úterý 20. dubna 2021 Marcela

Podle školy se mají děti hýbat i při distanční výuce, rodiče jsou z přívalu dalších úkolů už zoufalí

I při distanční výuce by se děti měly hýbat, aby z věčného vysedávání u počítače nezakrněly. Motivovat je k tomu má celá řada her a akcí. Na některých školách z toho ale udělaly povinné úkoly, které chtějí známkovat. Řada rodičů je z toho ale nešťastná. Už tak mají svých starostí dost a nemají čas pobíhat s dětmi venku. Nehledě na to, že aby to děti doložily, musí mít aplikaci v chytrém telefonu nebo hodinkách.

„Pro měsíc březen je vyhlášená další soutěž Pohybem k vítězství. Tato soutěž je tentokrát z části povinná. Žáci budou za soutěž hodnoceni známkou s váhou 7.“ Přesně tohle oznámení přišlo všem rodičům, jejichž děti chodí na 28. ZŠ na Doubravce. Řada z nich neskrývala údiv.

„Vládní nařízení ohledně omezení pohybu a omezeném vycházení nezajímá ani ZŠ, která je kvůli nákaze uzavřená. Jak můžou dětem plánovat vycházky, které budou klasifikovat? Každému dítěti ještě k počítači pořídit mobil? Kdy má být na nějaké další aktivity čas při všech úkolech které učitelé zadávají? Při jarních prázdninách se kilometry nepočítají,“ podivuje se jedna z maminek.

A není jediná. „Souhlasím, že by se děti měly hýbat. Na druhou stranu je tady výukový plán, domácí úkoly, videokonference, kde ty děti musí být,“ dodává další z diskutujících.

Tato soutěž totiž už dříve proběhla, byla ale dobrovolná. Teď je zčásti povinná a známkovaná. Úkol není nijak složitý, za týden musí ujít či uběhnout tři kilometry.

I distanční výuka může být zábava, student ZČU přišel s online vzdělávací únikovou hrou

Škola hrou, říkával už Komenský. Do praxe to nyní uvedl student plzeňské fakulty pedagogické, který zároveň učí na 16. základní škole v Plzni fyziku a informatiku. První online únikové hry vytvořil, aby zpestřil svým žákům hodiny vyučování....

„Ty tři kilometry za týden jsou sranda, ale vadí mi to už z principu. Jen další povinnost a starost pro rodiče, kteří toho mají už tak dost,“ postěžoval si další rodič.

Ne všichni to ale vidí takto. Je mnoho rodičů, kteří i přes omezení chodí s dětmi ven a sportují i bez toho, aby by to po nich vyžadoval tělocvikář.

„Náhodou, dobrý nápad. I kdybyste to měli ujít s dětmi a s telefonem v kapse. Tři kilometry jsou sranda,“ pochvaluje si Dita. „Fantastická akce. Škole tleskám. Škoda, že to u nás není. Jedeme jen ve vlastním sportu. Denně,“ komentuje Andrea.

Nejvíc času ve školních lavicích mohli za poslední rok strávit žáci speciálních škol a současní druháci. Na distančním vzdělávání museli být kvůli epidemii covidu-19 přibližně třetinu doby. Nejméně byli ve škole vysokoškoláci a studenti středních škol. Středoškoláci byli doma kolem 62 procent školních dnů, nynější maturanti asi 55 procent času, stejně jako deváťáci v základních školách. (zdroj: ČTK)

Školy se také musí řídit určeným vzdělávacím programem. Ten je svazuje k tomu, že zkrátka potřebují mít podle čeho děti známkovat. Při distanční výuce tento problém nastává zejména v oblasti tělesné výchovy.

„Záměrem naší akce je, aby se děti hýbaly a také, abychom smysluplně naplňovali výstupy tělesné výchovy a pohybových her, které u nás mají. Je to všechno rozporuplné. Na jedné straně máte pevně daný vzdělávací program a na té druhé nesmíte nechat děti propadnout. Učitelé se je tak snaží motivovat a víceméně je to na bázi dobrovolnosti,“ vysvětluje ředitelka 28. ZŠ Pavla Jedličková.

Podle ní je i přes aktuální opatření ohledně omezení pohybu stále potřebný pobyt na čerstvém vzduchu a pohyb ještě nikomu neuškodil. Sama ale uznává že je složité doložit, že děti úkol splnily.

„Paní učitelka na tělesnou výchovu už udělala jedno kolo a mělo to úspěch. Je tam ale komplikace, jak to doložit. Ne každé dítě má chytrý telefony nebo hodinky, aby to mohlo monitorovat a posílat. Je to dost volné, aby se vůbec něco dělalo,“ dodává ředitelka.

Běžíme až do Tokia!

Podobnou akci, byť v čistě dobrovolném duchu, mají i na Gymnáziu Františka Křižíka v Plzni. Zde si stanovili jasný a pevně daný cíl – do konce školního roku společně zdolat 12 476 kilometrů. Toto číslo není vůbec náhodné!

„Rozhodli jsme se motivovat své studenty společnou virtuální cestou do Tokia. Škola takto chce společně dojít či doběhnou do budoucího dějiště olympijských her. Studenti zaznamenávají své kilometry pomocí aplikace Strava, ve které má škola utvořený sportovní soukromý klub. Studenti se do akce zapojují dobrovolně a je jedno kolika kilometry přispějí,“ dodala zdejší profesorka Adéla Turčová.

Hodnocení článku je 52 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Pixabay.com

Štítky škola, výuka, sport, tělesná výchova, 28. ZŠ, Gymnázium Františka Křižíka, Plzeň

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.