce, tak pak budou muset čekat, až se vyklubou mláďata. Odchytávat by se musela celá rodina hned po vylíhnutí, což by byla ještě mnohem náročnější a rizikovější akce, než je tomu doposud.
Pondělí, 6. března 2023, 11:20
Alespoň prozatím ztroskotaly všechny pokusy o odchycení a přestěhování nechvalně proslulého, agresivního labutího samce přezdívaného Trenér a jeho partnerky. Experti z Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva (DESOP) se labutí pár snaží...
Od minulé středy má samec bojovník na krku speciální ornitologickou značku a zastřižené letky na jednom křídle. „Od té doby mám každý den já i městská policie tak 20 telefonátů na téma co to je, že má na krku plechovku nejmenované značky nealkoholického nápoje, že ho to škrtí a já nevím co ještě. Určitě je fajn, že se veřejnost zajímá, co se kde děje, ale mnohem více ve stresu než labuťák jsem z toho ve finále pak já! A že to jsou nervy! Takže, prosím, klid, tyto krční límce různých barev se pro labutě používají na celém světě a my je používáme pouze mimořádně, právě v takovýchto komplikovaných případech. Trenér má límec červený s číslem B110, víme o něm, není třeba se jakkoliv znepokojovat,“ vysvětluje Karel Makoň.
V případě, že se odchyt labutí páru nezdaří, hrozí vedle pokračujících útoků na vodáky ještě jedno akutní nebezpečí. Vylíhnutá mláďata zase spadnou z jezu u Mrakodrapu a zahynou, jako se tomu stalo už v minulosti a labutí pár na této lokalitě opět nevyvede žádná mláďata.
Trenér začíná útočit s přibývajícími slunečními paprsky. Dokud totiž bývá zataženo, tak se to s obrovským labuťákem dá vydržet. Jakmile ovšem vysvitlo sluníčko, nastoupaly mu opět hormony a začal prohánět kanoisty. Velmi dobře vycítí, když se ho někdo bojí a kdo ne. Při ochraně svého teritoria neváhal pronásledovat rychlostní kanoisty z TJ Prazdroj Plzeň trénující na řece Radbuze kolikrát až k papírenské lávce či k jejich nástupnímu molu u loděnice.
„Přiznávám se, že dokud jsem neviděl video, jak dospělému člověku šlape labuťák za zády po křehounké a vratké rychlostní kánoi, tak jsem tomu nevěřil. Není divu, že některé kanoisty při svém útoku převrátil a že zejména děti se ho bály,“ popisoval útoky labuťáka už dříve Makoň. Jediným způsobem, jak se útoku dalo ubránit, bylo vyrazit přímo proti samci v dostatečné vzdálenosti od hnízda. Ve skutečnosti labutí samec opravdu není zlý. Jen si chrání své teritorium a partnerku, o nic víc mu nejde
Zajímavý je celý život obávaného labuťáka. Poprvé se s ním pracovníci záchranné stanice setkali v červnu 2012, kdy mu byly dva roky. „Celého od oleje jsem ho vytáhl z Berounky u norné stěny, kterou tam vytvořili hasiči nedaleko od kostela sv. Jiří. Z bleskem poničené trafostanice unikl do řeky olej. Museli jsme ho na stanici vykoupat, odmastit a vysušit, jelikož olej by si sám z peří neodstranil. V tu dobu to byl ještě nehnízdící mladíček,“ doplnil Karel Makoň.
Foto Karel Makoň, DESOP
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Ta příroda tu ale byla dřív než sportovní kanoistika. Nechápu proč se neodsune klub kanoistiky jinam. Město Plzeň sedí na soutoku 4 řek, není z čeho vybírat ?!
