Částečné zmírnění vládního zákazu vycestovat z Česka uvítal česko-německý manželský pár Brigitte a David. Oba žijí a pracují v Norimberku, ale minimálně tři dny v týdnu tráví ve svém domu v malé české obci u hranic na Klatovsku. Po vyhlášení zákazu cestování se ocitli v patové situaci. Zůstali v Česku a pracují home office. Ale do SRN nemohli společně až doposud vycestovat, protože by se nedostali zpátky.
Od příštího úterý budou mít možnost přejet hranice například i lidé, kteří potřebují do práce, na lékařské vyšetření nebo za rodinou. Všechny ale čeká po návratu dvoutýdenní karanténa, pokud doba pobytu za hranicemi přesáhne 24 hodin. To je po několika týdnech nejistot konečně pozitivní zpráva i pro Brigitte a Davida, kteří tak mohou v případě potřeby vycestovat do Německa, vyřídit si tam své záležitosti a pak se zase vrátit do svého domu na české straně hranice.
Zatímco Brigitte má jen německé občanství, ale má trvalý pobyt v Česku, David má jak německé, tak i české občanství. „Dnes už bereme náš český dům jako hlavní bydlení, máme tady komplet domácnost, kočičky, velkou zahradu, která vyžaduje péči. V Norimberku máme byt, kde vlastně jen přespáváme, když chodíme do práce. Obvykle už v pátek býváme v Česku a do Německa odjíždíme v pondělí,“ uvedla Brigitte.
Problémy s vyhlášením nouzového stavu a zákazem vycestovat ze země měla hlavně Brigitte, protože nemá české občanství. Měla tedy možnost vyjet do Německa naposledy 12. března před uzavřením hranic. Mohla se rozhodnout, jestli bude žít dál v Německu. „To jsem neudělala, jsem v Česku. Nedostala jsem bohužel žádnou výjimku, abych mohla do Německa vyjet za maminkou, které je 80 let, abych jí tam v případě potřeby mohla s něčím pomoci. Pokud bych vyjela, už bych neměla možnost vrátit se zpátky. Byli bychom s manželem každý na jiné straně hranice,“ popisuje složitou situaci Brigitte.
„Do Německa jsme nechtěli před uzavřením hranic odjet i s ohledem na moji maminku, té je také přes 80 let, žije v Plzni a také potřebuje naši pomoc. Pro nás by bylo řešením, mít výjimku alespoň na jeden den přejet přes tu hranici. Čtrnáctidenní karanténa je potom pro nás ten nejmenší problém. Já sám jsem měl možnost díky dvojímu občanství vycestovat, vrátit se a pak zůstat 14 dní v karanténě. Teď jsme oba rádi, že se situace na hranici konečně od příštího týdne uvolní. Jezdili bychom minimálně, jen ve stavu nouze. Ale takhle, pokud by se něco stalo, tak jsme vlastně nevěděli, jak tu situaci řešit,“ říká David.
Oba manželé pracují bez problému systémem home office, firma to akceptuje. „Teď máme ale v práci situaci, kdy bychom tam na jeden den potřebovali vyjet. Firma se totiž stěhuje, potřebujeme vyklidit kancelář, uklidit a převzít důležité dokumenty. Byt v Norimberku jsme zanechali tak, jak byl, bez nějakých příprav. Netušíme vůbec, jak to tam vypadá. Snad jsme nikoho nevyplavili, zatím se nikdo ze sousedů nehlásil,“ konstatoval David.
Naprosto výjimečnou situaci museli manželé řešit v okamžiku, kdy Brigitte potřebovala doručit od svého lékaře dávku léku, který u nás nelze pořídit, protože se vyrábí individuálně a nelze ho ani skladovat po delší dobu. „Nejdříve jsem se jel na hranici domluvit, jestli nám vůbec takovou předávku léku přes uzavřený hraniční přechod umožní. Byli tam vojáci i policie, všichni byli moc vstřícní. Slíbili nám, že to půjde, když jde o lék,“ řekl David. Lék potom přivezl v chladící tašce na přechod jeho švagr a předávka se uskutečnila bez problémů.
„Jsem moc ráda, že to tak dopadlo, jde o lék na alergii v rámci pokračující léčební kůry trvající už 1,5 roku. Pokud by se to přerušilo, tak by celá ta kůra byla zbytečná. Teď mám dvě dávky, měly by vystačit do konce května. Uvidíme, co pak bude dál,“ uvedla Brigitte. Dodala, že pozitivní na dané situaci je fakt, že obě jejich maminky zatím zvládají situaci dobře. „Snažila jsem se pro maminku v Německu zajistit nákupy, což se podařilo. Má všechno, co potřebuje.“
Foto Jan Luxík
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
