Obrovský výbuch, zdemolovaná ubytovna a 50 mrtvých, před půl stoletím otřásla Československem největší poválečná tragédie

„Všude se ozývaly výkřiky, lidé otevírali okna a všechno se sypalo. Nikdo ale nevěděl, co se vlastně děje," vzpomínala na chvíle těsně po výbuchu obyvatelka z nedalekého domu. „Tam, kde stála dříve ubytovna, byla jen hromada sutin," popsal zase následky ničivé exploze jeden z mužů, kteří se ještě před příjezdem záchranářů snažili holýma rukama pomoci. Skutečný rozsah katastrofy se všem odkryl zhruba o čtyři hodiny později, když se v zasněženém Tachově rozednilo.

Místo neštěstí, zdroj: Muzeum Českého lesa v Tachově.

Na místě, kde původně stála třípatrová budova s téměř 80 nájemníky, zůstala jen hromada panelů, někde dosahující až šestimetrové výšky. Z trosek se ještě občas ozývaly lidské hlasy, pamětníci vzpomínali třeba na srdcervoucí pláč malého dítěte, ani k němu se ale pomoc už nedostala včas. Postupně se sice ke zbytkům ubytovny sjely na tři stovky hasičů, vojáků, pohraničníků i báňských záchranářů, většinou už ale mohli jen vyprošťovat mrtvá těla.

Napočítali jich 48, pozdější údaje hovoří dokonce o 50 obětech tachovského neštěstí. Z toho bylo 36 mužů, 12 žen a dvě děti ve věku 11 a čtyř let. Do nemocnice v 12 kilometrů vzdálené Plané u Mariánských Lázní převezly sanitky z ubytovny pouze 17 lidí. Zranění, hlavně pořezání od střepů z vyražených oken, utrpěli i obyvatelé věžáků stojících v sousedství. Záchranné práce skončily už 14. prosince 1973 večer a poté se rozběhlo hledání příčin tragédie.

Tisk o události informoval velmi skromně

Zároveň s pátráním se ale objevily i fámy. Proti nim režim bojoval na svou dobu poměrně otevřeným zpravodajstvím, v Rudém právu se první informace o výbuchu objevila už následující den. „Přes mimořádné úsilí lékařů a zdravotnického personálu si katastrofa zatím vyžádala 28 obětí," stálo v krátkém článku na druhé straně. Víc prostoru přitom dostala nejen zpráva o jednání federálního parlamentu, ale i zmínka o chystané návštěvě jugoslávského premiéra Džemala Bijediče v ČSSR.

Při tragickém výbuchu muniční továrny v plzeňském Bolevci zahynulo před 105 lety až 300 osob

Čtvrtek, 26. května 2022, 11:20ZprávySpolečnost

Tragický výbuch muniční továrny v plzeňském Bolevci si 105 let od strašlivé události připomněli na hřbitově v Bolevci členové Spolku Boleveckých rodáků spolu a vedení prvního plzeňského obvodu. Nešťastná událost tehdy připravila o život oficiálně...

Zprávou ČTK se Rudé právo k tragédii vrátilo i 18. prosince, kdy už byla zveřejněna také celková tragická bilance katastrofy. Ve stejný den pak informoval o tachovském neštěstí a jeho následcích republikový ministr vnitra Josef Jung také poslance České národní rady (předchůdkyně nynější Poslanecké sněmovny). Potřetí pak největší tehdejší deník o tachovské tragédii napsal 21. prosince 1973, když stručně referoval o pietním shromáždění na památku obětí.

Fotografie z místa neštěstí ale tehdejší Rudé právo čtenářům nenabídlo a titulky jako "Neštěstí v Tachově" nebo "K tragédii v Tachově" nenaznačovaly, že katastrofu takového druhu ještě Československo nezažilo. Více mrtvých si po druhé světové válce vyžádalo jen několik železničních nebo leteckých nehod, jako srážky vlaků u Stéblové (118 mrtvých, 1963) a u Šakvic (103 mrtvých, 1953) nebo pád letadla u Suchdola (75 mrtvých, 1975); desítky obětí měla ještě velká důlní neštěstí.

Příčinu neštěstí v Tachově se už dozvěděli hlavně odborníci, byla přitom poměrně banální. Z porušeného potrubí u nedaleké kotelny unikal svítiplyn, který se teplovodním kanálem dostával do podzemních prostor ubytovny, kde se hromadil. Když jeho koncentrace překročila bezpečnou mez, stačila k tragédii jen jediná jiskra. Jen náhodu přitom nebylo obětí ještě víc, večer před katastrofou totiž pořádali ve společenském sále ubytovny zábavu. Její účastníci ale naštěstí odešli už před půlnocí.