Jak vypadají trhy na plzeňském náměstí Republiky můžeme sledovat právě teď. Ale jak vlastně vypadaly v minulosti výroční trhy, které přispěly k rozmachu a bohatství města? Kromě českých řemeslníků a obchodníků se na nich setkávali i ti z oblastí uherské, rakouské, bavorské a saské. A víte o fantaskních plánech na zřízení podzemní tržnice pod hlavním náměstím? Naštěstí z nich sešlo!
Nejstarší Bartolomějský trh povolil císař Karel IV. roku 1363, Postní trh král Jiří z Poděbrad v roce 1462, Martinský trh schválil v roce 1580 Rudolf II. a Svatojánský trh potvrdil císař Leopold I. v roce 1680. V roce 1827 ještě navíc povolil císař František I. konání trhů s dobytkem. Výroční trhy trvaly osm dní a zaplňovaly celé náměstí i s přilehlými ulicemi.
V roce 1828 vnesl do uspořádání trhoveckých bud pořádek purkmistr Martin Kopecký. Jarmareční boudy nechal seřadit do uliček, ve kterých se kupující lépe orientovali a bylo v nich i při velkém počtu zákazníků bezpečněji. Jmenovaly se Karafialová, Liliová, Modrá, Zelená... Revoluční rok 1848 a červnové bouře v Praze se podepsaly i na konání výročních trhů v Plzni. Dorazilo tehdy jen málo mimoplzeňských obchodníků. Místo nich ale na ulicích hlídkovalo osm setnin dobrovolnické Národní gardy a na konci každé trhovecké uličky stáli vojáci. Vstup do města kontrolovali dragouni.
Význam výročních trhů ovšem poklesl ještě před první světovou válkou, počet tržních dnů se snížil na pouhé dva dny. Kromě velkých výročních trhů se konaly i běžné týdenní trhy, které byly důležitou složkou nejen obchodního, ale i společenského života. Pořádaly se vždy ve středu a v sobotu a to od deváté hodiny ráno. Překupníci, kteří nebyli příliš rádi viděni, měli přístup až v pozdějších hodinách. Odpoledne bylo náměstí uklizeno a po trhu nebylo ani památky.
Plzeňané ovšem mohli denně navštívit trhy s potravinami. Stálé zůstalo jako tržiště náměstí a kromě toho fungovala další, hlavně se zeleninou a ovocem, v Rohrerově zahradě mezi ulicí Kollárovou, Karlovou a Rožmberskou a mezi Mží a náspem Saského mostu. Občanům Pražského předměstí sloužilo tržiště na Mikulášském náměstí.
Své vyhrazené místo měl Dobytčí trh v Doudlevcích před zeměbraneckými kasárnami, v místech dnešního zimního stadionu. Ve dnech trhů bývaly Prokopova a Doudlevecká třída k nelibosti obyvatel značně znečištěny trusem hnaného dobytka. Pro majitele přilehlých hostinců to však byly dny, kdy měli největší tržby a nějaká ta nečistota na ulicích jim příliš nevadila. V poledních hodinách dojily ženy přihnané krávy přímo na tržišti.
Při uzavírání obchodu se přísně dodržoval zvláštní zvyk. Když se jednalo o ceně, držel majitel dobytče levou rukou za ocas tak dlouho, než se cena domluvila. Kupující naopak musel mít položenou levou ruku na rohu nebo hřívě a tím dával najevo, že pouze on přichází v úvahu jako kupec. Pokud se oba toho zvyku drželi, nesměl nikdo další do obchodu mluvit a dávat třeba vyšší nabídku. Dobytčí trhy se v roce 1924 přesunuly na moderní tržiště při městských jatkách, které bylo uzpůsobeno pro 1500 koní a 520 kusů hovězího dobytka.
Ve dvacátých letech 20. století se často mluvilo o tom, zda by nebylo vhodné zřídit buď velkou ústřední tržnici nebo několik menších v různých částech města. Městští úředníci byli na několika studijních cestách v cizině, aby zjistili, jaká zařízení by byla pro Plzeň nejvhodnější. Jindy uvážlivý a rozumný starosta Luděk Pik přednesl dokonce fantaskní návrh na zřízení podzemní tržnice pod hlavním náměstím!
Proti poměrně šílenému nápadu slavného starosty byly naštěstí vzneseny technické námitky, že by tato stavba byla vzhledem ke skalnatému podloží velmi nákladná. Cena za vybudování podzemní tržnice by následně zvýšila i ceny potravin. Plzeň tehdy totiž byla městem, kde se daly nakupovat potraviny výrazné levněji než jinde. A tak úvahy o nové tržnici velmi rychle vzaly za své a zaslouženě skončily zapomenty.
Foto Richard Beneš, Starý most - reprofoto | Zdroj Starý most
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
