Legendární stavitel vybudoval v Plzni úchvatné budovy, nakonec se oběsil na klice uvnitř svého nejslavnějšího díla
Tisíce lidí denně projdou budovou hlavního vlakového nádraží v Plzni, další tisíce míjí pěšky nebo v autech budovu synagogy na Klatovské třídě nebo množství výstavních měšťanských domů v centru. Všechny tyto stavby vybudoval slavný plzeňský stavitel Rudolf Štech. Bohužel se dostal při stavbách velkolepých objektů do finančních problémů a svůj život v roce 1908 ukončil sebevraždou. Oběsil se na klice ve věži páté největší synagogy na světě, kterou postavil a na níž byl tak pyšný.
Během svého života se Rudolf Štech stal předním plzeňským stavitelem takzvané novorenesance. Považoval tento styl za ryze český, národní. Začal spolupracovat s malířem Mikolášem Alšem. Ten svými sgrafity a malbami vyzdobil celou řadu bohatých měšťanských domů, které Štech v Plzni postavil. A to včetně jeho vily na Klatovské třídě, kde malíř na jeho pozvání také pobýval. Oba muži spolu nejen pracovali, ale spojovalo je i velké přátelství.
Do Plzně se Štech přestěhoval s rodinou v roce 1891 ze Slaného, kde původně působil jako stavitel. Jeho firma totiž v roce 1889 vyhrála vyhrála konkurs na stavbu nové synagogy v Plzni. Plány na synagogu předložil v roce 1890 stavitel Emanuel Klotz, který v návrhu použil prvky maursko-románského stylu i prvky monumentální novorenesance. Mělo být na první pohled jasné, že se nejedná o kostel křesťanský. Štech 6. června 1892 podepsal s židovskou obcí smlouvu o stavbě nádherné a zcela výjimečné synagogy, kterou dokončil v roce 1893. Přesně je to pátá největší synagoga na světě a třetí největší v Evropě. Letos byla synagoga otevřena po náročné rekonstrukci a je skutečnou perlou Plzně.
Vedle stavby synagogy se v Plzni Štech pustil do budování celé řady domů. Na konci 19. století se ale dostal do finančních potíží, do kterých jej poslala zakázka na nové plzeňské železniční nádraží. Původně to byla pro Štecha obrovská stavební výzva. Ohromný projekt měl být vyvrcholením jeho stavitelského snažení. Postupně se však změnil v noční můru a vyústil až v osobní tragédii. Od začátku stavbu nádraží provázely problémy a komplikace. Projekt se několikrát měnil, termíny se prodlužovaly, náklady rostly.
Štech neměl na splácení úvěrů, které do stavby sám vložil. Nemohl splácet bernímu úřadu daně. V roce 1907 úřad Štechovi zabavil jeho pohledávky u železnice, což byla velká rána. Čestný a důvěřivý stavitel se nedovedl vyrovnat s realitou. Na technicky komplikovanou stavbu nádraží mu zkrátka nestačily síly ani peníze. Navíc rakouská vláda včas neuvolnila slíbené finanční prostředky. Stavitel neunesl výčitky věřitelů a nakonec podlehl všeobecnému tlaku, který byl na něho vyvíjen ze všech stran. V záchvatu úzkosti si sáhl na život. Oběsil se na klice ve věži milované synagogy, která ho pomyslně učinila „nesmrtelným.“
Přesnou příčinou tragického konce podnikatele Štecha odhalil nekrolog zveřejněný v tehdejším časopise Architektonický obzor. Ten Štecha, který byl tehdy i díky svému přátelství s Mikolášem Alšem známou celebritou, popisoval jako mimořádně nadaného, skromného a pilného architekta. Po dokončení synagogy ale rozvinul rozsáhlou podnikatelskou činnost nepodporovanou dostatečným kapitálem. V letech 1892-1900 stavěl současně mnoho domů, jež později musel prodávat hluboko pod výrobní cenou. Aby se zachránil, převzal pak stavbu centrálního plzeňského nádraží plzeňského za poměrů, kdy materiál i práce byly značně levnější, než po několika letech, kdy se prováděly hlavní stavební práce.
Věřitelé zdánlivě drželi stavitele nad vodou a umožnili mu nadále budovat další domy. Ten ale nedokázal platit vysoké daně a dostal se do exekuce. Zemřel jako zchudlý podnikatel, jenž ale po sobě zanechal úžasné dílo, které můžeme dodnes nejen obdivovat, ale i používat.
