Zubří seniorka porodila v devatenácti letech zdravé mládě. Podle chovatelů jde o naprostou raritu
Velkou radost dělá ošetřovatelům v plzeňské zoologické zahradě zubří seniorka Radbuza. Ve svých devatenácti letech přivedla na svět zdravého samečka. Ošetřovatelé to považují za raritu, neboť se zubři v lidské péči dožívají zhruba dvaceti let. Plzeňské stádo je aktuálně pětičlenné. Zubr evropský je největším přežvýkavcem Evropy. Až mládě vyroste, bude vážit až 920 kilogramů.
„Téměř devatenáctiletá samice zubra evropského Radbuza porodila zdravého samečka. Vzhledem k tomu, že se zubři v lidské péči dožívají průměrně dvaceti let, je toto mládě opravdovou raritou. Pro Radbuzu je to již deváté mládě narozené v Plzni. Pro čtyřletého samce Omara, kterého jsme si dovezli z Olomouce, je to teprve první potomek,“ upřesnila zooložka Miroslava Palacká.
V roce 1953 žilo na světě již 184 zubrů a započaly snahy o jejich návrat do přírody, poprvé v Bělověži v Polsku. Od poloviny 20. století byli zubři chováni také v zoologických zahradách a soukromých chovech. V ČR je kromě zoo chován v několika oborách a v rezervacích.
U zubrů jsou ošetřovatelé na rekordy už zvyklí. Samice Cvarka se dožila pětadvaceti let, což je nejvíc v rámci tuzemských zahrad. Poslední mládě měla ve dvanácti letech. „Zubry evropské chová Zoo Plzeň od roku 1997. Původnímu páru Cvarce a Cvukovi, pocházejícímu z chomutovského zooparku, se u nás narodilo šest mláďat,“ připomíná Palacká. V současné době je stádo plzeňských zubrů pětičlenné.
Radbuza do zoo přicestovala jako šestiletá ze soukromé obory v Měříně. Se samcem Arbem se jim podařilo odchovat sedm mláďat. „Dvě z nich, samec Ony a samice Onica se úspěšně zapojili do reintrodukčního projektu na území Velkého Kavkazu v Ázerbajdžánu. Další dcera Onia žije v německé Zoo Chemnitz, její dcera Orelie je již také součástí stáda potulujícího se po Národním parku Shahdag,“ dodala Palacká.
Zubři jsou největšími suchozemskými obratlovci Evropy. Samci váží půl tuny až 920 kilogramů, samice 320 až 540 kilogramů. Ze tří geografických poddruhů zubra už dva vyhynuly - horský zubr kavkazský, kterého člověk vyhubil po první světové válce, a jemu příbuzný zubr karpatský, který vyhynul mnohem dříve. Přežívající zubr evropský v sobě nese geny dvou původních poddruhů.
