Svůj pokoj v domově seniorů proměnili dva osmdesátníci v truhlářskou dílnu, vyřezávají známé památky

„Nestíháme. Máme moc práce. Den nám uteče jako nic a když je hezky, tak nic neuděláme. Když prší, tak stavíme. Dáme si pivo,“ zvesela vypráví devětasedmdesátiletý Václav Koláček.  On i jeho spolubydlící Miroslav Votýpka je manuálně zručný, oba jsou veselí chlapíci. Co je také důležité, oba jsou rádi, že si rozumí nejen v tom svém stavění, ale dobře si spolu popovídají.

Václav Koláček pracoval celý život jako truhlář, ale na zábavu prý neměl čas. Na stavění modelů má prostor až teď. „Snažíme se klienty dávat dohromady podle jejich zálib, podle koníčků, aby jim to spolu klapalo. Důležité informace zjišťujeme už při sociálním šetření před nástupem k nám do domova,“ vysvětluje sociální pracovnice Nikola Velkoborská s tím, že koníčkům a zálibám se v domově přizpůsobuje i program organizovaný zaměstnanci domova.

V Clementas začal se stavěním původně Václav Koláček. Prvně postavil z dřevěných odřezků zříceninu hradu Radyně. Následoval model gotického hradu Kašperk, pak postavil hrad Velhartice, který daroval své oblíbené pečovatelce, stejný osud měl i model rozhledny Bolfánek stojící nedaleko Chudenic. Ten má doma v obývacím pokoji další pečovatelka, které bydlí právě v Chudenicích.

Pokoj překřtili na obývací dílnu

Pak k panu Koláčkovi na pokoj přibyl nový spolubydlící Miroslav Votýpka. Společně už postavili mlýn Doroty Máchalové, jenž stojí nedaleko středočeské Střihomi, který je známý z filmu z Čerty nejsou žerty. „Já zatím nic nevybírám, o ničem nerozhoduji. To musí šéf!“ usmívá se Miroslav Votýpka a ukazuje žertem rukou na spolubydlícího. Teď už staví každý svůj model. Jeden má v plánu postavit náš nejznámější vodní zámek v Červené Lhotě a druhý pomalu lepí z malých kousků známý kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy, který stojí v Železné Rudě.

„Nemůžeme oba dělat stejný hrad,“ říkají jednohlasně. Všechno staví u sebe pokoji, kterému říkají obývací dílna. Podle toho to u nich také vypadá. Stoly jsou plné, protože na nich lepí a staví. Okolo stěn jsou v taškách a krabicích dřevěné hranolky, destičky, kvádříky. Pracovní nepořádek, jak má být.

V domově nejsou jedinými, kteří rozvíjí své koníčky. Jeden z klientů se věnuje řezbařině, další například malbě. „Klienty to maximálně baví, jsou moc spokojení. Od příbuzných pak máme jedinečnou zpětnou vazbu, že u nás úplně rozkvetli,“ dodala vrchní sestra Domova pro seniory Clementas Martina Kolářová.