Skleněná těžítka, luxusní kancelářská pomůcka, která okouzlila výrobce i sběratele z celého světa

K čemu vlastně slouží takové těžítko? K zatížení papírů lze použít celá řada předmětů, která nás obklopuje. Ale na psacím stole v luxusním interiéru takové věci vypadají poněkud nepatřičně. Právě proto se začala vyrábět těžítka jako specializovaný produkt právě k účelu zatížení papírů. Postupem doby začala ale plnit luxusní těžítka společenskou funkci. Posunulo se do podoby poměrně univerzálně vhodného dárkového či upomínkového předmětu, ale také jde o vyhledávaný sběratelský artikl.

Nejstarší známá specializovaná luxusní těžítka jsou z Číny z období dynastie Ming (1368-1644). Jde o těžítka z bronzu, porcelánu, jadeitu apod. Většinou mají tato těžítka podobu reálných či mytických zvířat, méně pak lidských postav. Nejstarší zmínky o používání specializovaných luxusních těžítek v Evropě pocházejí až z 18. století, kdy jsou doloženy například ve Francii. Nejstarší těžítka byla z mramoru v podobě jednoduchých nízkých kvádrů či oválů někdy doplňovaných figurkami z bronzu - sfingy, lvi, psi, želvy, delfíni nebo draci.

Od poloviny 19. století se ve výrobě těžítek stále více prosazuje sklo, které se v poslední čtvrtině 19. století stává dominantním. Změnu způsobila nová technika výroby těžítek vycházející z benátské tradice nitkového a mozaikového skla - millefiori (tisíce květů). Těžítka se zatavenými špalíky sestavenými do květů představil poprvé benátský sklář Pietro Bigaglia (1786-1876) na průmyslové výstavě ve Vídni v roce 1845. Tato technika začala být záhy napodobována a stala se pro těžítka ve své původní i zjednodušené podobě typickou. Sklo dominuje těžítkům také po celé 20. století a v této pozici zůstává až do současnosti.

Skleněná těžítka uchvátila i české skláře

České země proslavilo po celém světě sklářství a proto se zde skleněná těžítka začala ve velkém vyrábět od 19. století ve všech sklářských oblastech. Počínaje severem na Jablonecku, ve sklářských krušnohorských regionech Teplická a Ústecka, v oblasti Lužických hor pak v okolí Nového Boru a Kamenického Šenova, na Železnobrodsku, v Krkonoších, ve sklárnách v Posázaví, v oblasti Vysočiny, na severní i jižní Moravě na Valašsku, v Novohradských horách na jihu Čech, na Šumavě i v Českém lese.

Není známo kdo v českých zemích jako první vyrobil skleněné těžítko, znalci se domnívají, že ta první mohla být zhotovena pro soukromou potřebu některého člena či členy majitele panství, snad též pro vrchnostenského úředníka či pro skelmistra v některé z novohradských sklářských hutí Georga Franze Augusta hraběte Buquoye (1781-1851) při tamní výrobě černého nebo červeného hyalitového skla někdy ve druhém až třetím desetiletí 19. století. Dalším místem, kde mohlo dojít k výrobě prvních těžítek zhruba ve stejné době, byla sklárna hrabat Harrachů na Novém Světě (Harrachov) v Krkonoších.

Ve druhé čtvrtině 19. století, v době biedermeieru se těžítka z českých zemí stala velmi žádaným uměleckořemeslným artefaktem, o nějž projevovala zájem také řada obchodníků v celé Evropě i v zámoří. Novosvětská sklárna vyráběla broušená těžítka se zatavenými biskvitovými portréty význačných kulturních, politických i jiných osobností, či s náboženskými symboly. Od čtyřicátých let 19. století pak vyráběla těžítka s charakteristickými benátskými technikami se zatavovanými barevnými skleněnými tyčinkami a tzv. špalíčky typu millefiori.

Od druhé čtvrtiny 19. století se v Čechách rozvinulo také vrstvení barevného skla, jehož počátky sahají na Šumavu, i tato technika se používala při výrobě těžítek a díky migrujícím sklářům se rozšířila ve střední Evropě a dále do Francie, Belgie, Spojeného království a dále. Od třicátých let 19. století se začala vyrábět i lisovaná těžítka. Podle zatím dostupných dat se jeví jako poměrně jasné, že největší množství komerčně vyráběných těžítek pochází z Jablonecka. Do módy se dostala také těžítka se zatavenými květy či nápisy a s podlepenými tisky či fotografiemi.

Často si těžítka vyráběli sami skláři pro svou potřebu jako dárek pro příbuzné, přátelé, ale také jako přivýdělek. Byla to těžítka zhotovovaná u sklářské tavicí pece hutními technikami, mnohdy využívající tvarovací a dekorující způsoby používané při výrobě komerčního skla. Za těmito foukači skla ve zhotovování těžítek nezaostávali ani ostatní sklářští řemeslníci, jako brusiči, rytci a malíři skla. Dnes máme z minulých dob dochováno značné množství těžítek provedených řadou sklářských zušlechťovacích technik, jak dokládá na výstavě prezentovaný soubor.

V současnosti najdeme těžítka v produkci mnoha menších ateliérových skláren např. Florianova huť na Novoborsku, sklárna v Karlově na Vysočině, Artcristal Bohemia ve Velkém Oseku u Prahy, sklárna U hrocha ve Škrdlovicfch, sklárna J&P ve Šlachách na Šumavě. Tito výrobci obnovují staré sklářské techniky, zhotovují repliky z jednotlivých historických období a navrhují také moderní designové série pro zákazníky a sběratele z České republiky i ze světa.