O drastické a hororové autonehody nebyla u nás nouze ani před téměř 80 lety

Těžké a plně naložené nákladní auto se dopoledne řítilo z kopce po státní silnici od Nepomuku na Plzeň. Očitý svědek události do policejního protokolu uvedl, že auto vjíždělo do levotočivé zatáčky nebezpečně rychle. Potom už jen viděl, jak nákladní automobil značky Fiat přerazil dřevěný sloup podél silnice, prorazil betonové ochranné zábradlí na mostu přes potok a přední částí skončil až na louce za ním. Utrhla se kabina, převážený nábytek i další náklad byly rozházené po okolí. Následky havárie byly hrůzostrašné. Na místě zahynuli dva lidé, šest dalších osob utrpělo různá zranění. Zemřelo i několik hospodářských zvířat. Řidič přežil.

Auto převáželo jednu rodinu z Bližanov i se zařízením domu a dalším majetkem do nového bydliště v Aši, kde měli osidlovat pohraničí. Oficiální řidič se během cesty cítil unavený a předal řízení svému závozníkovi. Ten měl vůdčí list, tehdejší obdobu řidičského průkazu, již od roku 1941. Ovšem s tímto typem nákladního automobilu jel teprve podruhé v životě. Neměl k jízdě s ním řidičské oprávnění – to jeho platilo jen pro vozidla do 3,5 tuny. „Proč já jsem se nezabil, mně se nic nestalo,“ bědoval těsně po havárii sedmadvacetiletý Jan Cihla, který auto neoprávněně řídil. Tvrdil, že chtěl přibrzdit před zatáčkou a nečekaně mu přestala fungovat nožní brzda. Snažil se vyšetřovatele přesvědčit, že za nehodu mohla technická závada.

Soudní znalec ale došel k závěru, že brzdový systém fungoval bezvadně a automobil nebyl ani přetížen. Vina tedy spočívala jednoznačně na řidiči. Ten prostě nejel tak opatrně, aby vozidlo stále bezpečně ovládal. Nad vozidlem ztratil kontrolu. To stálo životy jedenačtyřicetileté ženy a pětatřicetiletého muže. Před soudem nakonec skončil v lednu 1947 nejen řidič Cihla, ale i původní řidič Michal Durkot. Cihla byl odsouzen na tři měsíce těžkého žaláře s odkladem na dva roky, Durkota soud zprostil viny. U něj žádné pochybení neshledal.