Mladí hráči ze sociálně znevýhodněného prostředí uvidí v USA fotbalové mistrovství

Doprovod hráčům dělá pracovnice rokycanského Klubu Akcent v roli delegation leader. „Pro děti z Rokycan to není jen cesta za oceán. Je to zkušenost, která může rozšířit jejich pohled na svět, přinést nová přátelství a ukázat, že i z nízkoprahového klubu může vést cesta mezi mladé lidi z různých zemí. Ne proto, že jsou nejlepší fotbalisté. Ale proto, že se učí hrát tak, aby se do hry mohl zapojit každý. A možná právě v tom je největší smysl férového fotbalu. Neříká dětem jen „vyhraj“. Říká jim: domluv se, zvládni emoce, respektuj druhé a zkus být hráčem, se kterým ostatní chtějí být v jednom týmu. Na hřišti i mimo něj,“ popisuje férový fotbal Barbora Uldrychová z Diakonie západ.

Děti a dospívající ze zmíněného týmu se už čtvrtým rokem zapojují do Ligy férového fotbalu, kde nestačí jen dávat góly. Hráči z rokycanského Akcentu se učí hrát jako tým. Fotbal má dva poločasy, rozhodčího a skóre, které na konci určí vítěze. „V Lize férového fotbalu, kterou zastřešuje organizace Fair Play Point, je to trochu jinak. Hraje se na tři poločasy, rozhodčího nahrazuje mediátor a o výsledku nerozhodují jen góly. Stejně důležité je, jestli se hráči dokážou domluvit, respektovat soupeře, zapojit celý tým a po zápase si férově říct, co se povedlo a co by příště mohlo být lepší,“ vysvětluje Uldrychová.

Férový fotbal není jen o výkonu

Do Ligy férového fotbalu se už čtvrtým rokem zapojuje tým Roky Madrid z nízkoprahového Klubu Akcent v Rokycanech. Na první pohled jde o fotbalový tým. Ve skutečnosti je to ale také prostor, kde se děti a dospívající učí věci, které se jim budou hodit i mimo hřiště. Mluvit s ostatními. Přijmout prohru. Přiznat chybu. Podpořit mladšího spoluhráče. Dát prostor i těm, kteří si nejsou jistí nebo se do hry zapojují pomaleji.

Nízkoprahový Klub Akcent pracuje s dětmi a mladými lidmi, kteří nemají vždy stejné možnosti jako jejich vrstevníci. Někteří doma nemají zázemí pro pravidelný sport, jiní narážejí na finanční nebo rodinné překážky. Pro ně může být fotbal mnohem víc než volnočasová aktivita. Může znamenat partu, pravidelný režim, zážitek úspěchu i větší důvěru v sebe sama.

Férový fotbal není jen o výkonu, ale také o domluvě a férovosti. „První „poločas“ proto začíná ještě před samotnou hrou. Oba týmy si společně s mediátorem nastaví pravidla – například že si po zápase podají ruce, že gól vstřelený dívkou bude mít vyšší hodnotu, nebo že se po faulu hráči omluví a podají si ruku,“ říká Barbora Uldrychová.

Druhým poločasem je samotná hra. Neřídí ji klasický rozhodčí, ale mediátor, který pomáhá udržet bezpečný a férový průběh zápasu. Sporné situace se hráči učí řešit sami. Třetí poločas přichází po utkání. Týmy společně hodnotí, jak se jim dařilo dodržet domluvená pravidla, jak se k sobě chovaly a kolik fair play bodů si soupeř zaslouží. Konečný výsledek tak tvoří nejen góly, ale i férovost.

Na závěrečném turnaji letošní sezóny se ukázalo, jak živá a tvořivá pravidla mohou být. Děti si například domluvily, že každý vstřelený gól oslaví společným tanečkem, kotrmelcem nebo hvězdou. K uvolněné atmosféře přispěla i neobvyklá situace: jeden z plzeňských týmů dorazil jen s jediným hráčem. Aby mohl nastoupit, doplnily jeho sestavu pracovnice, mediátorky a dobrovolnice. Z turnaje se tak stala nejen sportovní událost, ale i připomínka toho, že férový fotbal stojí hlavně na respektu, ohleduplnosti a radosti ze společného času.

V týmu nechybí ani dívky

Za čtyři roky prošel tým Roky Madrid velkou proměnou. Z původní skupiny dětí, které si přišly hlavně zahrát, se postupně stal tým v pravém slova smyslu. Hráči spolu lépe komunikují, podporují se a přebírají odpovědnost nejen za vlastní výkon, ale i za atmosféru na hřišti. Starší dnes přirozeně pomáhají mladším, vysvětlují pravidla a sami se stávají vzorem pro ostatní.

„Důležité je také zapojování dívek. V Roky Madrid jsou součástí týmu od samého začátku a fotbal tu není vnímán jako „klučičí“ sport. Aktuálně má tým jednu dlouholetou hráčku, která byla díky svému přístupu a nasazení vybrána i do české delegace na mezinárodní festival v Bostonu. Od letošního května se k týmu přidala další dívka,“ uvedla Uldrychová.

Síla projektu ale není vidět jen na výsledkových tabulkách. Ukazuje se i v drobných změnách, které někdy přicházejí pomalu. Příkladem je příběh patnáctiletého Radima, jehož jméno bylo kvůli ochraně soukromí změněno. Dlouho stál spíš na okraji týmu, spoluhráči ho do hry zapojovali málo a on na to reagoval vztekem nebo odchodem z tréninků. Pracovníci Akcentu s ním mluvili o tom, co prožívá, a zároveň pracovali s celým týmem na tom, aby se každý hráč cítil přijatý. Radim se postupně vrátil, začal pravidelně trénovat a od sezóny 2024/2025 je nezastupitelnou oporou týmu.