Vážně pokousaný vydří sameček svůj boj o život po dvou týdnech prohrál

Přibližně dva měsíce starý sameček vydry říční byl náhodně nalezen na řece Úhlavě v Černicích. K poranění páteře, pánve a zadních končetin pravděpodobně došlo pokousáním od jiného zvířete. Přesto, že povrchová zranění se zdárně hojila a Dominika Lokingová se vydřeti věnovala 24 hodin denně, mládě se zachránit nepodařilo.

„Není to ani zdaleka ojedinělý případ a pravděpodobně jsme tentokrát z neznalosti zasáhli do přirozené přírodní selekce. Příroda nám tímto ukázala, že o životě a smrti u divokých zvířat rozhoduje primárně jen ona. Zhruba po dvou týdnech chovu v zajetí totiž mládě uhynulo, pravděpodobně byl problém ještě i jinde, což se u samců tohoto druhu stává poměrně často. Uhynulé vydře jsme odeslali na pitvu, na její výsledek čekáme,“ uvedl šéf záchranné stanice Karel Makoň.

Celkově však mnohem složitější, než samotný umělý odchov mláděte je jeho následné začlenění zpět do volné přírody či jiné využití v chovu v zajetí. „Zejména uměle odchované mládě šelmy je všeobecně problém a naše stanice nepatří mezi ty, které by takové zvíře následně vracely zpět do volné přírody. Odchováváte-li malé mládě na kojenecké láhvi, je téměř nemožné, aby si na vás nezvyklo a nebylo zatíženo imprintingem. Takové zvíře pak většinou samo neví, jestli je člověk či zvíře a mezi divokými soukmenovci svého druhu to nemá úplně snadné,“ vysvětluje úskalí umělého odchovu Karel Makoň.

To samé platí i u mláďat srnčí, spárkaté a černé zvěře, zejména u samců. Uměle odchovaný srnec, daněk či divoké prase se v druhém až třetím roce života z 99 procent stává pro své okolí velice nebezpečným zvířetem, a to jak pro lidi, tak zvířata.

„Proto než jakékoliv mládě v přírodě seberete, pečlivě zvažte, zda je to opravdu potřeba, ony fotografie mláďátek s dudlíkem kojenecké láhve jsou pravda roztomilé, ale ve finále problém neřeší a mláděti, které mělo zůstat venku u své matky, ani nepomohou,“ dodává zvířecí záchranář.