Středa, 23. prosince 2020, 16:20
I poklidné svátky se mohou obrátit v noční můru! Jednou z těch, kdo ji sami prožili je i maminka dvou dcer, která teď svým příběhem chce upozornit na rizika požáru při zapalování prskavek nebo svíček v domácnosti. Popálila jsem si obě ruce, celý obličej a kompletně celé hýždě. Ze dne na den jsem byla ležák, vzpomíná Michaela.
Burn Fighters:
Projekt založila v roce 2018 Martina Půtová z Plzně, kterou její býval přítel polil chemikálií. Přišla o zrak, popálený měla obličej, ruce i nohy. Spolu s ní se na projektu podílí i Simona Riedlová a Karolína Dolečková.
Do projektu se zapojila také válečná fotografka Jarmila Štuková a producentka a castingová režisérka Maja Hamplová.
Spolupracují s předními českými lékaři zaměřujícími se na popáleniny, především pak s Robertem Zajíčkem, přednostou Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Spolu s vrchní sestrou dané kliniky Lenkou Šetelíkovou a dalšími kolegy založil z.s. Bolíto, který se věnuje dětem po prodělaném popáleninovém úrazu.
Sváteční večer trávila Michaela s dcerkami, zatímco vařila v kuchyni, zapálila děvčata prskavky. Během několika vteřin přeskočila jiskra na vánoční stromek, který se okamžitě vznítil. Ihned poslala holky na terasu a snažila se sama oheň uhasit.
„Vlastním tělem, vlastníma rukama. Nebudu zde dlouze popisovat hrůzu, která se ve vteřině odehrála, nedopadla jsem vůbec dobře. Přijela záchranka a odvezla mě. V té chvíli jsem vůbec netušila, jak se náš život navždy změní,“ začíná Michaela své vyprávění.
Jako matka samoživitelka žila dlouho s holkama sama, děti se tak musely střídat u příbuzných, ale jak říká jejich maminka – zvládly to skvěle. Velkou oporou jí byla sestra, která za ní pravidelně docházela a pečovala o ni.
„Můj život se omezil na ranní odběry a návštěvy operačního sálu v plné narkóze, kde probíhaly převazy a transplantace. Popálila jsem si obě ruce, celý obličej a kompletně celé hýždě, jednalo se o popáleniny 2. a 3.stupně. Ze dne na den jsem byla ležák. Život v nemocnici na Vinohradech, oddělení popálenin, ubíhal jak ze seriálu feťáka. Byla jsem neustále nadopovaná, abych neměla možnost, ani na okamžik pocítit tu šílenou bolest po všech transplantacích, převazech a ořezech kůže,“ popisuje svůj pobyt v nemocnici.
Denně měla mnoho návštěv, které ji dodávaly sílu a motivaci se zotavit. Dcery za ni tou dobu nemohly, nejen kvůli jejímu vzhledu, ale i kvůli stále vážnému zdravotnímu stavu.
Pátek, 24. července 2020, 10:05
Cenu Olgy Havlové za rok 2020 získala v červnu za osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami Martina Půtová z Plzně. Osud se s Martinou rozhodně nemazlil. Krásná žena na konci roku 2013 utrpěla popáleninový úraz chemikálií, při kterém měla...
„Holky to nesly statečně, volaly a psaly mi několikrát denně, bylo to pro mě šílené. Nesměla jsem brečet, obličej byl v obvazech a nesměl se promáčet. Byl to velmi těžký čas. Jejich první návštěva byla pro mě ten největší dar! Od té chvíle jsem byla přesvědčená, že to dám!,“ vypráví.
Svůj boj ani na minutu nevzdala, po návratu z nemocnice se přestěhovala do nového bytu, vyhledala pomoc u dermatologů a plastických chirurgů.
„Holky byly šťastné, že jsme zase spolu. Pořídila jsem si krásné klobouky a začala žít. Život jde dál, a já díky tomuto úrazu zjistila, že mám úžasné dcery, fantastické přátele a zázemí u mé mamky a sestry,“ uzavírá Michaela své vyprávění v rámci projektu Burn Fighters.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
