Dnes, 10:05
Před chlapama jsme to tutlaly, prozradily s humorem hasičky Zíchova u Kolovče pro Plzeňskou Drbnu. Přišly totiž s nápadem na lehce pikantní kalendář, jehož prodejem chtěly pomoci lidem s nevyléčitelnou nemocí ALS. A byl to doslova trhák. Zásilky rozesílaly po celé ČR a pár jich šlo i do zahraničí. Celkem se jim podařilo získat 100 tisíc korun. Šek osobně předaly Vladimíru Mikulášovi, jehož životní příběh je velmi zasáhl.
Pro naši redakci hasičky prozradily, že šlo trochu o tajnou akci. S kalendářem se chtěly pochlubit na hasičském bále. Jejich počin ale zaujal a spustil lavinu zájmu. „Ani v nejmenším jsme nečekaly tak obrovský zájem a vlastně jsme na něj vůbec nebyly připravené. Představovaly jsme si, že prodáme pár desítek kusů mezi lidmi z okolí. Největší vlna zájmu přišla po zveřejnění v médiích,“ popisuje Bohdana Štýsová, jedna z hasiček. A je to tak. Na našem webu byl článek o jejich akci jedním z nejčtenějších.
Už delší dobu jsme zvažovaly nějakou formu pomoci. Jsme malá vesnička, je tu 33 obyvatel, a jako hasičky držíme neskutečně pohromadě. Říkaly jsme si, že děláme akce pro sebe i okolí a že bychom měly podpořit také někoho jiného.
Kalendáře rázem putovaly po republice i do zahraničí. Celkem prodej vynesl 100 tisíc korun. Šek jely hasičky osobně předat jejich hrdinovi – Vladimíru Mikulášovi.
„Máme radost, že jsme osobně poznaly člověka, ze kterého doslova sálá energie, nadhled a neuvěřitelný optimismus a humor. Cítíme obrovský obdiv k celé rodině, jak to zvládají a smekáme před všemi z organizace ALSA, kteří jsou lidem s ALS a jejich rodinám oporou," popsala hasička.
Vladimír Mikuláš je bývalý sportovec a fyzioterapeut, spolupracoval s českou futsalovou a fotbalovou reprezentací. V únoru 2017 se mu život obrátil naruby. Lékaři mu oznámili, že má amyotrofickou laterální sklerózu (ALS) a že mu odumírají svaly. Jeho příběh se stal symbolem boje s neúprosnou nemocí a zároveň ukázkou lidskosti a odvahy. Na obec na Domažlicku má dokonce vazby. Kromě pomoci berou hasičky kalendář i jako připomínku toho, jak jako holky držely pospolu a jak vypadaly.
Fotografce nechaly volnou ruku a ta se činila. „Říkaly jsme, že chceme zachytit ženskou zdravou krásu, protože kalendář je pro lidi, co takhle zdraví nejsou. Fotografka nám pak řekla, že nebude mazat žádné vrásky ani bříška. Oheň bude oheň a voda vodou. Tím z nás dokázala dostat všechen ostych. Protože samy před sebou jsme se trochu styděly. Nakonec jsme to fotily v průběhu celého roku a dělaly jsme věci, které jsme si nedovedly ani představit,“ připouští Bohdana.

Tahounem focení byla nejstarší modelka, více než sedmdesátiletá Irena. Úspěch kalendáře ji opravdu dojal. „Je šťastná, že jsme se do toho pustily,“ přiznává. Před rodinami ale jeho focení tajily do posledního okamžiku.
„Naši chlapi o tom nevěděli. Tutlaly jsme to před nimi a viděli ho až na našem hasičském bále. Řekly jsme jim k tomu náš příběh a oni nalili šampusky a normálně jsme to pokřtili. Nečekaly jsme to. Bylo vidět, že všichni jsou nadšení z těch fotek a ani jeden chlap neřekl, že jsme se zbláznily. Neskutečně nás podporují,“ vyzdvihla Bohdana Štýsová.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?