Při tragickém výbuchu muniční továrny v plzeňském Bolevci zahynulo před 105 lety až 300 osob

Pátek 25. května 1917 byl teplý slunný a klidný den. Klid však krátce po půl druhé odpoledne narušil mohutný výbuch, který otřásl boleveckou muniční továrnou Škodových závodů, ale i celou Plzní. Nad areálem se objevil několik set metrů vysoký obrovský černý mrak hustého dýmu, všude hořelo, lidé se v panice snažili uniknout z hořícího pekla ven. Vstup do areálu byl přitom uzavřen a ven se dalo utéct jen přes ohrazení s ostnatým drátem.

Deset minut po 14. hodině se ozvala další mohutná detonace. Vybuchlo hlavní skladiště hotové munice. Podle dobového tisku tehdy úlomky střel i celé náboje pokryly široké okolí továrny, které se rázem stálo velice nebezpečným. Největší výbuch však nastal necelou hodinu nato. Do vzduchu vylétl sklad černého prachu, tehdy ho tam bylo přes 90 tisíc kilogramů, namísto povolených 60. Nad Bolevcem se objevil obrovský hřib černého dýmu, tlaková vlna pokosila přilehlý borový les a na mnoha místech hořelo.

Tisíce lidí spěchaly z centra města k Bolevci, zvláště ti, kteří měli někoho v muničce. Do akce vyjeli i plzeňští hasiči, ale s automobilovou stříkačkou se k hořícímu závodu nemohli přiblížit. K hořící muničce mířila z města záchranná i nákladní auta ze Škodových závodů, přijížděla na pomoc i rekvírovaná a osobní auta. První pomoc začali na místě poskytovat mnozí městští i soukromí lékaři. Řada zraněných se dostala na automobilech do města, na radnici bylo proto zřízeno další obvaziště.

Likvidace požárů i následků výbuchů pokračovala až do druhého dne, kdy hasiči, vojáci i dobrovolníci riskovali své životy. Znetvořená a spálená těla obětí, někdy jen části těl, se shromažďovala u silnice a ukládala se do jednoduchých černých rakví. V důsledku teplého počasí docházelo k jejich rychlému rozkladu, všude byl nesnesitelný zápach a roje much. Čtvrtého dne po katastrofě se konal první hromadný pohřeb obětí, další následovaly a pohřbívalo se ještě v srpnu.

„Lidé tehdy popsali, že výbuch doslova otřásl celým městem, na mnoha domech popraskala okna a třeba v někdejší Slovanské besedě popraskaly velké skleněné tabule kavárny. Obyvatelé města panikařili a mnozí ho ve spěchu opouštěli. Nad Bolevcem se objevil obrovský hřib černého dýmu, který byl vidět i čtyřicet kilometrů za městem,“ uvedla starostka prvního městského obvodu Helena Řežábová (ODS). „Vzpomeňme na zmařené životy těch, kteří tehdy v muničce pracovali,“ doplnila.

A co bylo vlastně příčinou této tragické události, která se zapsala do dějin jako Bolevecká katastrofa? Pravděpodobně závada na rozbušce v budově č. 10, v oddělení zapalovačů, odkud se ozval první mohutný výbuch. O závadě na namontovaném zapalovači mistr závodu podle dostupných pramenů informoval ředitele, ten nad tím ale údajně mávl rukou a šel na oběd. K neštěstí přispělo i to, že se v muničce hromadilo obrovské množství munice a vázla její expedice. Tovární budovy byly vystaveny hustě vedle sebe a výbuch jedné způsobil zničení dalších objektů. Hasiči před katastrofou upozorňovali na celou řadu závad a porušování bezpečnostních požadavků, které ale nikdo neřešil. Munička již nikdy nebyla obnovena.

Tragédie inspirovala Čapka k napsání románu Krakatit

Přesný počat obětí se nepodařilo zjistit. Bylo jich nejméně 202, ale ve skutečnosti zřejmě až o třetinu více. Nelze totiž zjistit, kolik zahynulo uprchlíků z Polska a zajatců, kteří tam pracovali. Celkem mohl mít výbuch kolem 300 obětí. Mezi mrtvými bylo velké množství žen a dětí. Zraněných bylo nejméně 689.

Zajímavostí je, že tragédie inspirovala našeho spisovatele Karla Čapka k napsání známého románu Krakatit. Když tehdy k události došlo, Čapek pracoval jako vychovatel v rodině hraběte Lažanského na zámku Chyše, který leží asi 40 kilometrů severně od Bolevce. Výbuch tehdy sledoval z oken zámku.