Dramatická záchrana srnčete z potrubí. Děti kreativně použily i auto na dálkové ovládání

Vše začalo v okamžiku, kdy děti zaslechly z kanalizační vpusti na dešťovou vodu hlasité pískání. „Pod železnou mříží obdélníkové šachty napojené na melioraci pískalo odrostlé srnče, které se sem doplazilo padesát metrů dlouhým betonovým potrubím o průměru cca 30 cm z nezabezpečené meliorační šachty v poli. Neuvěřitelný výkon zvířete bojujícího o život zhatila těžká železná mříž, která ho otočila a donutila se po kolenou vydat úzkou betonovou trubkou opět zpět,“ popsal hrozivou situaci šéf plzeňské záchranné stanice Karel Makoň.

Nejprve se pokusili srnče vyprostit přivolaní strážníci městské policie. Zvíře ale bylo už hluboko v potrubí a ven ho bohužel nedostali. „Když jsem na místo zhruba po dvou hodinách dorazil já, děti už věc řešily. Do šachty za srnčetem poslaly auto na dálkové ovládání, zajištěné dlouhým provázkem. Snaha dětí dostat zvíře z podzemního labyrintu byla neuvěřitelná a děti opět ukázaly, že jejich nápaditost a nasazení bylo opravdové,“ zdůraznil Makoň.

Postupně se do záchranné akce zapojovalo více osob. Úspěch se dostavil s příchodem skupiny dobrovolných hasičů z Doubravky, kteří přišli se zajímavým nápadem. Po malých dávkách a pod tlakem totiž poslali do potrubí celkem osm kubíků vody. „Potom pokračovalo neuvěřitelné drama, kdy jsme opravdu metr po metru tlakem vody posouvali srnče k zajištěné skruži v poli. Napětí se dalo krájet a čekání u roury ústící do šachty trvalo neskutečně dlouho,“ uvedl šéf záchranné stanice.

Hasiči už měli ve druhé cisterně poslední tři kubíky vody. Rozhodli se do potrubí poslat najednou zbývající dva kubíky a doufali, že se podaří srnče vytlačit ven. Hrozilo také riziko, že se vyčerpané zvíře utopí. Naštěstí to klaplo. „Dva kubíky místo jednoho zafungovaly a tlak vody donutil zvíře se posunout tak, že mu z roury koukala půlka těla ven. Pošlete tam ještě ten poslední kubík, ať vyleze celé. Jak jsem řekl, tak se stalo – a za chvilku bylo zvíře mimo nebezpečí.“

Po lehkém osušení a provizorním zabezpečení šachty se začalo pracovat na návratu srnčete k matce a ke druhému mláděti. Blížil se večer a druhé srnče se ozývalo z obilí. „Teď už je to na přírodě, padni komu padni. Obrovské poděkování patří všem, kteří tam byli. Hlavně pak dobrovolným hasičům z Doubravky a dětem, které zvíře našly a podílely se na jeho vysvobození! Po dlouhé době jsem měl dobrý pocit z toho, jak perfektně zafungovala lidská komunita,“ dodal Karel Makoň.