Po celé Evropě dochází k nebezpečnému křížení psa s vlkem, varuje studie

Křížení ohrožuje vlky

Vlci a psi jsou biologicky stejným druhem. To znamená, že se za určitých podmínek mohou křížit a produkovat životaschopné potomky. „Pokud by k takovému křížení docházelo opakovaně ve vysoké míře, hrozila by vlčí populaci genetická kontaminace, jež by mohla mít vliv na chování jedinců a snížit jejich význam z hlediska ochrany druhu," říká profesor Paolo Ciucci z katedry biologie a biotechnologie římské univerzity La Sapienza. Díky pokračující ochraně se vlci v posledních letech rozšiřují po celé Evropě a dostávají se tak do prostředí ovládaného člověkem, kde přicházejí do blízkého kontaktu se psy častěji, než tomu bylo v minulosti.

Křížence psa a vlka zpozorovali ochránci i v Česku

Téma je aktuální i v České republice. „Oproti jiným státům, například z jižní Evropy, je riziko vzniku kříženců relativně nízké zejména kvůli menšímu množství toulavých psů. Je mu však třeba i u nás věnovat pozornost," uvedl Miroslav Kutal z Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA. Odborníci v Česku křížence vlka a psa pozorovali ve volné přírodě v roce 2016 a jeho přítomnost pomocí fotopastí monitorovali do dubna 2017.

Studie pod vedením odborníků z Institutu aplikované ekologie v Římě je první, která analyzovala výskyt hybridů vlka a psa v rámci celé Evropy. „Součástí průzkumu bylo také zhodnocení, jak národní vlády dodržují dvě nejdůležitější evropské normy na ochranu přírody, kterými jsou Bernská úmluva a směrnice o stanovištích," říká hlavní autorka studie Valeria Salvatori z Institutu aplikované ekologie.

Evropské země problém doteď neřešily

Průzkum odhalil, že většina evropských zemí se stabilní vlčí populací nemá vypracovány zásady pro účinné a včasné řešení problému hybridizace, a zpravidla ani neprovádí žádná preventivní opatření. Důvodem je neexistence mezinárodních dohod či standardů.

Případy křížení vlků a psů se mezitím na evropském kontinentu objevují čím dál častěji. „Obnovující se populace vlků se postupně rozšiřují po celé Evropě a stále častěji při tom přicházejí do kontaktu s volně se pohybujícími psy. Dochází k tomu zejména tam, kde do značné míry zmizela přirozená stanoviště nebo v zemědělské krajině s vysokou koncentrací psů. Roli hraje také lov či pytláctví, jež může narušit sociální soudržnost vlčích smeček, a tím vytvářet více příležitostí ke křížení," říká profesor Ciucci.

Odborníci se varují, že v budoucnu může být fenomén křížení vlků se psy stále častější. V současnosti je však množství hybridů relativně nízké a Valeria Salvatori zdůrazňuje, že „jsme stále v pozici, kdy problematiku můžeme řešit efektivně, pokud budeme jednat rychle na evropské úrovni."

Odborníci požadují legislativní řešení

Ve většině zemí se v současné době k rozpoznání kříženců využívají genetické analýzy, postupy a nástroje používané v různých laboratořích se však v jednotlivých státech liší, což snižuje možnost srovnání výsledků. 

„Dnes se může stát, že stejný jedinec bude jednou považován za čistokrevného vlka a podruhé za křížence podle toho, která laboratoř provedla analýzu. Vzhledem k tomu, že vlci nerespektují státní hranice a často je překračují, standardizace testovacích postupů a nástrojů v evropských laboratořích je zásadní pro zajištění účinné kontroly," upozorňuje Salvatori.

Podle Kutala jsou nutné i legislativní změny. „Součástí evropských a vnitrostátních právních předpisů by se měla co nejrychleji stát jasná, praktická vodítka, jak předcházet křížení vlků a volně žijících psů. Ta by měla vycházet z přístupů, jež se ukázaly jako účinné v Severní Americe. Zákonodárci ani správní orgány se při tom však nesmí chytit do právní pasti, kdy by křížence psů a vlků považovali za druh lovné zvěře. To by totiž zvýšilo riziko zabíjení vlků pod záminkou, že se jednalo o křížence, ačkoliv toto nelze pouze na základě morfologie spolehlivě rozlišit," dodal Kutal.