Obrovské pozdvižení na sociální síti způsobila fotografie, na které je zachycena obří nádrž na vodu, která zabírá část plochy plzeňského náměstí Republiky. Řada lidí nad snímkem nevěřícně kroutila hlavou a fotografii označovali za podvrh. Nevěřili, že něco takové mohlo někdy na náměstí být. Fotografie ale nelže. Protipožární nádrž totiž na náměstí skutečně byla za války od roku 1943. Ale ke koupání nesloužila.
Velká protipožární nádrž, opatřená schodištěm vedoucím až na její dno, byla na plzeňském náměstí v místech, kde je dnes před veřejnými toaletami s bistrem sousoší Spejbla s Hurvínkem. Na sociální síti se našli vtipálci, kteří nádrž označili za historicky první skejt park v samotném centru Plzně. Další diskutující milovník černého humoru si rýpnul, že dříve vedení města nechyběla odvaha vybudovat aquacentrum přímo na náměstí.
Plzeň se svojí Škodou byla významnou zbrojovkou na území tehdejšího protektorátu. Továrna v období války vyráběla obrovské množství zbraní pro německou armádu. Zcela logicky se proto očekávalo, že se město stane cílem náletů amerických a britských bombardérů. Nádrž s vodou v samotném srdci města byla součástí ochranných opatření proti případným požárům, které mohly způsobit nálety.
„Parky, náměstí a další prostranství ve městě se tehdy začínaly rychle měnit. Vznikaly tam nejen protipožární nádrže, ale také kryty s kapacitou až 100 osob. Staly se nouzovou ochranou před tlakovými vlnami a střepinami bomb. Při přímém zásahu bomby však neměly lidé uvnitř těchto krytů šanci na přežití,“ říká plzeňský publicista Zdeněk Roučka, autor publikace Plzeň a Škodovka za protektorátu.
„Od září do 12. prosince 1943 zbudují v Plzni a blízkém okolí pracovní oddíly Technische nothilfe celkem 45 vodních nádrží. Ty menší měly objem 200 kubických metrů, ostatní od 500 - 1000 metrů krychlových. Ve Škodovce bylo postaveno pět nádrží. Také jezírko „Koschutka" s objemem vody 12 000 kubických metrů bylo evidováno jako protipožární nádrž,“ uvedl Roučka.
Po skončení války už nebyla nádrž vyhloubená v části náměstí potřebná a rozhodlo se o její likvidaci. Proces zasypání probíhal v několika fázích. Nejprve byla nádrž vypuštěna a vyčištěna od sedimentů a nečistot. Následně byla zasypána zeminou a stavebním materiálem, aby se vyrovnala s okolním terénem náměstí. Po zasypání byl povrch upraven a opět vydlážděn, aby mohl sloužit jako veřejné prostranství. Přesné datum dokončení těchto prací není v dostupných zdrojích uvedeno. Předpokládá se ale, že k zasypání došlo krátce po skončení války, tedy v druhé polovině roku 1945 nebo na začátku roku 1946.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.