Příslušník protinacistického odboje romské národnosti, plzeňský rodák Josef Serinek, obdržel in memoriam prestižní městskou Cenu 1. června. Uděluje se za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti. Serinek byl za druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Lety, odkud utekl a na Vysočině se pak stal partyzánským velitelem.
„Životní příběh Josefa Serinka je ukázkou vlastenectví, statečnosti a vzdoru, ale i příběhem perzekuce, staletého pronásledování, sociálního vylučování, příběhem manipulace s dějinami, příběhem bílých míst naší historie," uvedl plzeňský primátor Martin Baxa (ODS).
Do roku 1989 byly podle Baxy dějiny ideologicky dezinterpretovány, až po listopadu 1989 se lidé začali dozvídat více o různých podobách protinacistického odboje. Do učebnic a obecného povědomí se vrátily pojmy a jména jako Obrana národa, Rada tří, Heliodor Píka, Milada Horáková a další. Plzeň si začala svobodně připomínat osvobození americkou armádou, veřejnost se postupně seznamovala s historií genocidy Židů, ale tragický příběh českých Romů dál zůstával stranou zájmu, řekl Baxa ve svém proslovu.
„Nezáleží na barvě pleti, národnosti, etnickém původu ani náboženském či politickém přesvědčení, důležitá je jen morálka, statečnost, odvaha a obyčejná lidská slušnost. Josef Serinek svými činy tato kritéria v pozitivním slova smyslu bohatě naplnil," zdůraznil Baxa.
Zdeněk Serinek, foto: Martin Pecuch
Ocenění převzal Serinkův vnuk Zdeněk Serinek. „Nevím, co by na to řekl děda, ale ze srdce vím, že určitě svoji činnost nedělal pro žádnou cenu. Chtěl aktivně bojovat, než nečinně někde přežívat. Díky lidem na Vysočině začal znovu věřit lidem, protože kvůli pobytu v táboře v Letech přestal lidem zcela důvěřovat. Zachránili ho. A také evangelická církev, která ho podporovala stejně jako místní obyvatelé," řekl o svém dědečkovi.
Vzpomínky Josefa Serinka zaznamenal v letech 1963–1964 historik Jan Tesař a vyšly jako součást knižní edice Česká cikánská rapsodie.
Sám si na něj vzomíná jen velmi matně. Dědeček mu zemřel, když mu bylo necelých sedm let. Některé události mu však navždy zůstanou v paměni, například svatba na Slovensku, kde hrála kapela s dechovými nástroji. „Někdo mi tenkrát poslal, abych si před ni šel stoupnout s citrónem. Jen na vysvětlenou, když před vámi někdo jí citron, začnete automaticky slinit, což je pro zpěváky a muzikanty hrající na dechové nástroje dost nepříjemné, nicméně je to vcelku oblíbený žertík. Když jsem se o tom po letech bavil se svým otcem, dozvěděl jsem se, že ten, kdo mě na svatbě navedl, byl právě můj děda," zavzpomínal vnuk.
Josef Serinek se narodil 25. února 1900 v Plzni – Bolevci, odmítl se zúčastnit první světové války a dezertoval. Po válce byl amnestován, pracoval jako zahradník a kočí v okolí Plzně, vstoupil do komunistické strany, se svou ženou měl pět dětí. V srpnu 1942 byl s rodinou deportován do tábora v Letech. Podařilo se mu uprchnout, všech deset jeho nejbližších příbuzných zahynulo v Letech nebo v Osvětimi. Po štvanici, která byla uprchlíky pořádána, našel Serinek útočiště u Nového Města na Moravě, kde se stal partyzánem a zapojil se do odboje. Vybudoval rozsáhlou síť spojek, pomocníků a úkrytů v lesích a u vlastenců na Českomoravské vrchovině. Po válce se stáhl, provozoval pohostinství ve Svitavách a založil novou rodinu. Zemřel 14. června 1974.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Po štvanici, která byla uprchlíky pořádána, našel Serinek útočiště u Nového Města na Moravě
