Lidé mohou díky nové stezce opět vidět Boubínský prales. Trasa za půl milionu korun vede k jezírku

Původní stezka je zavřená více než rok z bezpečnostních důvodů. Hrozí tam pád stovek souší. V roce 2019 totiž v Boubínském pralese gradovala kůrovcová kalamita a následkem jsou stovky suchých stromů. Souše nelze pokácet ani zlomit. Proto se lidé dnes nedostanou na tradiční trasu.

Minulý týden se však otevřela nová stezka. Chodníky a jeden most dovedou turisty až k místnímu jezírku. „Může to (riziko v podobě souší, pozn. redakce) trvat roky. Proto jsme vybudovali náhradní trasu, po níž se lidé dostanou alespoň na hráz jezírka, kde nebudou ohrožení, a přesto do pralesa nahlédnou,“ uvedl v tiskové zprávě ředitel lesního závodu Boubín z Lesů ČR Miloš Juha.

Od 29. června se tedy zákaz nevztahuje na úsek od Amortovky k odbočce do porostu na náhradní trasu. Souše už se tam zlomily, úsek je tedy bezpečný, uvedli zástupci Lesů CŘ. 

Nová trasa vede po stávající značené zelené z parkoviště Na Kaplici pod Boubínem kolem Stromu duší a informačního střediska na Idině pile až na rozcestí. Poté pokračuje po dosud uzavřené cestě od Amortovky směrem k jezírku, kde se odkloní vpravo do porostu na první povalový chodník.

„Přes Kaplický potok návštěvníci přejdou po novém mostku a vydají se po nezpevněné cestě, kde se po dalším povalovém chodníku a mírném svahu dostanou na hráz Boubínského jezírka s novými lavičkami a informačními tabulemi. Po stejné cestě se turisté vrátí zpět,“ popsala mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová. 

O situaci v Boubínském pralese promluvil v rozhovoru pro redakci Drbny ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený. Ten mimo jiné popsal, co se nyní v této lokalitě odehraje.

„Během následujících desítek let se vytvoří nová korunová vrstva, v ní budou dočasně dominovat buky a časem, třeba za sto – sto padesát let jimi prorostou smrky a prales se opět stane temným a chladným. Do doby příští vichřice a kůrovcové gradace. Nesmírně důležitou roli v celém procesu hrají právě odumřelé stromy. Tím, jak se začnou rozpadat, se stanou nositeli vysoké druhové rozmanitosti hub a hmyzu, zároveň ležící a rozpadající se kmeny smrků se stávají živnou půdou pro odrůstání další generace smrků,“ shrnul.