Zkoumání fekálních jímek je specifická disciplína, která se rozhodně nesmí brát na lehkou váhu. Kromě vykonání potřeby totiž žumpa sloužila i k odhazování odpadu. Z něj pak můžou odborníci určit, jak například vypadal každodenní život za zdmi kláštera v Plasích. Právě zde totiž probíhal archeologický výzkum, při kterém historici nalezli například figurky, deskovou hru i dopisní pečetě.
Plaský klášter založil roku 1144 tehdejší kníže Vladislav II. Roku 1826 se rozhodl (v té době už bývalý klášter) koupit kancléř Klement Václav Lothar Metternich.
Ke konci druhé světové války zde pobývala Rudá armáda. Metternichové se zpět nevrátili. Po odchodu armády byly budovy i pozemky přidělovány nejrůznějším institucím, mobiliář byl rozvezen, rozprodán i rozkraden. Nejhorším zásahem bylo zbudování krytu civilní obrany pod budovou samotnou v roce 1963.
V roce 1995 prohlásila vláda ČR zdejší areál Národní kulturní památkou
Až do roku 2015 měli odborníci jen matné tušení, kde by se mohla jímka bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích nacházet. Až pokles dlažby, kterou museli rozebrat, odhalil ústí jímky.
„V těchto místech se objevuje zákres záchodů již na plánu přestavby kláštera Jana Blažeje Santiniho-Aichela okolo roku 1709. Jejich zánik připadá mezi léta 1828 a 1833, kdy byla prelatura adaptována knížetem Metternichem na zámek. Záchody byly zrušeny, zeď oddělující ambitovou chodbu zbourána, jímka zasypána a překryta dlažbou,“ uvedla Marcela Waldmannová z plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu
Průzkum ale nebyl zdaleka tak snadný, jak se může zdát. Nejprve se musel vytěžit zásyp do hloubky osmi metrů na hladinu vody. Pod ní se už nacházely fekální sedimenty.
„V jímkách, které bývají používány příležitostně také k odhazování odpadu, vznikne po jejich zasypání prostředí se stálou vlhkostí bez přístupu vzduchu. Umožní se tím dochování nálezů z organického materiálu jako je dřevo, kůže, textilie a podobně. Zároveň jde také o široké spektrum přírodnin, jež se za normálních podmínek panujících v suchých archeologických objektech a vrstvách rozkládají. Archeologický výzkum takového druhu proto přináší při volbě správných metod mnohem více informací,“ vysvětluje Waldmannová.
Pokud vás zajímají bližší podrobnosti ohledně průzkumu barokní jímky, můžete sledovat webový seriál na stránkách památkového ústavu
Podrobným zkoumáním mohli odborníci rozpoznat dokonce i zrníčka máku. V sedimentech bylo možné najít velké množství zvířecích kostí a zbytky rostlin.
„Z hrubého proplachování na místě přes soustavu sít s oky o průměru 4 a 2 mm byly dále ručně vybírány pouhým okem patrné makrozbytky rostlin, pecky, skořápky apod. Materiál zbylý na sítech byl následně usušen při pokojové teplotě a transportován do laboratoře, kde probíhala separace. Kromě zbytků rostlin tak ještě přibyly drobné rybí kůstky, špendlíky, knoflíky, útržky papíru a jiné drobné artefakty,“ popisuje archeoložka.
Z jímky se podařilo získat také zhruba 300 nálezů ze dřeva. Mezi nimi byla například dochovaná desková hra „mlýn“ z lipového dřeva. Části nalezené loutky zase dokládají, jak se bavilo služebnictvo či opatské návštěvy. Figurky byly z topolu.
Ani získaná kolekce útržků papírů není zanedbatelná. Jedná se o více než tři sta kusů drobných zlomků tisků a rukopisů. Většina z nich pochází ze 17. a 18. století.
„Mezi identifikovanými německými tisky jsou nejčastěji zastoupeny texty historiografické povahy, včetně periodických vydání. Podle zmínek pravděpodobně o událostech poloviny 18. století v Porto Ferajo či v Anglii lze předpokládat, že jedním z takových periodik byly populární noviny Mercurii Relation, oder Zeitungen, vydávané ve Vídni. V jednom případě se dochoval fragment titulní strany kalendáře Karla Františka Rosenmüllera z 18. století,“ přibližuje Dmitrij Timofejev z Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Jímka obsahovala také velké množství dopisních pečetí i 25 mincí z přelomu 17. a 18. století. Jedinou výjimkou je saský čtvrttolar z roku 1571, který byl v té době stále oběhovou mincí. Na rozdíl od papíru a pečetí na dopisech, u kterých lze předpokládat záměrné odhození do jímky v souvislosti s úklidem, mohly být mince vytroušeny jejich majitelem při užití latríny.
Foto Národní památkový ústav, ÚOP v Plzni | Zdroj NPÚ
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
