Při výstupu na slavnou šumavskou hraniční horu Svaroh si užijete nádherné výhledy, zažijete ale i urbex

Jako výchozí bod výšlapu na Svaroh si zvolíte z bavorské strany hranice parkoviště v sedle Scheiben, které leží u sinice z Bayerisch Eisensteinu do Lohbergu. Od Plznš je vzdálené 96 kilometrů. S parkovacím místem si nedělejte starost, kapacita je dostatečná a parkování je zdarma. Odtud pak vyrazíte po cestě značené červenobílou značkou s číslem Lo5. Na vrchol je to jen 2,3 kilometru. Stoupáte až k nápadné hraniční skále v lomu státní hranice, která dala vrcholu jméno. Cesta nahoru je trochu strmější až v její horní fázi.

Na stezku vedoucí vpravo, která by vás za normálních okolností zavedla po několika stech metrech až na Jezerní stěnu nad Černým jezerem rozhodně zapomeňte. Na zákaz vstupu do této zvláště chráněné části přírody vás upozorní zákazové tabule. A doporučujeme tento zákaz respektovat. Bohužel přijdete o nádherný výhled z Jezerní stěny na jezero, ale v oblasti se velmi často pohybují strážci parku, kteří by vám za porušení zákazu napařili tučnou pokutu.

Od zmíněné hraniční skály pak hraniční chodník pokračuje dalších 300 metrů už jen mírně stoupá ke zřícenině slavné a zároveň nešťastné Juránkovy chaty. A zde můžete zažít malý urbex. Na rozvalinách a zbytcích zdiva zarostlého vegetací si můžete představovat, kde stála Juránkova chata. Jméno dostala podle propagátora lyžování na Šumavě Arnu Juránkovi, nevlastním synovi Karla Klostermanna. V roce 1922 ji vybudovali členové plzeňského Českého skiklubu.

Říká se, že cihly i další stavební materiál lidé nosili v batozích z nádraží na Špičáku. Chata byla ve své době nejvýše položenou na Šumavě v nadmořské výšce 1330. Na Štědrý den 1931 vyhořela, ale o rok později byla obnovena. Za války chatu využívali němečtí vojáci a na jaře 1945 byla vyhozena do povětří. Opět byla postavena znovu a už 23. prosince 1945 vítala první návštěvníky. Po roce 1948 byla ale opět zničena. Na místě je velká pamětní tabule popisující osud chaty.

U hraniční stezky před troskami chaty nově stojí dřevěné pamětní umrlčí prkno věnované Emilu Kintzlovi, králi zmizelé Šumavy. Velký propagátor a znalec Šumavy zemřel loni v březnu na následku úrazu, který si způsobil při lyžování.

Od bývalé Juránkovy chaty budete po hraničním chodníku pokračovat dál a stezka vás zavede vpravo ke skalce s železným vrcholovým křížem opatřeným nápisem Svaroh. Díky kůrovcovým kalamitám z poslední dekády je z ní fantastický výhled. Z šumavských vrcholů spatříme Hoher Bogen, dvojvrchol Ostrého, celou hřebenovku Prenet-Můstek-Pancíř a za Pancířem i vrcholek hory Sedlo nad Sušicí. Krásné jsou ale pohledy dolů do údolí mladé Uhlavy s vodní nádrží Nýrsko. Za vodní nádrží vidíme Nýrsko. Za dobrého počasí lze spatřit pomocí dalekohledu i siluetu hradu Radyně u Plzně.

Vrátíte se na hraniční chodník, ale brzy z něj odbočíte vlevo k bavorskému skalnatému vrcholu Svarohu opatřenému rovněž křížem. Z něj přehlédnete celý dlouhý hřeben s nejvyšším šumavským vrcholem Velkým Javorem přes Schwarzeck až po Riedelstein. Jihovýchodním směrem rozeznáme za Falkensteinem dvojvrcholek Roklanu. Pod skálou se nachází v příkrém svahu velké kamenné pole složené z obrovských kamenů, které mají zelenou barvu. Pár desítek metrů od německého vrcholu přijdete k „přírodnímu kinu“ které má dvě řady laviček. Ideální místo pro svačinu s překrásným výhledem!

Zpět k autu se můžete vrátit stejnou cestou, ale lepší je pokračovat po červenobílé značce dolů směrem na Lohberg, která nejprve klesá souběžně s hraničním hřebenem. Pak se však obrací a klesá směrem k jihu. Po chvíli ostře zatáčí vpravo, lepší je ale pokračovat po pěšině rovně. Zhruba po 500 metrech nás dovede na cestu, po níž se dáme vlevo, a za chvíli nás přivede zpět na parkoviště. Užijte si pohodový výlet, který vám nezabere moc času, ale rozhodně se vám bude líbit.