Lidé dnes už vůbec nečtou, posteskl si při rozhovoru pro Plzeňskou Drbnu majitel Orin Tabáku na náměstí Republiky v Plzni. Trafiku vedl více než 30 let, noviny se na tomto místě prodávaly ale dávno předtím. Nyní budou skromné prostory u zastávky tramvají sloužit jinému účelu. Radní města totiž vybrali nového nájemce, který tam zřídí prodejnu kávy a občerstvení, takzvaně „do ruky“.
„Hledali jsme nájemce přízemních prostor o výměře 31,4 metru čtverečních, kde ke 30. dubnu letošního roku končí dosavadní nájemce, který v prostorách provozoval prodejnu tabáku a tiskovin. Vypsali jsme výběrové řízení na nového nájemce. Po dohodě s městským obvodem Plzeň 3 jsme rozhodli, že prostory pronajmeme bez toho, že bychom určili typ provozovny,“ uvedla radní města pro oblast bytovou včetně sociálního a dostupného bydlení Světlana Budková (STAN).
Podle posudku na komerční nájem v centru města činí tato částka 4 650 korun za metr čtvrteční za rok bez DPH. „Celkový komerční nájem za tyto konkrétní prostory má být 146 tisíc korun za rok bez DPH,“ doplnila radní s tím, že město vyvěsilo nabídku na realitním portálu, přičemž se na inzerát ozvalo osm zájemců. Město nakonec vybralo toho, kdo nabídl nejvyšší částku, konkrétně 376 800 korun bez DPH.
Nový nájemce chce u tramvajové zastávky č. 1 a 2. provozovat espresso bar, kde bude prodávat kávu, zákusky a rychlé občerstvení domácí výroby. Provozovna bude bez posezení. Nový nájemce má mít prostory pronajaty od 1. května 2023 na neurčitou dobu s tříměsíční výpovědní lhůtou.
Více než tři dekády vedl trafiku Orin Tabák na Jiří Mašek. Počet prodaných výtisků mohl v posledních letech spočítat na prstech jedné ruky. Na odbyt nešly ani časopisy nebo široký výběr křížovek. Poslední, co drželo obchod nad vodou, byl prodej kalendářů a diářů. Nic ale nejde donekonečna, a tak legendární tabák nadobro končí. Na starých fotografiích náměstí se přitom krámek s novinami objevuje bezmála 120 let.
„My jako soukromníci jsme tu fungovali 31 let, ale trafika tu byla už dřív. V 70. letech tu byla mami a já jí chodil pomáhat. Viděl jsem v jednom kalendáři historickou fotku trhů na náměstí z roku 1900 a už v tu dobu tady byl tabák. Byl tedy vedle, protože tohle byl dříve vchod do domu. Za první republiky se trafika posunula. Lze ale říct, že v těchto místech byl tabák přes sto let,“ vzpomínal Mašek pro Plzeňsku Drbnu.
Provozovatele držel nad vodou prodej kalendářů a diářů, foto: archiv majitelůZhruba patnáct let nazpátek se před trafikou tvořily dlouhé fronty a tržby byly oproti těm dnešním mnohonásobně vyšší. Jenže tyhle časy jsou dávno pryč. Situaci nepomohlo ani otevření velkých obchodních center a čím dál větší přechod médií do online prostoru.
„Otevření Plazy bylo hrozně znát. Na tržbách se to projevilo okamžitě. Ale obecně, když se teď rozhlédnu po náměstí, tak se tu za těch 30 let udržely jen tři obchody. Hrozně se to proměnilo,“ podotkl Mašek. Tabák přitom stojí na poměrně frekventovaném místě a přímo u stanice tramvají č. 1 a 2. Skoro se až nabízí otázka, že si trafikanti nemohou přát lepší místo.
„Ano. Zastávka je super místo. Ale kolik si myslíte, že sem přijde lidí pro jednu jízdenku za pětiprocentní zisk? Další věcí je prodej cigaret, ze kterých jako prodejce máte nejméně peněz a představují dneska nulový zisk. Další sranda bylo EET,“ připomněl Mašek.
Jako hlavní důvod rapidního poklesu zákazníků vidí v tom, že dneska už klasické tištěné noviny téměř nikdo nečte. „Už ani babičky si nechodí pro časopisy. Dřív jsme jich prodali opravdu hodně a ani se nám nevešly na pult. Ke konci jsme jich prodali tak pět kusů. A tištěných novin? To je také v řádech jednotek,“ postěžoval si při našem loňském rozhovoru.
Během našeho povídání vešlo do obchodu několik málo zákazníků, většinou důchodci. Doufali, že si koupí noviny, ale bohužel. Ten den se doprodávaly poslední kusy křížovek, časopisů a doutníky. Na policích byly už jen nápisy „sleva“. „Všechny tyto police byly plné křížovek. Měli jsme tu všechny časopisy, které vycházely a kalendáře. Snažili jsme se mít velký výběr a mysleli jsme si, že to na tom utáhneme. Bohužel. Jediné, u čeho jsme zrušili odběr byly Haló noviny. To jsem opravdu prodávat nechtěl,“ řekl s mírným pobavením majitel.
Při vstupu do jiných trafik si občas připadáte jako ve smíšeném zboží. Mašek říká, že vždy chtěl mít trafiku, kde budou noviny a kde to bude vonět tabákem. Přesto kromě těchto výrobků nabízela trafika i například prodej originálních přáníček.
„Co nás hlavně zachraňovalo, byl prodej kalendářů a diářů. Měli jsme jich přes 700 druhů, což tady nikdo nenabízel. Tohle nám pomáhalo naše finanční problémy trochu vyrovnávat. Ale nejde to donekonečna, tak jsme to vzdali. Je nám to líto, ale legenda skončila,“ uzavřel Mašek naše povídání.
Foto Zuzana Duzbabova
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
