Záchranu zraněné labutě značně komplikovala její skvělá paměť na lidí

Dramatický případ se začal odvíjet ve chvíli, kdy jedna pozorná maminka při procházce s dcerou spatřila na řece Mži u Kalikovského mlýna zraněnou labuť. „Má na levé noze namotaný smotek černé rybářské šňůry. Je to ošklivě zaškrcené, nohu téměř nepoužívá a na první pohled je patrné, že s sebou ještě kus šňůry tahá,“ nahlásila žena na záchrannou stanici živočichů v Plzni. Na místo se okamžitě vypravil šéf záchranné stanice Karel Makoň. Labuť s hendikepem skutečně našel, ale bylo jasné, že úspěšný odchyt se toho dne už nepodaří zrealizovat.

Druhý den se poraněnou labuť na Mži vydali hledat manželé Gábina a Jiří Křížovi. U Kalikovského mlýna už nebyla, našli ji až níže po proudu, u soutoku u Štruncových sadů. „Odečetli jsme číslo ornitologického kroužku a pokusili se labuť nalákat na krmení ke břehu. Volali jsme, házeli krmení, tvářili se jako náhodní krmiči na vycházce, ale nic. Labuť se držela v uctivé vzdálenosti, vždy u opačného břehu, než kde byli Křížovi. Veškeré pokusy dostat se k labuti blíž, odchytit ji a sundat jí z nohy hluboko zaříznutou šňůru ztroskotaly. Naopak měly spíše opačný efekt,“ popsal první snahy o odchyt Karel Makoň.

Záhada se objasnila až ve chvíli, kdy zvířecí záchranáři podle ornitologického kroužku zjistili, že se jedná o labutí mládě z roku 2024. Na téměř stejném místě pod Lochotínskou lávkou tuto labuť loni v dubnu odchytila právě Gábina Křížová. Tehdy se zaseknutým rybářským háčkem a spolknutým vlascem v krku. Zatímco ostatní lidé mohli labuť v klidu krmit, ve chvíli, kdy slyšela nebo viděla Gábinu, stala se z ní extrémně plachá labuť. Absolutně nechápala, že stejně jako tehdy jí chce i nyní pomoci a zachránit ji.

„Dva dny trvalo, než se nám podařilo jinak létající labuť se zaškrcenou rybářskou šňůrou na levé noze odchytit. A to jen díky tomu, že jsme nasadili našeho nejzkušenějšího chytače Radka Zemana, kterého labuť neznala. Naprosto perfektním a zkušeným skokem ji pak na soutoku pod Štruncovými sady odchytil. Podotýkám, že Gábina s Jirkou museli zůstat sedět v autě a já se musel držet od Radka i labutě v uctivé vzdálenosti,“ řekl Makoň. Teprve poté bylo možné labuť zbavit zaškrcené rybářské šňůry a ošetřit jí ránu. Bez pomoci expertů by ji čekala pomalá a trýznivá smrt.

„Miluji takové ty hypotézy a příběhy, kdy divokým zvířatům jsou dávány naše srdcervoucí lidské vlastnosti. Jako v tom smyslu, že labuť věděla, že jí chceme pomoci. A tak sama za námi přišla, abychom jí ten vlasec z nohy sundali. Tak přesně tak to nebylo,“ dodal s úsměvem Karel Makoň.