Vojtíšek zůstane navždy dítětem, jako by se zastavil čas. Rodiče to ale nevzdávají
Autismus je vrozená odlišnost ve vývoji mozku, která ovlivňuje způsob, jakým člověk vnímá svět, komunikuje a navazuje vztahy. Lidé s autismem reagují jinak než jejich vrstevníci, což může ztěžovat běžnou komunikaci. A právě s touto diagnózou se potýká i šestiletý Vojtíšek z Plzeňska.
Rodiče začali u Vojtíška pozorovat zvláštní chování takřka od narození. „Ve dvou měsících neotáčel hlavičku, nekoukal po lidech ani po zvířatech a nereagoval na žádné zvuky. I když jsme věděli, že slyší,“ vzpomíná paní Vendula na první příznaky, kterých si u syna všimli. Autismus lékaři u chlapce nakonec diagnostikovali ve věku 1,5 roku společně s těžkým mentálním postižením.
Přestože v létě Vojtíšek oslaví sedmé narozeniny, jeho stav vývojově odpovídá přibližně dvou až tříletému dítěti. „Když se ale tohle řekne, tak si lidi myslí, že už trochu mluví a některé věci zvládne sám. Jenže to u autisty neplatí,“ vysvětluje jeho maminka s tím, že Vojtík má dosud například velké problémy s chozením na záchod a také stále téměř nemluví.
„Docházíme s ním ke klinickému psychologovi a dětské psychiatričce a ve vývoji se ho snažíme posouvat různými terapiemi. Už dva roky dojíždíme do Prahy na ABA terapii, jejímž cílem je, aby se naučil novým dovednostem, které postupně nahrazují nežádoucí chování. Díky tomu se Vojtíšek lépe orientuje v běžných situacích, učí se novým věcem a zlepšuje se i v sebeobsluze. V poslední době se začíná pokoušet o nápodobu slov a už jich zvládne asi 20. Nejvíc ho motivuje to, co má rád, a tak se učí hlavně slova, která pro něj mají význam,“ vysvětluje paní Vendula.
Šťastný je při jízdě na koloběžce
Vojtíšek je pohybově velmi zdatný a miluje venkovní aktivity. „Nejraději má houpačky, trampolíny a prolézačky, rád leze po žebříku. Když to počasí dovolí, vyráží s tátou na projížďky na koloběžce. To jsou ty okamžiky, kdy vidíme, jak je šťastný, což nám dává energii do dalších dní,“ říká s úsměvem maminka. Parťákem pro hry nejen venku je pro Vojtu i jeho mladší bráška Toníček, se kterým se snaží trávit co nejvíce času.
Péče o Vojtíška je pro rodinu náročná nejen časově, ale i organizačně. Velkou oporou jsou jim prarodiče, kteří pomáhají, když je třeba. Paní Vendula momentálně nepracuje, ale hledá cesty, jak se i při náročné péči o Vojtu věnovat drobnému podnikání. Navzdory komplikované situaci to rodiče Vojtíška nevzdávají a zachovávají si pozitivní přístup.
„Náklady na péči o Vojtíška jsou kvůli potřebným terapiím, nákupům speciálních pomůcek, plen a dalších nezbytností, poměrně vysoké. Proto jsme moc rádi, že nám pomáhají Dobří andělé svými pravidelnými příspěvky. Využíváme je výhradně na potřeby Vojtíška a opravdu si této pomoci moc vážíme,“ děkuje paní Vendula.
„Náš život je možná složitější, ale péče o syna nás i obohatila. Já osobně jsem sebevědomější, protože teď už vím, že zvládnu věci, o kterých jsem nevěřila, že bych je někdy dokázala. Posunula se mi také hranice určité tolerance. To, co by mě dříve rozčílilo, mě už nechává klidnou. Ráda bych vzkázala všem rodičům, aby si vážili toho, že mají zdravé děti. Ty starosti, které s nimi mají, pominou a jednoho dne budou jejich děti samostatné. Pro nás to je, jako by se zastavil čas. Vojtík nebude nikdy odpovídat úrovni svého věku. Ale my to nevzdáme! A i díky pomoci od Dobrých andělů je ten náš boj o něco snazší.“
