Tetřevy lze na Šumavě fotografovat jen v režimu "přísně tajné" říká známý fotograf přírody Jaroslav Vogeltanz

„Aby vůbec mohly vzniknout fotografie tokajících tetřevů, musí na tom spolupracovat několik lidí. Mám známé mezi myslivci, ochranáři a hajnými. A speciálně jeden hajný mi vytipoval, kde ten tetřev může být. Podmínkou je, že se nesmí prozradit nikomu dalšímu, kde je to místo, aby se tam pak nechtěli vypravit další lidé foťáky nebo s mobily,“ říká Jaroslav Vogeltanz nad několika snímky tetřevů, které zveřejnil jako malou ochutnávku na sociálních sítích.

Naposledy se fotograf setkal s tetřevy překvapivě mimo území Národního parku Šumava, kde žijí asi dvě třetiny populace tetřeva hlušce. „Mohu prozradit jen to, že to bylo kdesi na Kašperskohorsku. Na to místo, kde by se mohl vyskytovat tetřev, mě vzal jeden z těch, kteří o nich vědí, brzy ráno. Fotil jsem tam asi hodinu. Mám asi 100 fotek. Viděl jsem tam několik tokajících tetřevů na tom jednom místě. Žádná samice tam v tom okamžiku bohužel nebyla. Fotil jsem je dvoustovkou objektivem asi na vzdálenost 5 – 8 metrů. Pokud se přiblížíte blíž, tak začne útočit, mávat křídly jako labuťák. Je třeba udržovat si bezpečný odstup,“ říká Vogeltanz.

Podle jeho slov je pro fotografa setkání s tetřevem ve volné přírodě obrovským zážitkem. „Když máte štěstí, najednou se objeví a začne tokat. Stávají se ale případy a nikdo neví proč, že některý tetřev při toku doslova „zmagoří.“ Přestane se bát lidí a naopak na ně začne v přírodě útočit. Zažil jsem tetřeva, který například útočil na výfuk auta, když se přidal plyn. Jiného zmagořeného tetřeva měli poblíž Hartmanic u známé chaty Rovina. Útočil tam na lidi i na děti. Není to úplně příjemné, když člověka klovne. Museli ho pak odchytit ochranáři do sítě a přestěhovat. Mnozí lidé si kvůli tomu podivnému chování mysleli, že má vzteklinu, což samozřejmě není pravda. Docházelo tam i k různému trhání peří při těch konfliktech a nebylo to hezké,“ vzpomínal známý fotograf.    

Na Šumavě fotografoval Jaroslav Vogeltanz celou řadu ptáků i dalších živočichů. Každého ale samozřejmě nejvíce zajímá, jak vypadá fotografování šumavských vlků a rysů. „To je úplně jiný druh focení, než jaký je u tetřeva. I v tomto případě se ovšem musím od místních znalců dozvědět, kudy šelmy chodí. Oni totiž chodí stále po stejných stezkách. Má to jednu nevýhodu. Chodí tam jednou za 14 d ní nebo za tři neděle. Jde si obhlídnout to své teritorium, které si chrání. Fotograf si musí v blízkosti jejich stezky a v dostatečné vzdálenosti postavit kryt. Ideálně někam pod strom. Nechá se tam pak stát třeba půl roku, aby „vysmrádl“. Oni si na něj za měsíc, za dva, zvyknou, ale stále zůstávají ostražití. Ale pak kolem začnou chodit. A teprve potom tam mohu jít fotografovat,“ prozradil Jaroslav Vogeltanz.  

Aktuálně na Šumavě pátrá fotograf po datlíkovi tříprstém, kterého se snaží už delší dobu vyfotografovat. Pátrám po něm zase ve spolupráci s ochranáři, kteří ví, kde by se mohl vyskytovat. Ale zatím jsem ho nenašel. Snad budu mít jednou štěstí,“ dodává Jaroslav Vogeltanz.   

Setkání s tetřevem je svátek i pro profesionály

Většina tetřevů žije na Šumavě a v Bavorském lese v lokalitách, kam je právě kvůli tetřevům omezen nebo úplně zakázán vstup návštěvníků nebo jejich volný pohyb. Díky těmto přísným opatřením se tetřeví populace rozrostla a v současnosti žije na území Šumavy něco málo přes 600 těchto ohrožených ptáků. Prokázal to přeshraniční průzkum. Na jiných místech v Česku kromě Šumavy vlastně tetřev nežije. A je to jediná životaschopná populace tetřeva na území střední a ve velké části západní Evropy.

Že je obtížné tetřeva na Šumavě spatřit a vyfotografovat, potvrdil pro Plzeňskou Drbnu i mluvčí NP Šumava Jan Dvořák. „Výskyt tetřeva je zejména v klidových zónách, kde jich je nejvíce. Nebo žijí v zónách Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero. To jsou zóny, kde bez propustky mohou lidé chodit jen po značených trasách. Nikdo jiný by tam neměl co dělat. Může být člověk sebelepší fotograf, ale pokud nezná život toho tvora a území, ve kterém se pohybuje, tak je bez šance. Já jsem ve funkci mluvčího národního parku od roku 2014 a poprvé jsem viděl tetřeva ve volné přírodě až po třech letech. Bylo to v oblasti jezera Laka a dokonce to bylo v blízkosti turistické trasy. Od té doby už jsem je tam neviděl ani jednou. Byla to obrovská náhoda tehdy. A byl jsem na tom místě mnohokrát,“ uvedl Jan Dvořák.  

Zatímco tetřevům se daří populaci zvyšovat, opačné je to u tetřívků, kterých naopak v posledních letech na Šumavě výrazně ubývá. Doslova na hranici přežití je podle expertů na území Šumavy populace tetřívka obecného, kde aktuálně žije zhruba 70 až 80 kohoutků tetřívka. Vizuálně velmi atraktivní tok vzácných ptáků a jejich následné rozmnožování ohrožovaly v minulých letech organizované nájezdy fotografů i pozorovatelů, kteří chtěli událost na tokaništích zachytit a sledovat. Tokající ptáky ale přítomnost lidí ruší, nedochází pak k oplodnění samiček a nerodí se tak nová mláďata.